V dnešním světě převzal Chicagská škola (ekonomie) zásadní roli ve společnosti. Ať už na osobní, profesní nebo akademické úrovni, Chicagská škola (ekonomie) významně ovlivnil způsob, jakým žijeme, pracujeme a jak se chováme k ostatním. Proto je klíčové plně porozumět roli, kterou Chicagská škola (ekonomie) hraje v našem každodenním životě, a jak ji můžeme co nejlépe využít. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Chicagská škola (ekonomie), od jeho původu až po jeho vývoj a důsledky, které má v dnešním světě. Kromě toho budeme analyzovat možné příležitosti a výzvy, které vyplývají z přítomnosti Chicagská škola (ekonomie) v naší společnosti.
Chicagští ekonomové ovlivnili i další obory, zejména teorii veřejné volby a právo a ekonomii, které vedly k revolučním změnám ve studiu politologie a práva. Další ekonomové spojovaní s Chicagem zanechali stopu v oborech tak odlišných jako sociální ekonomie a hospodářské dějiny. Proto neexistuje jasné vymezení chicagské ekonomické školy – tento termín je používaný spíše v médiích než v akademických kruzích. Nicméně Kaufman (2010) uvádí, že chicagská škola může být obecně charakterizována:
Hlubokou oddaností rigorózní vědecké práci a otevřené akademické debatě, nekompromisním přesvědčením o užitečnosti neoklasické teorie ceny a normativní pozicí, která favorizuje a propaguje ekonomický liberalismus a volný trh.
Ekonomická katedra chicagské univerzity je považována za nejúspěšnější ekonomickou katedru, protože její členové získali více Nobelových cen za ekonomii a medailí Johna Batese Clarka než členové kterékoliv jiné univerzity.
Osobnosti
Frank Knight (1885–1972) byl jedním z prvních členů oddělení Chicagské univerzity. Jeho nejvýznamnější práce byla Risk, Nejistota a zisk (1921). Knightův pohled byl ikonoklastický a výrazně se lišil od pozdějších myslitelů na Chicagské škole. Věřil, že zatímco volný trh může být neúčinný, vládní programy jsou ještě více neúčinné.
Ronald Coase (1910–2013) byl v roce 1991 oceněn Nobelovou cenou. Známý je hlavně pro dva své články. První se jmenuje „The Nature of the Firm“ (1937), v tom vysvětloval důvody existence firem a představil koncept transakčních nákladů. Ve své další stěžejní práci The Problem of Social Cost" (1960) konstatuje, že dobře definovaná majetková práva mohou odstranit problémy spojené s pozitivními a negativními externalitami (Coasův teorém).
George Joseph Stigler (1911–1991) získal Nobelovu cenu za ekonomii v roce 1982. Za jeho stěžejní práce jsou považován článek “the economics of information” (1961) a “search unemployment” (1962). Velmi zastával sílu znalostí a informovanosti, když tvrdil, že ve vědění je síla. Stigler byl mimo jiné dobrým přítelem Miltona Friedmana, dalšího ekonoma z chicagské školy.
Milton Friedman (1912–2006) byl americký ekonom, v roce 1976 oceněný Nobelovou cenou za ekonomii, díky výsledkům v oblasti analýzy spotřeby, historie a teorie peněz. Za svůj život zastával mnoho vysokých funkcí. V letech 1941–1943 pracoval na americkém ministerstvu financí, tam se zabýval daňovou politikou za Druhé světové války. v roce 1950 pak pracoval jako konzultant pro plnění Marshallova plánu. Profesorem na Chicagské univerzitě byl v letech 1946–1977. V roce 1962 se pak proslavil svou knihou Capitalism and Freedom, ve které představuje svou myšlenku, dle které může konkurenční kapitalismus pomoc k dosažení ekonomické svobody.
Robert William Fogel (1926–2013) byl americký vědec, který v roce 1993 získal spolu s Douglassem Northem Nobelovu cenu za ekonomii a to za znovuobnovení výzkumu ekonomické historie prostřednictvím aplikování ekonomické teorie a kvantitativních metod za účelem vysvětlení ekonomických a institucionálních změn. Za svou kariéru vydal mnoho vědeckých prací. Nejznámější je kvůli své kontroverzi kniha “Slavery and Time on the Cross” kterou napsal spolu se Stanley Engermanem. V této práci se zabývají, podmínkami otroků na jihu a dělníků na severu Ameriky v 19. století. Kromě toho zastával ve svém životě několik vysokých funkcí. Byl například ředitelem Center for Population Economics, výzkumného centra chicagské univerzity. Také byl vrchním vyšetřujícím NIH, amerického národního institutu zdraví.
Gary Becker (1930–2014) získal v roce 1992 Nobelovu cenu a proslavil se svou prací, která se týkala uplatňování ekonomických metod myšlení i v jiných oblastech, jako je zločin, otroctví, sexualita a drogy. Ovšem, za předpokladu že se člověk chová racionálně. Práce se původně zabývala ekonomikou práce. Částečně inspirovala populární ekonomickou knihu „Freakonomics“. Je považován za jednoho ze zakladatelů otázek politické ekonomiky v Chicagu.
