V tomto článku prozkoumáme fascinující svět Bytom a všechny důsledky, které toto téma má na naši společnost. Bytom je téma, které upoutalo pozornost odborníků i fanoušků, vyvolalo vášnivé debaty a podnítilo rostoucí zájem o mnoho aspektů. Na těchto stránkách se ponoříme do historie, dopadu a možných budoucích důsledků Bytom, analyzujeme každý detail a nabídneme komplexní vizi tohoto tématu, která je dnes tak aktuální. Od jeho počátků až po jeho nejnovější aplikace se tento článek ponoří do komplexní analýzy Bytom s cílem poskytnout čtenáři hluboké a obohacující pochopení tohoto vzrušujícího tématu.
Bytom
Koláž: Slezská opera, historická tramvajová linka 38, Nádražní ulice, Hlavní náměstí, Teplárna Szombierki, Gymnázium Boleslava Chrabrého a kostel svaté Markéty
Patří k nejstarším městům Horního Slezska, osada zde existovala již v 11. století. Městská práva získala v roce 1254 a od roku 1281 byla sídlem Bytomského knížectví. Původně součást zemí Koruny české, po slezských válkách v roce 1742 připadla Prusku. Součástí německého státu zůstala i po rozdělení Horního Slezska v roce 1922 a byla přičleněna k Polsku až po druhé světové válce. V průběhu 19. století vyrostly v okolních obcích, které jsou dnes městskými částmi, početné doly, hutě a další průmyslové podniky, zatímco samotná Bytom se stala vedle Hlivic a později také Katovic správním a kulturním centrem celé hornoslezské uhelné pánve.
Po roce 1989, kdy došlo k útlumu těžkého průmyslu, se potýká se závažnými strukturálními problémy: vysokou nezaměstnaností, výskytem sociálně vyloučených čtvrtí a razantním úbytkem obyvatel. V důsledku poddolování je stav mnohých budov dezolátní a probíhají rozsáhlé demolice. Tyto faktory přispěly k vytvoření negativní pověsti, která je s městem v posledních dekádách silně spjata.
Lokace vlastního města podle magdeburského práva spojená s příchodem německých kolonistů proběhla v roce 1254. K jeho rozvoji přispívala výhodná poloha na obchodní stezce z Krakova do Vratislavi. V předindustriálním období patřilo mezi nejvýznamnější sídla ve východní části Horního Slezska. První zmínka o těžbě stříbra v této oblasti pochází z roku 1136, dobývalo se též olovo či zinek (srovnej sousední Tarnovské Hory).
Od druhé poloviny 18. století začaly v blízkém okolí, v dnešních městských částech, vyrůstat černouhelné doly, železárny a další průmyslové podniky navázané na těžbu uhlí. Do „černého zlata“ hodně investovali Henckelové z Donnersmarku, kteří se tak z feudálních pánů stali největšími průmyslovými magnáty Horního Slezska. Samotná Bytom, omezená jen na středověké jádro a historická předměstí, měla méně průmyslový ráz, ale etablovala se jako jedno z administrativních, školských a kulturních center rozvíjející se hornoslezské konurbace (vedle Hlivic a později také Katovic). Od roku 1890 tvořila samostatný městský okres.
V roce 1910 zde žilo 67 718 obyvatel, z toho 60,7 % německojazyčných, 33 % polsky nebo „vasrpolsky“ mluvících, 5,2 % dvojjazyčných a 1,1 % s jiným mateřským jazykem. Převažovali katolíci: 85,4 %.
V hornoslezském plebiscitu po první světové válce se 74,5 % hlasujících vyslovilo pro setrvání v Německu. V říjnu 1921 (s platnosti od roku 1922) rozhodla Konference velvyslanců o rozdělení o sporného území takovým způsobem, že se Bytom stala pohraničním městem ze tří stran obklopeným polským územím. Byla důležitým střediskem polské národnostní menšiny v meziválečném Německu, v období nacismu zde existovalo jednou ze dvou gymnázií s polským jazykem vyučovacím v celé zemi. K autonomnímu Slezskému vojvodství v Polsku patřily dnešní čtvrti Łagiewniki a Sucha Góra. Rovněž odpadl Schwarzwald (Černý Les) – bytomská exkláva, na jejímž území existovala dělnická kolonie Friedenshütte, která se pak vyvinula do města Nová Bytom a dnes je to městská část Slezské Rudy. Roku 1927 byl připojen Rozbark a o šest let později přesáhl počet obyvatel sto tisíc. Uvažovalo se o vytvoření Trojměstí Hlivice-Zabrze-Bytom (Dreistädteeinheit Gleiwitz-Hindenburg-Beuthen). V roce 1936 byla dokončena Říšská dálnice č. 29 (Reichsautobahn 29) z Vratislavi do Bytomi.
