Dnes se ponoříme do fascinujícího světa Fluorescenční in situ hybridizace, tématu, které zaujalo odborníky i nadšence. Od svého vzniku až po dnešní dopad byl Fluorescenční in situ hybridizace předmětem bezpočtu výzkumů a debat. S historií sahající do staletí se Fluorescenční in situ hybridizace vyvíjel a přizpůsoboval měnícím se potřebám společnosti. V tomto článku prozkoumáme mnoho aspektů Fluorescenční in situ hybridizace, od jeho nejhistoričtějších aspektů až po jeho důsledky v moderním světě. Společně s odborníky v oboru prozkoumáme jeho hlavní charakteristiky, výzvy a příležitosti a poskytneme hlubokou a kompletní vizi Fluorescenční in situ hybridizace a jeho relevanci v současném kontextu.
Fluorescenční in situ hybridizace (FISH, z angl. fluorescent in situ hybridisation) je cytogenetická metoda, která používá fluorescenčních sond, které se vážou pouze na ty části chromosomu s vysokým stupněm komplementarity. Byla vyvinuta biomedicínskými výzkumníky v raných 80. letech a je užívána pro detekci a lokalizaci přítomnosti nebo absence specifické DNA sekvence na chromosomech. FISH je často užívána pro nalezení specifických DNA vlastností pro účely genetického poradenství, medicíny a identifikaci druhů. FISH lze také použít pro detekci a lokalizaci specifické RNA (mRNA, IncRNA a miRNA) v buňkách, nádorových buňkách a tkáňových vzorcích. Preparáty pozorovány pod fluorescenčním mikroskopem.
FISH umožňuje označit konkrétní místo na DNA, a to s rozlišením 500 000–10 000 000 nukleotidů (u tzv. „fibre FISH“ pouze 1000 nukleotidů). V současnosti je možné zvýraznit několik desítek sekvencí DNA v rámci jednoho buněčného jádra („multiplex FISH“). Metodou FISH je také možné obarvit telomery, centromery a různé inzerce. „RNA FISH“ je zase metoda, při níž se fluorescenční barvivo váže na konkrétní typ RNA molekul v buňce (sledování transkripce).