V dnešním světě Almatinská oblast upoutal pozornost milionů lidí po celém světě. Ať už kvůli svému vlivu na společnost, relevanci na trhu nebo vlivu na populární kulturu, Almatinská oblast je téma, které nepřestává překvapovat a udávat trend. Od svých počátků až do současnosti hraje Almatinská oblast zásadní roli v různých aspektech každodenního života, vytváří protichůdné názory a vzbuzuje neustálý zájem veřejnosti. V tomto článku dále prozkoumáme dopad a důležitost Almatinská oblast, analyzujeme jeho vývoj v čase a jeho význam dnes.
Алматы облысы Алматинская область | |
---|---|
Geografie | |
Hlavní město | Taldykorgan |
Souřadnice | 45° s. š., 78° v. d. |
Rozloha | 224 000 km² |
Časové pásmo | +6 |
Geodata (OSM) | OSM, WMF |
Obyvatelstvo | |
Počet obyvatel | 1 949 837 |
Hustota zalidnění | 8,7 obyv./km² |
Jazyk | kazaština, ruština |
Správa regionu | |
Stát | Kazachstán |
Nadřazený celek | Kazachstán |
Druh celku | oblast |
Podřízené celky | 16 okresů |
Vznik | 1932 |
Akim | Amandyk Batalov |
Mezinárodní identifikace | |
ISO 3166-2 | KZ-ALM |
Označení vozidel | V, B a 05 |
Oficiální web | www |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Almatinská oblast (kazašsky Алматы облысы, rusky Алматинская область) je oblast na jihovýchodě Kazachstánu. Byla založena 10. března 1932 v rámci Kazašské ASSR jako Almaatská oblast. V roce 1992 byla v rámci nezávislého Kazachstánu přejmenována na Almatinskou oblast. Má rozlohu 224 000 km². Má 1 559 600 obyvatel a je rozdělena na 16 administrativních okresů. Hlavním městem je Taldykorgan.
Oblast hraničí se třemi oblastmi Kazachstánu (Východokazašskou na severu, Karagandskou na severozápadě a Žambylskou na západě), dvěma oblastmi Kyrgyzstánu (Čujskou na jihozápadě a Issykkulskou na jihovýchodě) a autonomní oblastí Číny Sin-ťiang. Na území oblasti se nachází samosprávné město Almaty.
Oblast leží mezi hřbety severního Ťan-šanu na jihu a jezery Balchaš a Alakol na severu. Středem oblasti protéká řeka Ili. Severovýchodní část vyplňuje mírně nakloněná rovina Sedmiříčí (Přibalchaší) v nadmořské výšce 300 až 600 m). Ta je přerušována suchými koryty s masívy pásových i nezpevněných písků (Sary-Išikotrau, Taukum, Ljukkum, Žamankum, Moinkum). Jihozápadní část oblasti vyplňují horské hřbety s výškami do 5 000 m (Ketmeň, Zailijský Alatau a severní výběžky Kungej-Alatau). Na východě a jihovýchodě je Džungarský Alatau (do 4 442 m). Mezi Džungarským Alatau a hřbetem Barlyk se nachází horský přechod Džungarská brána. Ze severu jsou hřbety obklopeny předhůřím a úzkou podhorskou rovinou. Celá jižní část je vysoce seismicky aktivní.
V severní rovině je ryze kontinentální klima. Zima je relativně chladná a léto horké, na východě suché. Průměrná teplota v lednu -9 až -10 °С (na severovýchodě -5 °С a na jihovýchodě 0 °С) a v červenci 24 až 25 °С (na jihovýchodě 27 °С). Množství srážek za rok je 110 až 128 mm v severní rovině. V předhůří hor je klima mírnější. Množství srážek za rok je do 500 až 600 mm a v horách 700 až 1 000 mm s maximem na jaře. V horách jsou výrazná vertikální klimatická pásma.
Sever a severozápad téměř postrádají povrchové toky s výjimkou řeky Ili, která vytváří velmi rozvinutou bažinatou deltu a ústí do západní části jezera Balchaš. V jihozápadní podhorské části je říční síť relativně hustá. Většina řek (Kurty, Kaskelen, Talgar, Issyk, Turgen, Čilik a Čarš) pramení v horách a většinou nedotéká do řeky Ili. Řeky se ztrácejí v píscích nebo jsou spotřebovány na zavlažování. Ve východní části tečou kromě Ili větší řeky Karatal (s přítoky Koksu a Biže), Aksu a Lepsy, které ústí do Balchaše a řeka Bijon, která se ztrácí v píscích. Dále zde tečou pravé přítoky Ili (Usek a Chorgos) a Tentek tekoucí směrem k Alakolským jezerům. Všechny jsou využívané na zavlažování a částečně jako zdroje hydroenergie. Mají ledovcovo-sněhový zdroj vody a všechny náleží k bezodtokému povodí Balchašského jezera a Alakolských jezer. Větší jezera oblasti jsou Balchaš (slaná východní část), slaná jezera Alakol a Žalanaškol a sladkovodní jezera Sasykkol a Ujaly. V jihozápadních horách je mnoho sladkovodních jezer (Velké Almaatské jezero) a minerálních pramenů (Alma-Arasan, Arasan-Kanal, Ojsaz).
Půdní a rostlinná skladba oblasti je různorodá. Pouště a polopouště v rovinách jsou pokryty pelyňkovo-slaniskovým porostem s porosty saksaulu. Na jaře jsou charakteristické efemery a efemeroidy na hlinitých hnědozemích. Místy se nacházejí takyry a slaniska. Na bažinatém pobřeží Balchaše a v deltě a dolině Ili jsou porosty rákosu a čije, luční a halofytní rostlinstvo. Občas se vyskytují lesíky z vrb a keřů na naplavených a lučních půdách a slaniscích. U řek a jezer na východě se vyskytují lesíky z topolů a tamaryšků. V horách jsou výrazná výšková pásma. Od výšky 600 m se polopoušť mění na pásmo suchých pelyňkovo-kavylovo-ostřicových stepí na kaštanových půdách. Ve výškách 800 až 1 700 m jsou louky na černozemních horských půdách a listnaté lesy parkového typu (osika, bříza, jabloň). Ve výšce 1 500 až 1 700 m je pás subalpských luk spolu s jehličnatými lesy (ťanšanský smrk, jedle, cypřiše) na horských lučních půdách. Nad 2 800 m jsou nízkotravnaté alpské louky a keře na horských půdách.
V pouštích je mnoho hlodavců (pískomilové, hraboši, zajíci tolajové), sudokopytníků (gazela perská, srny v lesících, sajga tatarská. Ze šelem zde žijí vlci, lišky a jezevci a z ptáků dropi. Z plazů zde žijí hadi, želvy (i stepní), ještěrky a z bezobratlých sekáči a snovačka jedovatá. V horách žijí také ze sudokopytníků kozorozi, argali a jeleni a ze šelem rysi, medvědi a sněžní levharti a z ptáků orebice horská. V deltě Ili žijí divočáci, bažanti a aklimatiovala se zde ondatra. Na jezerech je mnoho vodních ptáků (kachny, husy, labutě). V jezerech a řece Ili žijou ryby (okouni, marinky, kapři, cejni, jeseteři). V Zailijském Alatau byla vytvořena Almaatská rezervace.