Rudá armáda obsadila Bytom 27. ledna 1945. Město neutrpělo válečné škody, ale po příchodu Sovětů bylo zplundrováno. Vyhořela mj. radnice a celá západní část hlavního náměstí. Sovětští vojáci zavraždili v dnešních čtvrtích Miechowice a Stolarzowice nejméně 380 civilistů (miechowický masakr). Byly zřízeny pracovní tábory pro Němce a Slezany („volksdeutsche“), největší z nich existoval u dolu Centrum – ještě v dubnu 1946 v něm bylo uvězněno 1 340 mužů. Mnoho Bytomanů bylo odvlečeno na nucené práce do SSSR, například 28. března 1945 Sověti zadrželi a odvezli celou osádku dolu Bobrek.
Na základě Jaltské a Postupimské dohody byla Bytom po druhé světové válce přiznána Polsku. Ve městě se usadilo mnoho polských přesídlenců ze Lvova a východní Haliče, na tamní tradice navázal mj. fotbalový klub Polonia Bytom. Němci a Slezané (Šlonzáci) mohli ve městě zůstat, pokud prošli tzv. národnostní verifikací a složili příslib věrnosti polskému národu a státu. Nicméně v důsledku emigrace a asimilace jejich počet v poválečných dekádách systematicky klesal. V roce 2002 uvedlo 83,65 % obyvatel polskou národnost, 2 360 osob aneb 1,21 % se přihlásilo k němectví, 7 114 osob aneb 3,67 % ke slezanství a 11,17 % svou národnost neuvedlo. V roce 2011 se ke slezské národnosti přihlásilo 17,6 % obyvatel (31 109 osob).
V roce 1951 byly přičleněny Bobrek, Karb, Łagiewniki, Miechowice a Szombierki. Při správní reformě v roce 1975 se Bytom zvětšila o obce Górniki, Sucha Góra, Stolarzowice a také město Radzionków, které se roku 1998 opět osamostatnilo. Mezi lety 1975 až 1998 přesahoval počet obyvatel Bytomi 220 tisíc a byla po Vratislavi, Katovicích a Ostravě čtvrtým největším městem ve Slezsku.
V roce 1955 byla povolena těžba uhlí v tzv. ochranném pilíři přímo pod hustě zastavěným centrem. Poddolování, které celkově zasáhlo 54 % území města, poznamenalo stav mnoha budov a vedlo k řadě stavebních katastrof. Město pravidelně ohrožují důlní otřesy. Téměř zcela zaniklo historické předměstí Dąbrowa Miejska, kde terén poklesl do roku 1994 o 37 metrů. Rozsáhlé asanace proběhly také v městských částech Karb a Miechowice (pokles o 25 až 31 metrů).
Útlum těžkého průmyslu po roce 1989 způsobil prudký nárůst nezaměstnanosti, která se udržela na poměrně vysoké úrovní i po obecném zlepšení ekonomické situace ve 21. století – v únoru 2020 činila 9,0 % při vojvodském průměru 3,9 %. Ve starých dělnických čtvrtích vznikly sociálně problémové lokality. Bytom se stala předmětem nelichotivých stereotypů a v polské veřejné debatě platí za jeden z hlavních symbolů negativních dopadů ekonomické transformace. Závažným problémem zůstává odliv obyvatel – v roce 2020 (164 447) měla o 16 % menší populaci než v roce 2000 (195 807) a dokonce menší než v roce 1950 (173 955). Do roku 2050 se předpokládá pokles na pouhých 116 tisíc.
