V tomto článku se ponoříme do tématu Elginovy mramory, který má významný dopad na různé oblasti společnosti. Elginovy mramory je téma, které v posledních letech vzbudilo velký zájem, protože jeho význam se neomezuje na jedinou oblast, ale má dopad na politiku, ekonomiku, kulturu, vědu a techniku. Prostřednictvím hloubkové analýzy prozkoumáme různé aspekty Elginovy mramory a jak utvářela svět, ve kterém žijeme. Od jeho dopadu na každodenní život až po jeho vliv na historické události, Elginovy mramory je téma, které si zaslouží být prostudováno do hloubky, abychom pochopili jeho skutečný rozsah.
Elginovy mramory | |
---|---|
Základní údaje | |
Autor | Feidiás |
Rok vzniku | 447 až 438 př. n. l. |
Popis | |
Rozměry | 75 m |
Materiál | mramor |
Umístění | |
Umístění | Britské muzeum, Londýn |
Zeměpisné souřadnice | 51°31′9,12″ s. š., 0°7′41,88″ z. d. |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Elginovy mramory (někdy také nazývané jako Parthenónské mramory) je sbírka starořecké sochařské výzdoby, která byla pravděpodobně vytvořena asistenty (a pod dohledem) řeckého sochaře a architekta Feidiáse, a to přibližně v letech 447 až 438 př. n. l. Původně byly součástí chrámu Parthenónu v Athénách a rovněž i dalších budov v akropoli (Erechtheionu, Propylejí a Chrámu Athény Niké).
V letech 1802 až 1811 byla sbírka díky iniciativě Thomase Bruce, 7. hraběte z Elginu, tehdejšího britského velvyslance v Cařihradu, odvezena do Velké Británie (z tohoto důvodu je užíván název Elginovy mramory).
Na tento akt bývá některými nahlíženo jako na čin kulturního vandalismu a krádeže. Je předmětem desítky let trvajícího sporu mezi Velkou Británií, která Elginovy mramory dosud vystavuje v Britském muzeu v Londýně, a Řeckem, které usiluje o jejich návrat.
Sbírka z Parthenónu měří na délku přibližně 75 m a tvoří ji 17 soch a 15 metóp, které znázorňují bitvu mezi Lapithy a Kentaury. Z dalších míst na Akropoli se jedná o Karyatidu, nejrůznější starořecké architektonické prvky a vlysy.
Výzdoba Parthenónu byla od svého vzniku přibližně z poloviny ztracena nebo zničena. Parthenón byl velmi poničen například během Velké turecké války v roce 1687. V jejím průběhu totiž 27. září benátská armáda ostřelovala turecké pozice, přičemž jedna střela zasáhla též samotný chrám, který byl používán jako muniční sklad, a následný výbuch jej silně poškodil.
Sochy, které dnes existují, jsou kromě Londýna uloženy např. v Louvru nebo ve Vatikánu. Část soch se rovněž nachází v Aténách.
Převoz Elginových mramorů byl kontroverzní již od počátku. Lord Byron prohlašoval akt odvezení soch za vandalství a přístup Británie vůči řecké kultuře zasadil též i do své básně Childe Haroldova pouť. John Keats naopak složil sonet na oslavu Elginových mramorů.
V roce 2014 se v médiích objevila zpráva, že si Řecko najalo špičkové advokáty, kteří mají donutit Velkou Británii k navrácení Elginových mramorů. Členkou této skupiny advokátů byla též Amal Clooney, manželka herce George Clooneyho.
V roce 2018 britský politik Jeremy Corbyn prohlásil, že pokud by byl zvolen britským premiérem, usiloval by o návrat soch do Řecka.