Dnes je Anker Jørgensen téma, které ve společnosti vzbuzuje velký zájem, protože se týká velkého počtu lidí po celém světě. Od svého vzniku až po dnešní dopad byl Anker Jørgensen předmětem debat a studií odborníků v této oblasti. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Anker Jørgensen, od jeho příčin a účinků až po možná řešení, která byla navržena k vyřešení tohoto problému. Prostřednictvím komplexní analýzy se budeme snažit vnést světlo do tohoto tématu a poskytnout širší a jasnější představu o dopadu, který má na naše životní prostředí.
Anker Henrik Jørgensen | |
---|---|
Stranická příslušnost | |
Členství | Sociální demokraté |
Narození | 13. července 1922 Kodaň |
Úmrtí | 20. března 2016 (ve věku 93 let) Valby |
Místo pohřbení | Hřbitov Vestre |
Choť | Ingrid Jørgensen (1948–1997) |
Děti | Peter Kvist Jørgensen |
Profese | politik a diplomat |
Náboženství | Dánská národní církev |
Ocenění | Drassows Legat (1991) LO's kulturpris (1994) |
Commons | Anker Jørgensen |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Anker Henrik Jørgensen (13. července 1922 Kodaň – 20. března 2016) byl dánský sociálnědemokratický politik. V letech 1972–1973 a 1975–1982 byl premiérem Dánska. V této době vedl pět kabinetů. V letech 1973–1987 vedl dánskou sociálnědemokratickou stranu (Socialdemokraterne).
V roce 1976 snížil věk zletilosti z 20 na 18 let, kteroužto změnu potvrdilo referendum roku 1978. Pro bylo 53.8% voličů. Přivedl zemi do Evropského hospodářského společenství (vstup prosadil jeho předchůdce Jens Otto Krag). Rozvinul široce dánský sociální stát, avšak na úkor značného zvýšení státního dluhu. Jeho popularita byla založena na zemitosti a lidovosti, typické například bylo, že se nikdy nenastěhoval do sídla dánských premiérů v Marienborgu, ale zůstal se svou ženou v malém bytě v dělnické čtvrti Kodaně. Mezinárodně se stal známý díky cestě do Iráku v roce 1992, kdy se Saddámem Husajnem dohodl propuštění skupiny dánských rukojmí.