Adolf Knoll

V dnešním světě se Adolf Knoll stalo tématem velkého významu a zájmu širokého spektra lidí. Od akademiků a profesionálů z různých oborů až po obyčejné lidi, Adolf Knoll upoutal pozornost mnoha a vyvolal intenzivní debatu ve společnosti. Abychom tomuto fenoménu lépe porozuměli, je zásadní přistupovat k Adolf Knoll z různých úhlů pohledu a analyzovat jeho četné důsledky. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Adolf Knoll a prozkoumáme jeho dopad v různých kontextech. Doufáme, že prostřednictvím této analýzy přispějeme k pochopení a reflexi Adolf Knoll, stejně jako k vytvoření nápadů a návrhů, jak tento problém efektivně řešit.

Adolf Knoll
Mgr. Adolf Knoll (2017)
Mgr. Adolf Knoll (2017)
Narození23. března 1954 (69 let)
Náchod
Povoláníknihovník, výzkumný pracovník
Národnostčeská
Vzdělánívysokoškolské
Alma materUniversitatea din București
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Adolf Knoll (* 23. března 1954 Náchod) je český výzkumný pracovník, knihovník, pověřený po listopadu 1989 řízením Národní knihovny České republiky.

Byl pověřen řízením dnešní Národní knihovny České republiky v prosinci 1989 s úkolem převést ji do nového období a předat ji stabilizovanou novému definitivnímu řediteli, který nastoupil v dubnu 1990. Nový ředitel vzešel z výběrového řízení a byl jím Vojtěch Balík. Z téhož výběrového řízení byl určen jeho zástupcem i Adolf Knoll. Jako zástupce generálního ředitele pracoval do roku 2011. Od té doby do března 2019 byl tajemníkem pro vědu, výzkum a mezinárodní vztahy, poté do konce r. 2023 zastával funkci náměstka pro tuto oblast. V Národní knihovně pracoval od roku 1979 – do roku 1989 v oblasti akvizice zahraniční literatury. Zasloužil se o přejmenování instituce z tehdejší Státní knihovny ČSSR na knihovnu národní a zahájil a posléze jako zástupce ředitele instituce společně s ním navrhl a realizoval řadu reforem, které knihovnu výrazně posunuly do nové doby na úroveň vyspělých evropských národních knihoven.

Život

Vyrůstal v Hronově, vystudoval náchodské (dnešní Jiráskovo) gymnázium. Po krátkém studiu na fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT odjel do Rumunska, kde absolvoval Univerzitu v Bukurešti (1975 – 1979), obor rumunština – francouzština, později se zaměřením na teorii literatury a literární komparatistiku (jeho diplomová práce byla věnována dílu Franze Kafky a Alberta Camuse); předtím v letech 1974 – 1975 studoval na Univerzitě Babeș-Bolyai v Kluži (Cluj-Napoca) a po nástupu do tehdejší Státní knihovny ČSR absolvoval postgraduální studium knihovnictví a vědeckých informací na Karlově Univerzitě v Praze (1983-1985).

Odborná činnost

V 80. letech se jako řešitel dílčího úkolu projektu výzkumu a vývoje věnoval automatizaci knihovnických procesů, výsledkem byla první linka automatizovaného zpracování a první formát elektronického popisu dokumentu. Od počátku 90. let stál v čele projektů digitalizace knihovních sbírek. Spolu se Stanislavem Psohlavcem je považován za průkopníka nasazení této technologie v knihovnách přinejmenším v evropském měřítku. Je spoluautorem prvního úspěšně nasazeného komplexního formátu pro digitalizované rukopisy, staré tisky a posléze i noviny (formát DOBM na platformě SGML), je autorem nového komplexního formátu (r. 2002) na platformě XML pro digitalizovaná periodika a moderní monografie – tento formát používaly některé instituce do cca r. 2015 – díky tomuto formátu a související systémové analýze bylo možno položit základy digitální knihovny Kramerius (dnes Národní digitální knihovna). Je též spoluautorem dalších řešení v oblasti digitalizace a dodnes je členem týmu rozvoje digitální knihovny Manuscriptorium, u jehož základů také stál. Vedl řadu výzkumných projektů v této oblasti a za Národní knihovnu se účastnil řady projektů evropských.

Díky odborným a jazykovým znalostem působil řadu let jako expert pro různé organizace: podílel se např. na zpracování manuálu UNESCO a FAO o digitalizaci, v r. 1996 byl členem ad hoc pracovní skupiny Evropské komise pro spolupráci knihoven západní a východní Evropy. S jeho zaměřením souvisí bohatá publikační, přednášková a školící činnost. V průběhu 90. let zastupoval několikrát Českou republiku na jednáních Rady Všeobecného informačního programu UNESCO. Z pověření Open Society Fund školil digitalizaci knihovních sbírek v mnoha zemích světa (mj. Mongolsko, Kazachstán, Ukrajina, Moldávie, Lotyšsko, Litva, Srbsko); v ČR proškolil stovky pracovníků knihoven. Rozhodujícím způsobem se podílel na tom, že se Národní knihovna v r. 2005 stala první nositelkou prestižní světové Ceny UNESCO – Jikji (Paměť světa).

V 90. letech byl členem vědecké rady Slovenské národní knihovny v Martině a v prvním desetiletí 21. století vědecké rady Národní knihovny Lotyšska v Rize; je nositelem ocenění Národní knihovny Rumunska, Národní knihovny Moldávie a pracoviště Rumunské akademie věd v Kluži.

V letech 2006 - 2009 byl členem poradního orgánu evropské komisařky pro informační společnost a média, tzv. Vysoké komise expertů v oblasti digitálních knihoven (High Level Expert Group of Digital Libraries). Mj. byl v letech 2009 – 2012 členem Řídící rady Evropské knihovny TEL. V letech 1997 – 2000 a znovu od r. 2013 - 2017 byl členem Mezinárodního poradního výboru programu Paměť světa UNESCO, v letech 1995 – 2012 byl členem její subkomise pro technologii; v letech 2013 - 2018 byl také členem vědecké rady francouzského programu digitálního zpřístupnění historických fondů Biblissima.

Jiná činnost

Jako letecký modelář je členem Rady Modelklubu Lipence, v 90. letech publikoval v této oblasti řadu konstrukcí volných a rádiem řízených modelů, z nichž jeden zvítězil v soutěži Konstrukce roku 1993.

V r. 2022 vydává sbírku lyrických básní Míjení.

Ocenění

  • Medaile Z. V. Tobolky (2005)
  • Cena Ministerstva kultury ČR za přínos k rozvoji české kultury, konkrétně za přínos k zapojení České republiky do mezinárodních programů v oblasti kultury, zejména digitalizace písemného kulturního dědictví (2007 jako první laureát v historii)
  • Cena Magnesia Litera za přínos ke knižní kultuře (rozvoj digitalizace rukopisů, starých tisků a novin a jejich široké zpřístupnění odborné komunitě i veřejnosti)

Externí odkazy