Městské části
Bytom formálně nemá žádné samosprávné městské části, nicméně zastupitelstvo města v roce 2005 vymezilo dvanáct „celků, kde je možné zřídit městskou část“, pokud by si to alespoň 15 % jejich obyvatel přálo. Tyto celky víceméně odpovídají někdejším obcím postupně připojovaným ve 20. století. Dosud formální status městské části měly pouze Miechowice v letech 2008 až 2013.
Bobrek – jihozápadní čtvrť, kterou prochází tramvajová trať do Zabrze; proslula stejnojmenným dolem a železárnami; byla součástí obce Bobrek-Karb připojené v roce 1951;
Górniki (Friedrichswille) obec vesnického rázu připojená v roce 1975, leží na severozápadním okraji města oddělená od ostatních čtvrtí kromě Stolarzowic Městským lesem;
Karb (Karf) – západně od centra, součást někdejší obce Bobrek-Karb připojené v roce 1951; kvůli poškození způsobenému poddolováním byla velká část zástavby v počátcích 21. století odstraněna;
Łagiewniki (Hohenlinde, do roku 1904 Lagiewnik) – na jihu města, navazuje na zástavbu Świętochłowic; obec připojená v roce 1951;
Miechowice (Miechowitz, v letech 1936–1945 Mechtal) – na západním okraji, obec připojená v roce 1951; starší jižní část prošla v souvislosti s poddolováním rozsáhlými demolicemi, novější severní část tvoří panelové sídliště;
Osiedle generała Jerzego Ziętka (Ziętkovo sídliště) – panelové sídliště postavené v 80. letech mezi Suchou Górou, Stroszkem a Radzionkówem;
Rozbark (Rossberg) – obec připojená v roce 1927; je urbanisticky a funkčně propojena s centrem, hustě zastavěná, tvoří de facto historické východní předměstí; patří k ní také sídliště Arki Bożka u hlavní silnice do Chořova;
Sucha Góra (Trockenberg) – nejsevernější část města u hranice s Tarnovskými Horami, připojená v roce 1975;
Stolarzowice (Stollarzowitz, v letech 1936–1945 Stillersdorf) – obec vesnického rázu připojená v roce 1975, leží na severozápadním okraji města oddělená od ostatních čtvrtí kromě Górniků Městským lesem;
Stroszek–Dąbrowa Miejska (Strossek, Städtisch-Dombrowa) – název Stroszek je odvozen od poplužního dvora v blízkosti Suché Góry; v současnosti se tam rozkládá velké sídliště, jehož nejstarší část pochází z 50. let; Dąbrowa Miejska je čtvrť, která se vyvinula na severozápadním okraji historické Bytomi kolem Městského lesa (Stadtwald) a na přelomu 20. a 21. století téměř zcela zanikla v důsledku poddolování;
Szombierki (Schomberg, v letech 1946–1990 úředně Chruszczów) – jihozápadně od centra směrem na Zabrze a Slezskou Rudu; obec připojená v roce 1951;
Śródmieście (Střed) – centrum města včetně historického severního a západního předměstí; hustě zastavěné s převahou činžovních domů z 19. a první poloviny 20. století;
Pamětihodnosti a turistické cíle
Hlavní náměstí (Rynek) – centrální náměstí v historickém jádru Bytomi; po roce 1945 se jeho rozloha oproti původnímu stavu zdvojnásobila v důsledku vypálení radnice a bloku domů Rudou armádou;
Kostel Nanebevzetí Panny Marie – katolický farní kostel poprvé zmiňovaný v roce 1231, mnohokrát přestavovaný, mj. v letech 1851–1857, kdy získal prvky novogotické; v jižním oltáři se nachází uctívaný obraz Panny Marie Bytomské z 15. století;
Lev spící – bronzová socha z roku 1873 odlitá podle návrhu Theodora Kalideho, původně součást pomníku padlých ve prusko-francouzské válce; po druhé světové válce byla odvezena do Varšavy, kde se od roku 1954 nacházela u vchodu to tamní zoologické zahrady; po dlouholetém sporu byla v roce 2008 navrácena a umístěna na bytomské hlavní náměstí;
Náměstí Sikorského (Plac Sikorskiego, dříve Kaiserplatz) – druhé nejvýznamnější bytomské náměstí, přestupní uzel tramvajové dopravy obklopený veřejnými stavbami z přelomu 19. a 20. století, které jsou považovány za architektonické ikony města:
Slezská opera (Opera Śląska) – v současnosti jediná operní scéna v Horním Slezsku; sídlí v historické neoklasicistní budově městského divadla z roku 1901;
Gymnázium Boleslava Chrabrého (IV Liceum Ogólnokształcące im. Bolesława Chrobrego) – secesní budova postavená v roce 1902 původně pro katolickou reálku;
