Сера
Маса
32,06 ± 0,02 атамная адзінка масы
Першаадкрывальнік
Антуан Ларан Лавуазье
Дата адкрыцця
1777
Сімвал элемента
S
Хімічная формула
S
Canonical SMILES
Атамны лік
16
Электронная канфігурацыя
3s² 3p⁴ і 1s² 2s² 2p⁶ 3s² 3p⁴
Электраадмоўнасць
2,58
Іонны радыус
1,84 Ангстрэм , 0,37 Ангстрэм , 0,12 Ангстрэм і 0,29 Ангстрэм
Ступень акіслення
−2 , −1 , 1 , 2 , 3 , 4 , 5 і 6
Шчыльнасць
2,07 gram per cubic centimetre
Ёсць у таксона
C. demersum , Euodia , C. pyramida , Artemia salina , L. majuscula і Рутавыя
Медыяфайлы на Вікісховішчы
Сера (лац. : Sulfur ) S — хімічны элемент VI групы перыядычнай сістэмы ; атамны нумар 16. Цвёрдае рэчыва жоўтага колеру.
Прыродныя крыніцы
Шырока распаўсюджаны элемент — 15-е месца сярод элементаў па масавай долі ў зямной кары. Існуе ў самародным выглядзе і ў выглядзе злучэнняў — сульфатаў і сульфідаў. Асноўныя радовішчы — у Мексіцы , ЗША , Расіі , Польшчы , Італіі , Японіі .
Прымяненне
Палова ўсёй вырабленай серы ідзе на выпрацоўку сернай кіслаты, каля каля чвэрці — на атрыманнне гідрасульфіту кальцыю, патрэбнага ў папяровай прамысловасці.
Сера — самы распаўсюджаны вулканізацыйны агент для каўчуку (выраб гумы).
Выкарыстоўваецца сера для вырабу запалак, штучнага шоўку, для сінтэзу арганічных рэчываў.
Гл. таксама
Зноскі
↑ Standard atomic weights of the elements 2021 (IUPAC Technical Report) — IUPAC , 1960. — ISSN 0033-4545 ; 1365-3075 ; 0074-3925 — doi:10.1515/PAC-2019-0603 Праверана 6 мая 2022.
↑ Wieser M. E. , Coplen T. B. , Wieser M. Atomic weights of the elements 2009 (IUPAC Technical Report) // Pure and Applied Chemistry — IUPAC , 2010. — Vol. 83, Iss. 2. — P. 359–396. — ISSN 0033-4545 ; 1365-3075 ; 0074-3925 — doi:10.1351/PAC-REP-10-09-14
↑ а б в г (unspecified title) — ISBN 0-8493-0485-7
↑ Rettig S. J., J. Trotter Refinement of the structure of orthorhombic sulfur, α-S8 // Acta Crystallographica Section C : Crystal Structure Communications — Wiley-Blackwell , 1987. — Т. 43, вып. 12. — С. 2260–2262. — ISSN 0108-2701 ; 1600-5759 — doi:10.1107/S0108270187088152
↑ S. Wium-Andersen, U. Anthoni, G. Houen Elemental sulphur, a possible allelopathic compound from Ceratophyllum demersum // Phytochemistry — Elsevier BV , 2002. — Vol. 22, Iss. 11. — P. 2613. — ISSN 0031-9422 ; 1873-3700 — doi:10.1016/0031-9422(83)80178-2
↑ а б Kumar V., Karunaratne V., M.R. Sanath et al. Two fungicidal phenylethanones from Euodia lunu-ankenda root bark // Phytochemistry — Elsevier BV , 1990. — Vol. 29, Iss. 1. — P. 243–245. — ISSN 0031-9422 ; 1873-3700 — doi:10.1016/0031-9422(90)89042-8
↑ Capon R. J., MacLeod J. K. 5-Thio-D-mannose from the marine sponge Clathria pyramida(Lendenfeld). The first example of a naturally occurring 5-thiosugar // Journal of the Chemical Society. Chemical communications — RSC , 1987. — Iss. 15. — P. 1200. — ISSN 0022-4936 ; 2050-5639 — doi:10.1039/C39870001200
↑ Toma R. B., Meyers S. P. Isolation and chemical evaluation of protein from shrimp cannery effluent // J. Agric. Food Chem. — USA : ACS , 1975. — Vol. 23, Iss. 4. — P. 632–635. — ISSN 0021-8561 ; 1520-5118 — doi:10.1021/JF60200A012
↑ Gekwick W. H., Reyes S., Alvarado B. Two malyngamides from the caribbean cyanobacterium Lyngbya majuscula // Phytochemistry — Elsevier BV , 1987. — Vol. 26, Iss. 6. — P. 1701–1704. — ISSN 0031-9422 ; 1873-3700 — doi:10.1016/S0031-9422(00)82271-2
Літаратура
Беларуская энцыклапедыя: У 18 т. Т.14: Рэле — Слаявіна / Рэдкал.: Г. П. Пашкоў і інш. — Мн. : БелЭн, 2002. — Т. 14. — 512 с. — 10 000 экз. — ISBN 985-11-0238-5 (Т. 14).