Balkánské tažení
Dnes je Balkánské tažení téma, které má v naší společnosti velký význam. Již léta vzbuzuje zájem odborníků i lidí obecně díky svým mnohostranným aspektům a působení v různých oblastech. V průběhu historie Balkánské tažení vyvolával debaty, kontroverze a následně velké pokroky a inovace. Je to téma, které nenechává nikoho lhostejným a které se v čase neustále vyvíjí. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Balkánské tažení, analyzujeme jeho důležitost, jeho důsledky a jeho vliv na každodenní život. Tímto způsobem můžeme lépe pochopit význam, který má Balkánské tažení v dnešní společnosti.
| Balkánské tažení | |||
|---|---|---|---|
| konflikt: druhá světová válka | |||
 Němečtí výsadkáři na Krétě | |||
| Trvání | 28. října 1940 – 1. června 1941 | ||
| Místo | Albánie, Jugoslávie, Řecko a jeho ostrovy | ||
| Výsledek | Vítězství Osy | ||
| Strany | |||
| |||
| Velitelé | |||
| |||
| Síla | |||
| |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Balkánské tažení je souhrnný název pro boje na Balkáně za druhé světové války. Lze je rozčlenit na několik fází. Boje začaly italskou invazí do Řecka 28. října 1940. V prvních měsících roku 1941 se italská ofenzíva zastavila a řecký protiútok postoupil do Albánie. Německo se snažilo pomoci Itálii rozmístěním vojsk v Rumunsku a Bulharsku a útokem na Řecko z východu. Britové mezitím přistáli s vojáky a letadly, aby řeckou obranu podpořili. Státní převrat v Jugoslávii 27. března způsobil, že Adolf Hitler nařídil dobytí této země.
Německá a italská Invaze do Jugoslávie začala 6. dubna, současně s novou bitvou o Řecko se 11. dubna se k invazi připojilo Maďarsko. Do 17. dubna podepsala Jugoslávie příměří a do 30. dubna bylo celé pevninské Řecko pod německou nebo italskou kontrolou. Dne 20. května Německo napadlo letecky Krétu a do 1. června se všechny zbývající řecké a britské síly na ostrově vzdaly. Přestože se Bulharsko neúčastnilo dubnových útoků, krátce nato po zbytek války na Balkáně okupovalo části Jugoslávie a Řecka.
Italsko-řecká válka
První byla čistě italsko-řecká válka (28. října 1940 – 6. dubna 1941), kdy Itálie napadla Řecko, utrpěla porážku a byla vytlačena i z části Albánie.
Obsazení Jugoslávie
Invaze do Jugoslávie byla zahájena 6. dubna 1941 a skončila bezpodmínečnou kapitulací Jugoslávské královské armády 17. dubna. Okupované území Jugoslávského království bylo rozděleno na Nezávislý stát Chorvatsko ovládaný ustašovskými fašisty, loutkový srbský stát pod německou okupací a italský protektorát v Černé Hoře. Některá území Německo, Itálie, Maďarsko a Bulharsko připojily přímo ke svému území.
Invaze do Řecka
Hitler plánoval invazi do Řecka na listopad 1940, operace však musela být urychlena kvůli vyloděním britských jednotek v Řecku. Hlavním cílem operace bylo zamezit Britům ve vytvoření leteckých základen, které by mohly být použity pro bombardování rumunských ropných polí. 6. dubna 1941 zaútočil Wehrmacht na severní území Řecka. Řecká armáda a britské jednotky byly špatně vyzbrojené a přečíslené. Odpor v pevninské části Řecka se zhroutil s pádem Atén 27. dubna. Britům se podařilo evakuovat 50 000 vojáků.
Obsazení Řecka vyvrcholilo německou invazí na Krétu, největší výsadkovou operací v dějinách německé armády.
Důsledky
1. června 1941 bylo veškeré území Albánie, Jugoslávie a Řecka pod kontrolou Osy. Řecké území bylo okupováno Itálií, Německem a Bulharskem. Němci tak získali volný přístup do Středomoří. Spojenecké velení děsila možnost německé invaze do britského Egypta.
Odboj
Partyzánský odboj v Albánii, Jugoslávii a Řecku vázal po celou dobu války značné síly Německa a jeho spojenců a to včetně elitních jednotek (např. Gebirgsjäger), které se místo nasazení na frontě účastnili protipartyzánských operací. Po kapitulaci Itálie (8. září 1943), nastal přerod partyzánských sil, zejména jugoslávských Titových jednotek, v regulérní armády a jejich následný standardní boj proti německým a bulharským jednotkám.
Konec války
Závěrečná fáze začala v roce 1944, kdy se do akcí zapojily britské síly v Řecku a Rudá armáda v Jugoslávii a Bulharsku. Albánii a Řecko Němci vyklidili v roce 1944. Jugoslávie byla plně osvobozena až v roce 1945. V Albánii a Jugoslávii se moci chopili bývalí komunističtí partyzáni. V Řecku se rozhořela občanská válka mezi komunisty a prozápadně orientovanými monarchisty, která skončila v roce 1949 vítězstvím monarchistů.
Galerie
-
Škody v Bělehradě -
Jugoslávské tanky vyřazené z boje -
Německá artilerie v akci s českou 15cm těžkou polní houfnicí 37(t) / sFH 37(t) -
Škody na řeckém území -
Italské okupační síly -
Zajatí jugoslávští (konkrétně srbští) důstojníci -
Poražená Jugoslávská armáda skládá zbraně
Odkazy
Literatura
- HOYT, Edwin P. Boje na Balkáně. Praha: Naše vojsko, 2009. 172 s. ISBN 978-80-206-1031-7.
- TEJCHMAN, Miroslav. British Foreign Policy in the Balkans in the Years 1939–1941. Prague Papers on the History of International Relations. 1998, roč. 2, čís. 2, s. 338–343. Dostupné online. ISBN 80-85899-49-3.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu balkánské tažení na Wikimedia Commons - Středomoří a Afrika, sekce serveru www.fronta.cz zaměřená na Středomoří a Afriku. Za pozornost stojí zejména desetidílná série Horká balkánská půda pokrývající 3.–5. fázi války na Balkáně.