Hudební škola (Ogólnokształcąca Szkoła Muzyczna im. Fryderyka Chopina) – novogotická budova postavená v roce 1869 původně pro katolické mužské gymnázium;
Ulice Piekarska – osa historického Pekařského Předměstí v severozápadní části dnešního centra;
Kostel Nejsvětější Trojice – novogotický z roku 1886 s charakteristickou 60metrovou věží;
Okresní soud – budova z roku 1860 rozšířená v letech 1891–1895 o východní křídlo ve stylu tzv. severní novorenesance – a přilehlá věznice, monumentální stavba z neomítané cihly z let 1858–1862, rozšířená v 80. letech 19. století;
Hlavní pošta – novorenesanční budova z roku 1908;
Hřbitov Mater Dolorosa – katolický hřbitov založený v roce 1868 (severní část zvané Mater Dolorosa II od roku 1886);
Židovský hřbitov – založený v roce 1866, nebyl zničen v období nacismu; je jedním ze tří ve Slezském vojvodství, kde se konají pohřby;
Tramvajová linka č. 38 – nostalgická tramvajová linka o pěti zastávkách obsluhovaná vozy Konstal N (od roku 2020 se na ní však objevují i moderní tramvaje);
Další historické kostely: františkánský svatého Vojtěcha na Klášterním náměstí (Plac Klasztorny), barokní z 18. století, v letech 1833–1945 evangelický; svatého Jacka v Rozbarku, novorománský z roku 1911; svaté Markéty z roku 1881 na Kopci svaté Markéty (Wzgórze świętej Małgorzaty), kde se rozkládalo první bytomské osídlení;
Hora lásky (Góra Miłości) – vyvýšenina (297 m n. m.) v západní části centra, okolo které byl v roce 1870 založen městský park; u hlavního vstupu do parku se nachází sídlo magistrátu – původně budova civilního soudu (Zivilgericht) z roku 1915 – a funkcionalistické městské lázně (bazén) z roku 1934;
Hornoslezské muzeum (Muzeum Górnośląskie) – muzeum zaměřené na historii, archeologii, etnografii, přírodopis a umění Horního Slezska založené v roce 1910; má tři stálé expozice: Příroda Horního Slezska, Ze života slezského lidu 19. a 20. století a Galerie polského malířství; hlavní účelová budova na náměstí Sobieského (Plac Sobieskiego) pochází z roku 1930 a je příkladem funkcionalismu, sousedí s ní druhé sídlo – bývalé okresní hejtmanství, novogotická budova z roku 1902;
Teplárna Szombierki – vybudovaná v letech 1917–1920 podle návrhu Georga a Emila Zillmannů (autora mj. dělnické kolonie Nikiszowiec); byla v provozu do roku 1998; adaptace nyní chátrajícího areálu na kulturní účely je dlouhodobě předmětem diskuze, kulturní akce a prohlídky v něm pořádá nadace EC Generator;
Úzkokolejná dráha Bytom – Miasteczko Śląskie – pozůstatek dříve rozvětvené sítě hornoslezských průmyslových úzkokolejek (místně zvaných rosbanka) o rozchodu 785 mm sloužících přepravě zboží mezi doly, hutěmi a továrnami od druhé poloviny 19. do konce 20. století; zachovaný úsek vede od hlavního nádraží přes Karb, Dąbrowu Miejskou, Stroszek a Suchou Góru do Tarnovských Hor a Miasteczka Śląského; od roku 2002 je na něm v letních měsících provozována pravidelná víkendová nostalgická linka;
Doprava
Bytom leží na železniční trati Chořov – Kalety, která se pak rozvětvuje na trať do Poznaně a tzv. uhelnou magistrálu do Gdyně. Dále existuje trať Bytom – Hlivice. Kromě hlavního nádraží (stanice Bytom) se na území města nachází stanice Bytom Karb a zastávka Bytom Północny (v Dąbrowě Miejské). Osobní vlaky do Katovic a Lublince (některé prodloužené do Osvětimi a z druhé strany do Kluczborku) provozuje společnost Koleje Śląskie (Slezské dráhy), od prosince 2021 se mají po osmileté přestávce vrátit vlaky do Hlivic. Dálkové vlaky v Bytomi v jízdním řádu 2020/2021 nezastavovaly. V minulosti existovala hustá síť průmyslových úzkokolejek, jejíž pozůstatkem je trať Bytom – Miasteczko Śląskie, na které je v letních měsících provozována pravidelná nostalgická linka. Na území města se nachází pět zastávek úzkokolejné dráhy: Bytom Wąskotorowy (u hlavního nádraží), Szombierki Elektrownia, Bytom Karb Wąskotorowy, Dąbrowa Miejska a Sucha Góra.
