Alveolární laterální aproximanta

Alveolární laterální aproximanta je téma, které vyvolalo velký zájem a diskusi v různých oblastech. Od svého vzniku je předmětem analýz a studií odborníků v oboru i lidí, kteří mají zájem porozumět jeho důsledkům a důsledkům. V průběhu let se Alveolární laterální aproximanta vyvíjel a získal různé pohledy, což obohatilo diskusi na toto téma. V tomto článku budeme podrobně analyzovat charakteristiky, dopad a možné budoucí scénáře související s Alveolární laterální aproximanta s cílem poskytnout komplexní a aktualizovanou vizi na toto téma, která upoutala pozornost tolika lidí.

Obrázek znaku IPA
Číslo IPA155
Znak IPAl
Znak SAMPAl
zvuk Zvuková ukázka

Alveolární laterální aproximanta je souhláska, která se vyskytuje v mnoha jazycích. V mezinárodní fonetické abecedě se označuje symbolem l, číselné označení IPA je 155, ekvivalentním symbolem v SAMPA je l.

Charakteristika

  • Způsob artikulace: aproximantní souhláska (aproximanta). Vytváří se přiblížením artikulačních orgánů, které je však menší než u frikativ, takže proudění vzduchu nevytváří tak výrazný šum.
  • Místo artikulace: dásňová souhláska (alveolára). Při artikulaci se jazyk dotýká horního dásňového oblouku.
  • Znělost: Znělá souhláska – při artikulaci hlasivky vibrují.
  • Ústní souhláska - vzduch prochází při artikulaci ústní dutinou.
  • Boková souhláska (laterála) – vzduch proudí převážně přes boky jazyka spíše než přes jeho střed.
  • Pulmonická egresivní hláska – vzduch je při artikulaci vytlačován z plic.

Tato hláska patří mezi sonory, tj. má kromě šumové a i tónovou charakteristiku. V některých jazycích může plnit funkci slabičného jádra – slabikotvorné l .

V češtině

V češtině se tato hláska zaznamenává písmenem L, l.

Často se stává slabikotvornou souhláskou, tj. namísto samohlásky plní funkci slabičného jádra. Nikdy však v této funkci nestojí na začátku slabiky, vždy musí být tato hláska předcházena jinou souhláskou, např. ve slově vlk.

V jiných jazycích