Bärbel Wöckelová

V tomto článku prozkoumáme téma Bärbel Wöckelová do hloubky. V průběhu historie hrál Bärbel Wöckelová zásadní roli v různých oblastech společnosti, od kultury a umění po vědu a techniku. Prostřednictvím podrobné analýzy budeme analyzovat význam Bärbel Wöckelová v současném kontextu a také jeho vliv na vývoj a vývoj různých aspektů každodenního života. Kromě toho prozkoumáme, jak Bärbel Wöckelová v průběhu času podléhal četným interpretacím a přístupům, což přispělo k jeho pokračující relevanci i dnes. Od svých počátků až po dnešní přítomnost zanechala Bärbel Wöckelová ve světě nesmazatelnou stopu a tento článek se snaží do hloubky prozkoumat a pochopit její dopad.

Bärbel Wöckelová
Narození21. března 1955 (69 let)
Lipsko
Povoláníatletka
OceněníBronzový vlastenecký záslužný řád (1974)
Stříbrný vlastenecký záslužný řád (1976)
Zlatý vlastenecký záslužný řád (1980)
Zlatý vlastenecký záslužný řád (1984)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Olympijské kruhy Atletika na LOH
zlato LOH 1976 běh na 200 m
zlato LOH 1976 štafeta 4 × 100 m
zlato LOH 1980 běh na 200 m
zlato LOH 1980 štafeta 4 × 100 m
Mistrovství Evropy v atletice
zlato ME 1974 štafeta 4 × 100 m
stříbro ME 1982 běh na 100 m
zlato ME 1982 běh na 200 m
zlato ME 1982 štafeta 4 × 100 m

Bärbel Wöckelová, rozená Eckertová (* 21. března 1955, Lipsko, Sasko), je bývalá východoněmecká atletka, dvojnásobná olympijská vítězka a mistryně Evropy v běhu na 200 metrů.

Kariéra

První mezinárodní úspěchy zaznamenala v roce 1973 na ME juniorů v tehdy západoněmeckém Duisburgu, kde získala dvě zlaté medaile (200 m, 4 × 100 m). O rok později získala na evropském šampionátu v Římě zlatou medaili ve štafetě na 4 × 100 metrů. V individuálním závodě na 100 metrů postoupila do finále, kde skončila na 7. místě v čase 11,46 s.

Bärbel Eckertová a Romy Schneiderová (vpravo)

V roce 1978 nestartovala na ME atletice v Praze. Na následujícím evropském šampionátu v roce 1982 v Athénách však vybojovala tři medaile. V běhu na 100 metrů získala stříbro, když byla o devatenáct setin sekundy pomalejší než Marlies Göhrová. Na dvojnásobné trati si doběhla v čase 22,04 s pro zlatou medaili a druhé zlato vybojovala společně s Gesine Waltherovou, Sabine Güntherovou a Marlies Göhrovou v krátké štafetě.

Letní olympijské hry

Poprvé reprezentovala na olympiádě v Montrealu v roce 1976, kde se stala olympijskou vítězkou v běhu na 200 metrů. Ve finále trať zaběhla v čase 22,37 s. O dvě setiny pomalejší byla Annegret Richterová z NSR a bronz vybojovala Renate Stecherová z NDR. Druhé zlato získala ve štafetě, kde kromě Stecherové běžela finále také Marlis Oelsnerová a Carla Bodendorfová.

O čtyři roky později se na letních olympijských hrách v Moskvě probojovala do finále běhu na 200 metrů druhým nejrychlejším časem v semifinále. Ve finálovém klání cílem proběhla v čase 22,03 s jako první a obhájila titul z předchozí olympiády, což se předtím žádné další sprinterce na této trati nepovedlo. Později totéž dokázala Veronica Campbellová z Jamajky na olympiádě v Athénách 2004 a v Pekingu 2008.

Čtvrtou, zlatou olympijskou medaili vybojovala společně s Romy Müllerovou, Ingrid Auerswaldovou a Marlies Göhrovou v závodě na 4 × 100 metrů. Trasu zaběhly v novém světovém rekordu 41,60 s. Tento čas je dodnes olympijským rekordem.

Osobní rekordy

Odkazy

Reference

Externí odkazy