Severní částí města (Dąbrowa Miejska, Stolarzowice, Górniki) prochází dálnice A1. Mimoto Bytom leží na trase národní silnice č. 94 – tzv. „stará silnice“ Krakov – Vratislav – a národní silnice č. 78 spojující českou hranici u Bohumína se Svatokřížským vojvodstvím (prochází okrajovou čtvrtí Górniki). Začíná tady národní silnice č. 11 do Poznaně a národní silnice č. 79, která obchází jižní a střední Polsko zhruba podél Visly a na území Bytomi je výpadovkou ve směru Chořov a Katovice. Jako národní silnice č. 88 je označen úsek bývalé Říšské dálnice 29 Bytom – Vratislav, který tvoří spojení s Hlivicemi.
Městská hromadná doprava je zajišťována v rámci integrovaného systému katovické konurbace (Zarząd Transportu Metropolitalnego, ZTM), tvoří ji autobusy a tramvaje (viz tramvajová doprava v katovické konurbaci). Na území města jezdilo v roce 2021 sedm tramvajových linek, z toho dvě pouze vnitroměstské (38 a 49) a ostatní spojující Bytom s Chořovem, Katovicemi, Świętochłowicemi a Zabrzem. Linka 38 má povahu nostalgické linky, ačkoli od roku 2020 se na ní objevují i moderní vozy. Na severu města ve čtvrti Stroszek se nachází tramvajová vozovna. Centrálním přestupním uzlem je náměstí Sikorského (Plac Sikorskiego).
Paul Jackisch (1825–1912) – architekt původem z Opolí, autor mnoha staveb v Bytomi, mj. soudu a věznice, Hudební školy, kostela Nejsvětější Trojice a neexistující radnice
↑BOROŃ, Piotr. Wczesnośredniowieczny Bytom w świetle nowych ustaleń . Uniwersytet Śląski, 2016 . Dostupné online. (polsky)
↑Gemeindelexikon für die Regierungsbezirke Allenstein, Danzig, Marienwerder, Posen, Bromberg und Oppeln auf Grund der Ergebnisse der Volkszählung vom 1. Dezember 1910 und anderer amtlicher Quellen. Svazek Regierungsbezirk Oppeln. Berlin: Königlich Preussisches Statistisches Landesamt, 1912. Dostupné online. S. 2–3. (německy)
↑ abRADEMACHER, Michael. Deutsche Verwaltungsgeschichte 1870 – 1990: Stadt Beuthen und Landkreis Beuthen(-Tarnowitz) . 2006 . Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-05-17. (německy)
↑The Polish grammar school in Bytom . Porta Polonica . Dostupné online. (anglicky)
↑SCHABIK, Karl; STÜTZ, Albert; WOLF, Paul. Dreistädteeinheit Beuthen, Gleiwitz, Hindenburg, Landkreis Beuthen. Berlin, Leipzig, Wien: Friedrich Ernst Hübsch Verlag, 1929. 102 s. Dostupné online. (německy)
↑BUŚKIEWICZ, Bartosz. Zajęcie Bytomia przez Armię Czerwoną : stan infrastruktury, zniszczenia miasta po oswobodzeniu i odbudowa przemysłu. Wieki Stare i Nowe. 2010, roč. 7, čís. 2, s. 171, 173. Dostupné online. (polsky)
↑WĘGRZYN, Dariusz. Górnoślązacy jako forma reparacji: deportacje z Górnego Śląska do ZSRR w 1945 roku. Zesłaniec – Kwartalnik Rady Naukowej Związku Sybiraków. 2008, čís. 35, s. 61. Dostupné online. (polsky)
