V dnešní době se Dušan Kuzma stalo tématem velkého významu a zájmu pro široké spektrum společnosti. S rozvojem technologií a globalizací převzal Dušan Kuzma vedoucí roli v konverzacích na místní i mezinárodní úrovni. Ať už se jedná o kontroverzní téma, relevantní veřejnou osobnost, historickou událost nebo společenský fenomén, Dušan Kuzma upoutal pozornost milionů lidí po celém světě. V tomto článku důkladně prozkoumáme dopad, který má Dušan Kuzma na různé aspekty moderního života, a také důsledky, které vyplývají z jeho současného významu.
Prof., Ing. arch. Dušan Kuzma | |
---|---|
Narození | 17. března 1927 Mestečko |
Úmrtí | 17. června 2008 (ve věku 81 let) Bratislava |
Povolání | pedagog, architekt, učitel, grafik a vysokoškolský učitel |
Ocenění | zasloužilý umělec |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Dušan Kuzma (* 17. března 1927 – 17. června 2008) byl slovenský architekt, pedagog a zasloužilý umělec. Je autorem Památníku SNP v Banské Bystrici.
Narodil se Michalu Kuzmovi, řediteli školy a Eleně Kuzmové, ženě v domácnosti. Architekturu začal studovat na FA SVŠT v Bratislavě, kde byl postupně pod pedagogickým dohledem Eugena Kramára, Emila Belluše a Vladimíra Karfíka. V době svého studia pobýval na prázdninové praxi u Auguste Perreta, kde se věnoval především tématu – programové tvořivé směřování k organické architektuře a její syntéza s výtvarným uměním.
Vysokoškolské studium úspěšně ukončil v roce 1952. Další dva roky působil na FA SVŠT jako odborný asistent prof. Emila Belluše. V letech 1954-1960 pracoval ve státní správě jako vedoucí odboru architektúry a výstavby. Od roku 1960 byl vedoucím katedry architektury na VŠVU v Bratislavě, kterou on sám založil. V době své tvorby a pedagogické kariéry na VŠVU programově sledoval spojení architektury s výtvarným uměním. Ve vlastní sochařské tvorbě se sochařsky tvarovanými objemy usiloval o to, jako sám říkal, „dať architektúre určitú zdielnosť“ (česky:"dát architektuře určitou sdílnost"). Nevyhýbal se však ani spolupráci s výtvarníky. Nejvýrazněji se jeho vztah ke skulpturálním formám a tužba po expresivnější řeči architektury projevily právě na jeho nejvýznamnějším díle, na Památníku SNP v Banské Bystrici. Toto jedinečné brutalistické dílo vytvořil společně se sochařem Jozefem Jankovičem. Kromě Jankoviče spolupracoval s Antonem Cimmermannem, s Jánem Kulichem a mnohými dalšími architekty a umělci. Patří ke slovenským architektům, kteří se významně přičinili k formování kvalitní slovenské architektury především v období československého socialismu.
FA SVŠT, 1952 – profesoři: Eugen Kramár, Emil Belluš, Emanuel Hruška, Vladimír Karfík
Autorizovaný architekt a pedagog
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dušan Kuzma na slovenské Wikipedii.
(slovensky)
Bratislava, 1995, ISBN 80-88791-00-6
(slovensky)