V tomto článku prozkoumáme téma Bohdan Bečka do hloubky, analyzujeme jeho původ, jeho dopad na dnešní společnost a důsledky, které má na různé aspekty našich životů. Od jeho historických kořenů až po jeho aktuálnost v současném světě se ponoříme do různých pohledů a názorů odborníků na dané téma. Kromě toho prozkoumáme, jak se Bohdan Bečka vyvíjel v průběhu času a jak nadále utváří naši současnost a budoucnost. Tento článek bezpochyby poskytne úplný a podrobný pohled na Bohdan Bečka a jeho vliv na dnešní svět.
Bohdan Bečka | |
---|---|
Bohdan Bečka | |
8. ministr financí Československa | |
Ve funkci: 24. února 1923 – 9. prosince 1925 | |
Prezident | Tomáš Garrigue Masaryk |
Předseda vlády | Antonín Švehla |
Předchůdce | Alois Rašín |
Nástupce | Karel Engliš |
Poslanec Revolučního národního shromáždění | |
Ve funkci: 1918 – 1920 | |
Poslanec Národního shromáždění | |
Ve funkci: 1920 – 1925 | |
Senátor Národního shromáždění | |
Ve funkci: 1925 – 1929 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | ČsND |
Narození | 14. dubna 1863 Neveklov Rakouské císařství |
Úmrtí | 26. července 1940 (ve věku 77 let) Praha Protektorát Čechy a Morava |
Místo pohřbení | Hřbitov Malvazinky |
Příbuzní | Petr František Krejčí (tchán) |
Profese | ekonom, politik, technik a stavitel |
Commons | Bohdan Bečka |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Bohdan Bečka, vlastním jménem Teodor Bečka (14. dubna 1863 Neveklov – 26. července 1940 Praha), byl československý politik, ministr financí, poslanec a pak senátor Národního shromáždění republiky Československé za Československou národní demokracii.
Už počátkem 20. století se angažoval v mladočeských politických kruzích. Za první světové války v roce 1917 se podílel na vzniku radikálního listu Národ, který se vymezoval proti linii Národních listů, v té době loajálních vůči Rakousku-Uhersku. V letech 1918–1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění. V parlamentních volbách v roce 1920 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění. Podle údajů k roku 1920 byl profesí stavitelem na Smíchově. V parlamentních volbách v roce 1925 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. Senátorem byl do roku 1929.
V rámci národně demokratické strany patřil k průmyslovému, pragmatickému křídlu. Zastával i vládní post. V letech 1923–1925 (po úmrtí Aloise Rašína v únoru 1923) byl ministrem financí v první vládě Antonína Švehly, kde se zasloužil o sanaci české úvěrové soustavy po deflační krisi v letech 1922–1924. V letech 1918–1923 byl předsedou správní rady Živnostenské banky.
Jeho tchánem byl velkoobchodník na Smíchově, sokolský funkcionář a politik Petr František Krejčí (1843–1919).