Emancipace

Téma Emancipace je dnes nanejvýš důležité, protože vyvolalo velký dopad v různých oblastech společnosti. Od svého vzniku Emancipace vzbuzoval zájem odborníků a vědců, kteří věnovali svůj čas a úsilí analýze jeho důsledků a důsledků. Postupem času se Emancipace vyvíjel a přizpůsoboval novým potřebám a požadavkům společnosti a stal se dnes aktuálním tématem. V tomto článku analyzujeme Emancipace do hloubky a jeho dopad v různých oblastech a nabídneme kompletní a aktualizovaný přehled tohoto velmi relevantního tématu.

Další významy jsou uvedeny na stránce Emancipace (rozcestník).

Emancipace znamená vyproštění ze závislosti na někom nebo na něčem, získání svobody, společenské nezávislosti, rovných práv.

Původ a význam v českém právu

Slovo pochází z latinského e-mancipare, propustit z područí, od manus, ruka, a capere, uchopit, držet. V římském právu znamenalo propuštění dospělého syna z moci otcovské (patria potestas). Opatření mělo původně syna chránit z nadměrného vykořisťování jeho pracovní síly – otec (pater familias) syna často prodával k dočasné práci v cizím domě, kde měl podobné postavení jako otrok, byl tzv. osoba v mancipiu, persona in mancipium. Po vydání zákona 12 desek začal být trojí formální obrazný prodej (mancipatio) a prodej zpátky (remancipatio) používán k dobrovolnému rozvázání otcovské moci. Syn se stal emancipací osobou sui iuris. Později se tohoto způsobu užívalo i k propuštění otroka a podobně.

Na základě toho se za emacipaci označuje rovněž přiznání svéprávnosti, ačkoli přesnější označení je prominutí, resp. přidání let (venia aetatis). Podle § 37 českého občanského zákoníku soud na návrh přizná svéprávnost nezletilému, jestliže už dosáhl 16 let věku, pokud se prokáže jeho schopnost samostatně se živit a obstarávat si své záležitosti a souhlasí-li s tím jeho zákonný zástupce (resp. sám nezletilý, podá-li návrh zákonný zástupce). Soud ale může návrhu vyhovět i tehdy, je-li to z vážných důvodů v zájmu nezletilého.

Novověké emancipace

Novověký program emancipace, chápané nikoli jako propuštění, nýbrž jako vymanění se vlastní silou, začal bojem měšťanů o svobodu a politický vliv od 15. století. Později se týkal náboženských svobod pro menšiny, v 18. století zrušení nevolnictví a od počátku 19. století i emancipace národů a etnik. Nevolnictví bylo v Rakousku zrušeno 1781, robotní povinnost 1848. Už od poloviny 18. století se v Evropě prosazovala emancipace otroků (zrušení otroctví čili abolicionismus) v koloniích, jež se uskutečnila v britských koloniích do roku 1833, ve francouzských před 1858 a roku 1863 v USA. Počátkem 19. století došlo ve většině evropských zemí k emancipaci židů a roku 1829 k emancipaci katolíků v Anglii. V 19. století vzniklo hnutí za emancipaci žen, za jejich přístup na vysoké školy, do zaměstnání a za volební právo. V téže době začíná i zápas dělníků o politická práva a sociální zajištění.

Odkazy

Reference

  1. http://www.etymonline.com/index.php?search=emancipation&searchmode=none
  2. a b Ottův slovník naučný, heslo Emancipace.
  3. Dvořák, J., Švestka, J., Zuklínová, M. Občanské právo hmotné 1. Obecná část. Praha: Wolters Kluwer, 2013, ISBN 978-80-7478-326-5. S. 217.
  4. Hrušáková, M., Králíčková, Z., Westphalová, L. Rodinné právo. Praha: C. H. Beck, 2015, ISBN 978-80-7400-552-7. S. 31.

Literatura

Související články

Externí odkazy