V tomto článku se budeme věnovat problému Friedrich Schelling, který je v posledních letech stále aktuálnější. Friedrich Schelling je téma, které svým dopadem v různých oblastech vzbudilo velký zájem jak ve vědecké komunitě, tak ve společnosti obecně. Od svého vzniku až po současnou evoluci byl Friedrich Schelling předmětem mnoha výzkumů a debat, které se snažily pochopit jeho vliv na naše životní prostředí. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Friedrich Schelling, analyzujeme jeho důležitost, jeho důsledky a možné budoucí perspektivy, které toto téma může nabídnout.
Friedrich Schelling | |
---|---|
Friedrich Schelling (1848) | |
Rodné jméno | Friedrich Wilhelm Joseph Schelling |
Narození | 27. ledna 1775 Leonberg |
Úmrtí | 20. srpna 1854 (ve věku 79 let) Bad Ragaz |
Alma mater | Univerzita Tübingen Lipská univerzita Tübinger Stift |
Povolání | filozof, vysokoškolský učitel a spisovatel |
Zaměstnavatelé | Mnichovská univerzita Humboldtova univerzita Univerzita Jena Juliova-Maxmiliánova univerzita ve Würzburku Erlangensko-norimberská univerzita |
Ocenění | Maxmiliánův řád pro vědu a umění (1853) Řád za zásluhy v oblasti umění a věd |
Nábož. vyznání | luteránství |
Choť | Caroline Schellingová (1803–1809) Pauline Gotter |
Děti | Clara Waitz Hermann von Schelling Julie von Eichhorn |
Funkce | profesor |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Friedrich Wilhelm Joseph von Schelling (27. ledna 1775 Leonberg, Švábsko – 20. srpna 1854 Ragaz) byl německý filozof, představitel idealismu.
Do klášterní školy (scholae monasticae) v Bebenhausenu nastoupil již v patnácti letech. Uzavřel tam přátelství se svými spolužáky a krajany Hölderlinem a Hegelem.
Schelling byl zprvu silně ovlivněn Fichtem (zejména jeho dílem Základy vědosloví) a Spinozou. V díle „Ideje k filozofii přírody“ (1797) a ve spise „O světové duši“ (1798) se Schelling snažil uvést svoje rychle nabyté poznatky z chemie, z nauky o elektřině, z biologie a z medicíny v přírodně-filozofický systém. Tyto spisy vzbudily Goethovu pozornost a vynesly třiadvacetiletému autorovi mimořádnou profesuru na univerzitě v Jeně.
V Jeně vznikl „První náčrt systému přírodní filozofie“ (1798/9) a „Systém transcendentálního idealismu“ (1800), později i nedokončené „Výklad mého filozofického systému v celku“ (1801) a „Přednášky o metodě akademického studia“ (1802).
Od roku 1803 Schelling přednášel ve Würzburgu, poté v Erlangenu, zde vytvořil dílo mysticko-náboženské orientace „Filozofická bádání o podstatě lidské svobody“ (1809) a fragment „Věky světa“ (1813). Nakonec vyučoval v Mnichově (od roku 1827). Jeho posledním vydaným dílem se zdá být „Filozofie mytologie a zjevení“.
V roce 1841 byl Schelling pozván na Berlínskou univerzitu. Jeho přednášky vzbudily zájem nejen v akademickém prostředí. V Auditoriu maximu Berlínské univerzity, kde Schelling přednášel, se bylo možno setkat i s rakouským vyslancem v Berlíně Metternichem, i s budoucím anarchistou M. Bakuninem a s dánským filozofem S. Kierkegaardem. Friedrich Engels líčí ovzduší na Berlínské univerzitě takto:
Šumělo to zde všemi možnými jazyky. Ozývala se zde němčina, francouzština, angličtina, maďarština, polština, ruština, nová řečtina a turečtina. Zazněl zvonek, všechno utichlo a Schelling vstupuje na katedru.Friedrich Engels, Schelling o Hegelovi
Schellingův systém, jak jej přednášel v Jeně, nese jméno filozofie identity. Lze ho chápat jako spojovací článek mezi Fichtem a Hegelem.
V Rusku byl Schelling přirovnáván ke Kryštofu Kolumbovi:
„ | Na počátku devatenáctého století znamenal Schelling totéž co Kryštof Kolumbus v patnáctém věku, poněvadž objevil člověku dosud neznámou část jeho světa, část, o níž kolovaly jen jakési bájeslovné zvěsti - objevil jeho duši. | “ |
— V. F. Odojevskij, Ruské noci |
Schellingova filosofie mytologie také ovlivnila Vladimira Solovjova. Solovjovův následovník Nikolaj Berďajev ve své interpretaci dějin, jejichž podstatou je právě mýtus, také navazuje na Schellinga a společně s ním vidí v mytologii „prvotní historii lidstva".