Richard Allen Posner (1939) je Americký právní teoretik, ekonom. Od roku 1971 do roku 2017 byl předsedou u odvolacího soudu Spojených států pro 7. okruh (Chicago). Přednáší na právnické fakultě univerzity Chicagské univerzity a je hlavním představitelem právního směru který se nazývá “law and economics”. Jde o aplikaci ekonomických teorií na právní otázky, aby se dalo posoudit, které zákony, jsou ekonomicky efektivní. Posner je také nejcitovanějším právníkem 20. století. Richard Posner napsal mnoho knih, nejen z oblasti práva a ekonomie, ale také o Feminismu, právech zvířat, stejnopohlavních manželství a dalších společenských tématech.
Robert Lucas (1937–2023) v roce 1995 získal Nobelovu cenu. Svůj život zasvětil vyvracení keynesiánství. Jeho nejvýznamnějším příspěvkem je argument, že makroekonomie by neměla být chápána jako celek oddělený od mikroekonomie a jejich analýza by měla vycházet ze stejných základů. Lucasova práce pokrývala mnoho témat z makroekonomie, hlavně ekonomický růst, oceňování aktiv a měnová ekonomika
Eugene Francis „Gene“ Fama (* 1939) je americký ekonom a držitel Nobelovy ceny za ekonomii, kterou dostal v roce 2013 spolu s R. J. Shillerem a L. P. Hansenem. Známý je pro svou práci “Chování cen akcií na burze” (1965) ve které v podstatě přišel s teorií efektivních trhů, která popisuje chování cenných papírů na burze. V projektu Research Papers in Economics (RePEc) byl označen za 12. nejvlivnějšího ekonoma současnosti (Říjen 2018)
Friedrich August von Hayek (1899–1992) byl rakouský ekonom a filozof. V roce 1974 obdržel Nobelovu cenu za ekonomii spolu s Gunnarem Myrdalem. Tu si vysloužil za přínos v teoriích měnové politiky a hospodářského cyklu. Roku 1938 získal Britské občanství a v roce 1984 mu byl udělen Řád společníků cti královnou Alžbětou II. Do chicaga, kde se stal profesorem ekonomie odešel v roce 1950. Získal Prezidentskou medaili svobody (1991), nebo „Hanns Martin Schleyer Prize“ v roce 1984. Zastával zásady klasického liberalismu, směru vznikajícího hlavně v 19. století, který prosazuje co nejmenší zásahy státu do svobod jednotlivce. V zemích střední Evropy, v době sametové revoluce pak měla velký vliv jeho kniha „Cesta do otroctví“ (1944), která byla přeložena i do češtiny.
“... byl jsem znepokojen když jsem zjistil, že ekonomičtí a političtí konzervativci získali téměř úplnou nadvládu nad mou katedrou a učili, že rozhodnutí trhu byla vždycky správná… Názory mých kolegů by omezily vládní funkce, jako je právo, policie a armáda na úroveň 18. století, což už tehdy nebylo podle mého názoru dostačující a nebylo by ani pro nás. Tito lidé nepoužívali statistická data pro rozvoj ekonomických teorií a ani by neakceptovali kritickou analýzu ekonomického systému ... (Frank) Knight byl nyní otevřeně nepřátelský a jeho učedníci se zdáli být všude. Kdybych zůstal, bylo by to v nepřátelském prostředí.”
Zatímco o účinnosti hypotézy efektivního trhu (EMH) Eugena Famy se diskutovalo po finanční krizi v letech 2007–2008, její zastánci zdůraznili, že EMH jde v souladu s velkým poklesem cen aktiv, protože událost byla nepředvídatelná.
Ekonom Brad DeLong z Kalifornské univerzity Berkley říká, že Chicagská škola zažila “intelektuální kolaps”. Laureát Nobelovy ceny Paul Krugman z Princetonské univerzity říká, že některé z připomínek ekonomů z Chicagské školy jsou “produktem temného věku makroekonomie, ve kterém je zapomínáno těžce získané vědění”, a tvrdí že většina recenzovaných makroekonomických výzkumů od poloviny šedesátých let je mylná a upřednostňoval modely vyvinuté v 30. letech.
Škola byla kritizována za výcvik ekonomů, kteří během sedmdesátých a osmdesátých let radili represivní chilské juntě (a menší míře i jiným podobně ultranacionalistickým jihoamerickým režimům). Ačkoliv byli spojováni s přeměnou Chile na zemi s nejvýkonnější ekonomikou Jižní Ameriky s vzrůstem HDP z 693 amerických dolarů na jednoho obyvatele na začátku roku 1975 na 14,528 na konci roku 2014 (druhý největší v Jižní Americe), kritici oponovali, že zároveň došlo k odpovídajícímu nárůstu nerovnosti v příjmech a že reformy měly negativní vliv na hospodářské politiky Ronalda Regana a Margaret Thatcherové. V listopadu 2015 měl premiéru film s názvem Chicago Boys, který měl velmi kritický pohled na ekonomické reformy.
Reference
↑Bruce Kaufman in Ross B. Emmett, ed. The Elgar Companion to the Chicago School of Economics (2010) p. 133
↑ The University of Chicago. The University of Chicago . . Dostupné online. (anglicky)
↑ John Bates Clark Medal. The University of Chicago . . Dostupné online. (anglicky)