Andris Nelsons
Téma Andris Nelsons je tématem, které v průběhu let vyvolalo velký zájem jak mezi odborníky, tak mezi širokou veřejností. Význam Andris Nelsons v současném kontextu nelze přehlédnout, protože ovlivňuje různé aspekty každodenního života, od zdraví po politiku. Tento článek si klade za cíl nabídnout úplnou a aktualizovanou vizi Andris Nelsons, která se zabývá jejími důsledky, jejím vývojem v čase a budoucími perspektivami, které jsou v souvislosti s tímto tématem představovány. Prostřednictvím podrobné a přísné analýzy se snažíme čtenářům poskytnout jasné a obohacující panorama, které jim umožní plně porozumět důležitosti Andris Nelsons dnes.
| Andris Nelsons | |
|---|---|
 | |
| Narození | 18. listopadu 1978 (45 let) Riga |
| Povolání | dirigent a hudebník |
| Ocenění | Echo Klassik pro dirigenta roku (2011) Cena Drážďanského hudebního festivalu (2016) velkodůstojník Řádu tří hvězd (2016) důstojník Řádu britského impéria |
| Choť | Kristine Opolaisová (2011–2018) |
| Web | www |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Andris Nelsons (* 18. listopadu 1978 Riga, Sovětský svaz) je lotyšský dirigent. V současnosti vede lipský Orchestr Gewandhausu a zároveň je hudebním ředitelem Bostonského symfonického orchestru.
Život a hudební kariéra
Vyrostl v hudební rodině, matka vedla sbor staré hudby, otec hrál na violoncello. On sám se jako chlapec učil hře na klavír a na trubku a také zpíval ve sboru své matky. Dlouho to vypadalo, že jeho povoláním bude hra na trubku, na níž již hrál v orchestru Lotyšské národní opery. Nakonec ho ale zlákalo dirigování, které studoval u Alexandra Titova na konzervatoři v Petrohradu. Zároveň absolvoval dirigentské kurzy u Neeme Järviho, Roberta Carnevale, Jormy Panuly a nakonec u svého krajana Marisse Jansonse, který si ho vyhlédl poté, co dokázal zaskočit v trubkové sekci jím vedené Filharmonie Oslo.
V roce 2003 se Nelsons stal šéfdirigentem Lotyšské národní opery. Vedl ji do roku 2007. Poté se stal šéfdirigentem Nordwestdeutsche Philharmonie v německém Herfordu, tuto funkci zastával až do konce sezóny 2008/2009. Následně převzal funkce hlavního dirigenta a hudebního ředitele City of Birmingham Symphony Orchestra. Tento symfonický orchestr řídil do roku 2015. Poté se stal šéfdirigentem Bostonského symfonického orchestru, který prvně dirigoval již v březnu 2011 jako nouzový záskok za Jamese Levina v Carnegie Hall. Hudebním ředitelem v Bostonu se stal v roce 2013. Album Under Stalin's Shadow, které s bostonským orchestrem nahrál, získalo v roce 2015 cenu Grammy. V roce 2017 převzal i Gewandhausorchester ve východoněmeckém Lipsku. V současnosti je Nelsons nadále šéfdirigentem obou významných orchestrů, jak v Bostonu, tak v Lipsku. Kromě toho hostuje jako dirigent u mnoha významných symfonických těles, jako je například Královský orchestr Concertgebouw v Amsterdamu.
Při debutu v Metropolitní opeře v New Yorku dirigoval Nelsons v říjnu 2009 Pucciniho operu Turandot. V červenci 2010 debutoval na Hudebních slavnostech v Bayreuthu, při zahajovacím představení dirigoval novou inscenaci Wagnerova Lohengrina. Dne 1. ledna 2020 poprvé dirigoval proslulý Novoroční koncert Vídeňských filharmoniků, přičemž program obohatil i krátkým vlastním trumpetovým sólem. V rámci tradice těchto koncertů to bylo první dirigentovo sólo, jež nebylo houslové.
Rodina
Jeho manželkou byla v letech 2011-2018 lotyšská operní pěvkyně Kristīne Opolaisová. Mají spolu dceru Adrianu Annu, narozenou v roce 2011. Manželé se rozvedli a Nelsons se v roce 2019 znovu oženil. Jeho druhou manželkou je Němka Alice Heidler, jejich svatba se konala v Bavorsku.
Odkazy
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Andris Nelsons na anglické Wikipedii.
Reference
- ↑ BSO music director Andris Nelsons and Kristine Opolais have divorced. 27. března 2018. Dostupné online.
- ↑ WEBER, Mirko: Singen als Leben. Die Zeit, , 27. září 2012 (německy).
- ↑ https://kristineopolais.com/2018/03/27/personal-statement/%7Cwayback=20180327212732[nedostupný zdroj], osobní sdělení z 27. března 2018.
- ↑ Music director Andris Nelsons remarried in Germany this spring. Boston Globe , 6. listopadu 2019 (anglicky).
- ↑ LEBRECHT, Norman: Wedding bells. Andris Nelsons remarries, , 6. listopadu 2019 (anglicky).
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Andris Nelsons na Wikimedia Commons
