V tomto článku prozkoumáme fascinující svět Dmitrij Kabalevskij, téma, které upoutalo pozornost milionů lidí po celém světě. Od svého vzniku až po vliv na dnešní společnost byl Dmitrij Kabalevskij předmětem hloubkových studií a analýz. V průběhu historie hrál Dmitrij Kabalevskij zásadní roli v různých oblastech, od kultury po politiku, vědu a technologii. Prostřednictvím tohoto článku se pokusíme osvětlit záhady a složitosti kolem Dmitrij Kabalevskij a nabídneme komplexní přehled, který našim čtenářům umožní lépe porozumět jeho důležitosti a dopadu na moderní svět.
Dmitrij Kabalevskij | |
---|---|
Základní informace | |
Narození | 17.jul. / 30. prosince 1904greg. Petrohrad |
Úmrtí | 14. února 1987 (ve věku 82 let) Moskva |
Místo pohřbení | Novoděvičí hřbitov |
Žánry | opera, symfonie, klasická hudba, komorní hudba, scénická hudba a hudba 20. století |
Povolání | skladatel klasické hudby, dirigent, choreograf, muzikolog, hudební pedagog, vysokoškolský učitel, klavírista, skladatel filmové hudby, veřejná postava a politik |
Nástroje | klavír |
Významná díla | Piano Concerto No. 3 |
Ocenění | Hrdina socialistické práce (1974) zasloužilý umělec RSFSR národní umělec RSFSR Cena leninského komsomolu Stalinova cena … více na Wikidatech |
Web | www |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Dmitrij Borisovič Kabalevskij, rusky Дмитрий Борисович Кабалевский (30. prosince 1904, Petrohrad – 14. února 1987, Moskva) byl ruský hudební skladatel, klavírista, hudební teoretik a pedagog. Tvořil opery, operety, symfonie, kantáty, klavírní koncerty, komorní skladby, scénickou i filmovou hudbu. Psal i hudbu pro děti a velmi se zajímal o hudební výchovu dětí, připravil i speciální výukový program pro 25 moskevských škol. V Rusku byly ceněny zejména jeho opery (Colas Breugnon, Tarasova rodina, Nikita Veršinin), na západě spíše jeho koncertní hudba. V českém prostředí byl dobře znám zejména pro svou hudbu k populárním sovětským filmům své doby (zejm. Odvážná školačka z roku 1948)
Jeho otec byl matematik a přál si, aby se Dmitrij orientoval stejně. Ten si však vyvzdoroval orientaci na umění (krom hudby i maloval a psal básně). Začal studovat na moskevské konzervatoři, kde ho hudební kompozici učil skladatel Nikolaj Jakovlevič Mjaskovskij, hru na piano pak Alexander Goldenweiser. Po studiích začal na konzervatoři i učit a roku 1932 se zde stal profesorem. Jeho žákem byl např. Leo Smit.
Roku 1940 vstoupil do Komunistické strany Sovětského svazu. Roku 1948 byl jedním ze skladatelů obviněných Andrejem Ždanovem z formalismu, ale díky svým dobrým kontaktům na mocenské špičky a postavení ve Svazu skladatelů byl ze Ždanovova seznamu vyškrtnut. Přijal poté nicméně principy tzv. socialistického realismu (na rozdíl od svého přítele Sergeje Prokofjeva) a byl velmi preferovaným autorem, získal mj. tři Stalinovy ceny (1946, 1949, 1950) a zastával řadu funkcionářských postů (roku 1967 se stal například prezidentem vědecké rady výuky estetiky na Akademii pedagogických věd).