Tento článek se bude zabývat tématem Evropská integrace bez iluzí z různých úhlů pohledu, aby poskytl širokou a kompletní vizi této záležitosti. Budou analyzovány historické, kulturní, sociální a vědecké aspekty související s Evropská integrace bez iluzí s cílem poskytnout čtenáři podrobný a obohacující přehled. Budou prozkoumány různé názory a přístupy, aby se podpořila reflexe a diskuse se záměrem rozšířit znalosti a podpořit hlubší porozumění Evropská integrace bez iluzí. Prostřednictvím tohoto článku se snažíme nabídnout globální a obohacující vizi, která vybízí k zamyšlení a kritickému myšlení.
| Evropská integrace bez iluzí | |
|---|---|
| Autor | Václav Klaus |
| Původní název | Evropská integrace bez iluzí |
| Datum vydání | 2011 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Evropská integrace bez iluzí je kniha Václava Klause, která vyšla roku 2011 a shrnuje názory bývalého českého prezidenta na sjednocování Evropy. Kniha je doprovázena kreslenými vtipy výtvarníka Jiřího Slívy.
Autor stručně popisuje dějiny evropské integrace s podrobnějším důrazem na poválečné dějiny, především pak historii Evropské unie od Maastrichtské smlouvy po Řeckou krizi. Kriticky hodnotí ekonomický přínos integrované Evropy a předkladá alternativu v existenci samostatných států spojených dobrovolnou mezivládní spoluprací. Shrnuje vztah jednotlivých subjektů české politické scény k evropské integraci a obhajobě národních zájmů, popisuje vlastní podíl na politice České republiky k Evropské unii, například okolnosti prezidentova podpisu Lisabonské smlouvy.
V roce 2011 získala kniha cenu Český Bestseller - 2011 - Eseje, úvahy, fejetony udělovanou na základě celkových prodejů v internetovém obchodě a síti knihkupectví KNIHCENTRUM.cz.
Michal Kašpárek z magazínu Finmag oceňuje dílčí pravdivá tvrzení autora, převažuje však kritické hodnocení. Vytýká Václavu Klausovi neprůhlednost ideových východisek, argumentační „fauly“, používání slovní vaty či neschopnost vysvětlit rozpor mezi svými postoji a činy. Kašpárek například postrádá hlubší vysvětlení opakovaného tvrzení, že zárukou svobod jednotlivce a demokratické společnosti je právě národní stát, i když Klaus podle něj správně tvrdí, že „národní nerovná se etnicky čistý“. Z etického hlediska polemizuje s Klausovou obhajobou podpisu Lisabonské smlouvy.