V dnešním světě se Georgij Maximilianovič Malenkov stal tématem velkého významu a zájmu širokého spektra lidí. Ať už se jedná o koncept, významnou osobnost, historickou událost nebo aktuální téma, Georgij Maximilianovič Malenkov dokázal upoutat pozornost a vyvolat debatu v různých sférách společnosti. Jeho dopad byl přítomen v různých oblastech, od politiky a ekonomiky až po kulturu a zábavu. Vzhledem k tomu, že Georgij Maximilianovič Malenkov je i nadále na předním místě globální agendy, je zásadní ponořit se hlouběji do jeho kontextu, implikací a relevance v současném světě. V tomto článku důkladně prozkoumáme fenomén Georgij Maximilianovič Malenkov a jeho různé implikace a nabídneme komplexní a objektivní vizi tohoto tématu, které je dnes velmi důležité.
Georgij Maximilianovič Malenkov | |
---|---|
Narození | 8. ledna 1902 Orenburg |
Úmrtí | 14. ledna 1988 (ve věku 86 let) Moskva |
Místo pohřbení | Kuncevský hřbitov |
Alma mater | Moskevská státní technická univerzita |
Povolání | politik |
Ocenění | Leninův řád (1943) medaile Srp a kladivo (1943) Leninův řád (1945) Leninův řád (1952) medaile Za udatnou práci za velké vlastenecké války 1941–1945 |
Politická strana | Komunistická strana Sovětského svazu (od 1920) |
Nábož. vyznání | ateismus |
Choť | Valerija Alexejevna Golubcovová |
Funkce | poslanec Nejvyššího sovětu SSSR (1938–1946) člen Prezidia Nejvyššího sovětu Sovětského svazu (od 1938) poslanec Nejvyššího sovětu SSSR (1946–1950) poslanec Nejvyššího sovětu SSSR (1950–1954) předseda Rady ministrů SSSR (1953–1955) … více na Wikidatech |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Georgij Maximilianovič Malenkov (rusky Гео́ргий Максимилиа́нович Маленко́в; 23. listopadujul./ 6. prosince 1901greg., Orenburg – 14. ledna 1988, Moskva) byl sovětský komunistický politik, blízký spolupracovník Josefa Stalina (jeho dlouholetý osobní tajemník) a po Stalinově smrti v letech 1953–1955 předseda rady ministrů SSSR (premiér).
Jeho politický vzestup začal ve třicátých letech a souvisel s prohlubující se byrokratizací komunistické strany. Šlo o výkonného úředníka, přesně plnícího Stalinova nařízení a direktivy, nikdy nebyl členem opozice proti Stalinovi. Kvůli svému postavení je spoluzodpovědný za řadu komunistických zločinů ve třicátých a čtyřicátých letech.
Po Stalinově smrti se stal nakrátko nejvlivnějším členem sekretariátu strany, musel však na funkci v sekretariátu pod tlakem Nikity Sergejeviče Chruščova a dalších rezignovat a spokojit se s funkcí předsedy rady ministrů. V průběhu mocenského zápasu ve vedení strany se mu nepodařilo udržet se v čele státu a 8. února 1955 rezignoval i na funkci šéfa vlády. Na jeho místo nastoupil dočasný Chruščovův spojenec Nikolaj Bulganin.
V roce 1957 se spolu s několika dalšími stalinisty (např. s Molotovem) pokusili o svržení Nikity Chruščova, za což byli vyloučeni z politbyra a zbaveni všech politických funkcí. Později Malenkov odešel do vyhnanství a působil v Kazachstánu na druhořadém místě vedoucího elektrárny, Usť Kamenogorsk, nebo také Öskemen. Až jako penzista se směl vrátit do Moskvy, kde také ve svých 86 letech zemřel.