G. H. Hardy

G. H. Hardy
Narození	7. února 1877 Cranleigh
Úmrtí	1. prosince 1947 (ve věku 70 let) Nuffield Health Cambridge Hospital
Místo pohřbení	Trinity College Chapel (52°12′27″ s. š., 0°7′3″ v. d.)
Alma mater	Cranleigh School (do 1889) Winchester College (1890–1896) Trinity College (1896–1898) Univerzita v Cambridgi
Povolání	matematik, akademik a vysokoškolský učitel
Zaměstnavatelé	Univerzita v Cambridgi (1900–1919) Oxfordská univerzita (1919–1931) Univerzita v Cambridgi (1931–1945)
Ocenění	Smithova cena (1901) společník Královské společnosti (1910) Královská medaile (1920) Josiah Willard Gibbs Lectureship (1928) De Morgan Medal (1929) … více na Wikidatech
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Godfrey Harold “G. H.” Hardy FRS (7. února 1877 Cranleigh – 1. prosince 1947 Cambridge) byl významný anglický matematik známý svou prací v oblasti teorie čísel a matematické analýzy.

V roce 1940 napsal esej o estetice matematiky, Obrana matematikova, která je často považována za jeden z nejlepších vhledů do matematikovy mysli napsaného pro laiky.

Od roku 1914 byl učitelem indického matematika Šrínivási Rámanudžana. Hardy velmi brzy rozpoznal jeho genialitu a začal s ním úzce spolupracovat. Když se ho v rozhovoru Paul Erdős zeptal, co bylo jeho největším příspěvkem na poli matematiky, Hardy bez rozmýšlení odpověděl, že to bylo objevení Rámanudžana.

Biografie

Mládí

Hardyho sympatie k matematice se u něho projevovaly už od mala. Když mu byly teprve dva roky, psal si čísla až do milionů a když šel do kostela, bavil se faktorizací čísel církevních písní.

Po škole v Cranleighu získal kvůli svému matematickému nadání stipendium na Winchester College. V roce 1896 začal navštěvovat Trinity College na Cambridgeské univerzitě. V roce 1903 získal titul M.A. (Master of Arts), což byl v té době nejvyšší titul na anglických univerzitách. Od roku 1906 pracoval jako profesor, ale pouze šest hodin týdně, takže měl dostatek času na výzkum. V roce 1919 odešel na Oxfordskou univerzitu, ale v roce 1931 se zase vrátil na Cambridge.

Práce

Hardy je známý jako reformátor britské matematiky. Zavedl do ní totiž přísnost, která byla dříve charakteristická pro Francii, Švýcarsko a Německo. Britští matematici se většinou po vzoru Isaaca Newtona věnovali aplikované matematice, ale Hardy oproti hydrodynamice, která měla v Cambridgi významnou roli, agresivně prosazoval čistou matematiku.

Od roku 1911 spolupracoval s Johnem Littlewoodem v oblasti matematické analýzy a analytické teorie čísel. Udělali velký pokrok v řešení Waringova problému a také v teorii prvočísel. Spolupráce Hardyho a Littlewooda je jedna z nejúspěšnějších a nejznámějších v dějinách matematiky. Při přednášce v roce 1947 řekl dánský matematik Harald Bohr: „V dnešní době žijí jen tři výborní angličtí matematici: Hardy, Littlewood a Hardy-Littlewood.“

Hardy také v roce 1908 nezávisle na Wilhelmu Weinbergovi formuloval Hardy-Weinbergův zákon, základní princip populační genetiky.

Sbírka jeho článků byla vydána v sedmi vydáních nakladatelstvím Oxford University Press.

Osobnost

Jako dítě byl Hardy velmi stydlivý. Během školních let byl nejlepší ve třídě ve většině předmětů a vyhrál mnoho cen, ale nerad je přebíral před celou školou. Nerad se setkával s neznámými lidmi a nesnesl hledět na sebe v zrcadle.

Bibliografie

• Obrana matematikova (A Mathematician's Apology, 1940)
• Hardy, G. H. (1940) Ramanujan, Cambridge University Press: London (1940). Ams Chelsea Pub. (November 25, 1999) ISBN 0-8218-2023-0.
• HARDY, G. H.; WRIGHT, E. M. An Introduction to the Theory of Numbers. Redakce Heath-Brown D. R.. 6th. vyd. Oxford: Oxford University Press, 2008. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-09-22. ISBN 978-0199219858. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• HARDY, G. H. A Course of Pure Mathematics. 10th. vyd. Cambridge: University Press, 1952. ISBN 978-0521720557. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• HARDY, G. H. Divergent Series. Oxford: Clarendon Press, 1949. ISBN 978-0821826492. S. xvi+396. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• HARDY, G. H., London Mathematical Society. Collected papers of G.H. Hardy; including joint papers with J.E. Littlewood and others. Oxford: Clarendon Press, 1966. OCLC 823424 Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• HARDY, G. H.; LITTLEWOOD, J. E.; PÓLYA, G. Inequalities. 2nd. vyd. Cambridge: Cambridge University Press, 1952. Dostupné online. ISBN 978-0521358804. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku G. H. Hardy na anglické Wikipedii.

Literatura

• KANIGEL, Robert. The Man Who Knew Infinity: A Life of the Genius Ramanujan. New York: Washington Square Press, 1991. Dostupné online. ISBN 0671750615. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• Snow, C. P. (1967). Variety of Men. London: Macmillan

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu G. H. Hardy na Wikimedia Commons
• Osoba Godfrey Harold Hardy ve Wikicitátech
• (anglicky) O'Connor, John J.; Robertson, Edmund F., "G. H. Hardy", MacTutor History of Mathematics archive, Univerzita v St. Andrews.
• (anglicky) G. H. Hardy na Mathematics Genealogy Project
• (anglicky) Citáty G. H. Hardyho
• (anglicky) Hardyho práce v teorii čísel
• (anglicky) Weisstein, Eric W., Hardy, Godfrey Harold (1877–1947) ze ScienceWorld.