↑KACPRZAK, Paweł. Weryfikacja narodowościowa ludności rodzimej i rehabilitacja tzw. „volksdeutschów” w latach 1945-1949. Czasopismo Prawno-Historyczne. 2011, roč. LXIII, čís. 2, s. 149–164. Dostupné online. (polsky)
↑Narodowość śląska w powiatach wg GUS . Stowarzyszenie Osób Narodowości Śląskiej, 26.07.2013 . Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-03-26. (polsky)
↑SOLARSKI, Maksymilian. Anthropogenic transformations of the Bytom area relief in the period of 1883-1994. Environmental & Socio-economic Studies. 2013, roč. 1, čís. 1, s. 4–5. Dostupné online. ISSN2354-0079. DOI10.1515/environ-2015-0001. (anglicky)
↑NOWACKA-GOIK, Małgorzata. W bytomskim Karbiu znowu rozbierają domy. Dzielnica znika . Dziennik Zachodni, 2015-04-08 . Dostupné online. (polsky)
↑Stopa bezrobocia w roku 2020 . Powiatowy Urząd Pracy w Bytomiu . Dostupné online. (polsky)
↑Polska w liczbach – Bytom . Główny Urząd Statystyczny . Dostupné online. (polsky)
↑BIJAK, Szymon. Bytom: jak to możliwe, że to miasto bez dzielnic? Wkrótce może się to zmienić. Ruszyły konsultacje społeczne . Bytom NaszeMiasto.pl, 2020-02-14 . Dostupné online. (polsky)
↑BIJAK, Szymon. W Bytomiu jednak nie będzie dzielnic. Radni sprzeciwili się temu pomysłowi . Bytom NaszeMiasto.pl, 2020-02-26 . Dostupné online. (polsky)
GRAMER, F. Chronik der Stadt Beuthen in Ober-Schlesien. Beuthen: Im Selbstverlage des Magistrats, 1863. 422 s. Dostupné online. (německy)
Beuthen O./S.. Redakce Albert Stütz. Berlin-Halensee: Dari-Verlag, 1929. 196 s. Dostupné online. (německy)
Dzielnice Bytomia na starych fotografiach, pocztówkach i planach. Redakce Jan Drabina. Bytom: Towarzystwo Miłośników Bytomia, 1998. 197 s. ISBN83-908018-1-7. (polsky)
DRABINA, Jan. Bytom powojenny 1945–2002 we wspomnieniach i na fotografii. Bytom: Towarzystwo Miłośników Bytomia, 2002. 159 s. ISBN83-908018-5-X. (polsky)
Bytom i jego dziedzictwo w 750-lecie nadania praw miejskich. Redakce Gabriela Bożek. Bytom: Muzeum Górnośląskie w Bytomiu, 2004. 278 s. ISBN83-85871-40-3. (polsky)
DRABINA, Jan. Historia Bytomia od średniowiecza do współczesności 1123–2010. Bytom: Towarzystwo Miłośników Bytomia, 2010. 465 s. ISBN978-83-930128-0-0. (polsky)
WIECZOREK, Edward. Bytom i okolice: przewodnik turystyczny. Bytom: Urząd Miejski w Bytomiu, 2013. 156 s. ISBN978-83-622346-8-4. (polsky)
Bytom.pl – oficiální webové stránky městského úřadu v Bytomi (polsky)
Heslo Beuthen O.S./Bytom v Online-Lexikon zur Kultur und Geschichte der Deutschen im östlichen Europa (Online lexikon kultury a dějin Němců ve východní Evropě) (německy)
Bytom v Topographia Bohemiae, Moraviae et Silesiae – popis města z roku 1650 (německy)
Bytom na portálu fotopolska.eu – historické a současné fotografie a fórum (polsky)
Bytom na portálu polska-org.pl – historické a současné fotografie a fórum (polsky)
Průvodce Bytomí na portálu Online-Reiseführer Oberschlesien (Online průvodce Horním Slezskem) (německy)