Heim ins Reich

V dnešním světě je Heim ins Reich vysoce relevantní téma, které upoutalo pozornost lidí všech věkových kategorií a prostředí. Význam Heim ins Reich vedl k široké škále studií, debat a analýz v různých oblastech, od vědy a technologie po politiku a kulturu. Postupem času se Heim ins Reich stal ústředním bodem zájmu společnosti a ve stejné míře vyvolává vzrušení i obavy. V tomto článku důkladně prozkoumáme nejdůležitější aspekty Heim ins Reich a analyzujeme jeho dopad na moderní společnost.

Heim ins Reich (česky domů do říše) je slogan objevující se od roku 1920 ve spojení s právem na sebeurčení pohraničních německých oblastí bývalého Rakouska-Uherska a používaný zejména v době německého nacionalismu jako politické heslo.

Historie

V roce 1921/1922 vydalo nakladatelství v Düsseldorfu (Verlag Dobler) časopis Heim ins Reich. Časopis se zabýval připojením Německého Rakouska (Deutschösterreich) a právem na sebeurčení pohraničních oblastí Čech, Moravy a Slezska provincie bývalého Rakouska-Uherska, které se staly v 1918 části nového státu Československa. V roce 1923 se objevila v Grazu velkým nákladem mapa s nápisem Heim ins Reich! Friedensverträge sind nur Menschenwerk! (Domů do říše! Mírové smlouvy jsou jen lidské dílo!) Rakousko-Německý národní spolek v Berlíně (Österreichisch-Deutsche Volksbund in Berlin) vlastnil od roku 1924 nakladatelství jménem Heim ins Reich, které až do podzimu 1933 vydávalo měsíčně časopis pod tímto heslem a propagovalo v časopise také připojení Rakouska k Německu.

V roce 1925 se konalo ve Vídni veřejné prohlášení NSDAP k připojení Rakouska a právě pod tímto heslem byly rozvěšeny plakáty k tomuto prohlášení. Heslo bylo použito například také v dopise pro Hitlera ze 17. dubna 1934 známém pod Saarbrücker Bekenntnissynode proti Gleichschaltung evangelických církví nacionalistickým státem. Při hlasování v roce 1935 bylo heslo použito znovu. Během sárského hlasování padala i jiná podobná hesla: „Deutsche Mutter, heim zu dir“ nebo „Nichts wie hemm“ („Německá matko, domů k tobě“ nebo „Nic než domov“).

Konrad Henlein použil heslo 15. března 1938 v jednom ze svých provolání, které zakončil slovy: „Wir wollen als freie deutsche Menschen leben! Wir wollen wieder Frieden und Arbeit in unserer Heimat! Wir wollen heim ins Reich! Gott segne uns und unseren gerechten Kampf.“

Slogan se stal brzy oblíbeným heslem a nebyl používán jen v případě připojení Sudet a Rakouska k Německé říši, jak se v případě Sudet a „Anschlussu“ Rakouska stalo.[pozn. 1]

Umsiedlung – Lebensraum Osten

Stráž před vchodem VOMI Lodž (1940), Obrázek od Německého zahraničního institutu
Vysídlení obce Rychtářov na Vyškovsku
Vyhláška k vyklizení 33 obcí na Drahanské vrchovině

Heslo používal i Adolf Hitler při přesídlovací akci etnických Němců za účelem vytvoření Velkoněmecké říše.[pozn. 2] [pozn. 3] Ještě před vypuknutím druhé světové války, tj. v období od Mnichova 1938 do konce srpna 1939, bylo nuceno odejít ze Slovenska a z Maďarskem okupovaných území (jižní Slovensko, Podkarpatská Rus) téměř 65 tisíc osob do českých zemí. První konkrétní kroky se objevily v roce 1939 po uzavření paktu mezi Hitlerem a Stalinem. Praktický průchod přesídlovací politiky prováděl Hlavní sociální úřad pro etnické Němce (VOMI – Hauptamt Volksdeutsche Mittelstelle). Tento státní úřad Národně socialistické německé dělnické strany se zabýval všemi záležitostmi etnických Němců. Od roku 1941 byl VOMI pod kontrolou SS a byl veden převážně Němci z pobaltských oblastí. Do anektovaných oblastí říšské župy Povartí a Západního Pruska přesídlila VoMi do roku 1940 kolem jednoho milionu tzv. Volksdeutsche.[pozn. 4]

Přesídlovací politika postihla také obyvatelstvo Jižního Tyrolska z Itálie, baltické Němce, Volyňské Němce z bývalého východního Polska[pozn. 5] a od roku 1940 Němce z Besarábie, Bukoviny a Dobrudže, Haliče a Občiny Kočevje ze Slovinska. Některé skupiny etnických Němců na těchto územích žily po staletí. Přesídlení Němci dostávali jako odškodné půdu na zabraném území v Polsku, Protektorátu Čechy a Morava nebo na území Dolního Štýrska.[pozn. 6]

5. září 1940 uzavřela Třetí říše smlouvu se Sovětským svazem o přesídlení pobaltských Němců.[pozn. 7] V říjnu následovaly smlouvy s pobaltskými státy Estonskem, Litvou a Lotyšskem, jejichž území byla v roce 1940 připojena k Sovětskému svazu. Na konci roku 1939 proběhly dohody s Itálií (21. října a 21. prosince) za účelem přesídlení Němců z Jižního Tyrolska na území Třetí říše. 22. října 1939 došlo k dohodě s Rumunskem, kde se jednalo o Němce z Besarábie, Dobrudži a Bukoviny.[pozn. 8]

Přesídlení etnických Němců 1939–40
Rok Oblast původu Hlavní osídlovací oblast Počet osídlenců
1939 Jižní Tyrolsko Severní Tyrolsko, Korutany 100 000
1939 Východní Polsko Říšské župy 28 000
1940 Generální gouvernement Říšské župy 30 000
1939/40 Estonsko Říšské župy 13 000
1939/40 Estonsko Říšské župy 49 000
1941 Lotyšsko Říšské župy 16 000
1941 Lotyšsko Říšské župy 50 000
1940 Besarábie Říšské župy, Štýrsko 93 000
1940 Severní Bukovina Říšské župy, Štýrsko 42 000
1940 Jižní Bukovina Říšské župy 55 000
1940 Severní Dobrudža Říšské župy 14 000
1941 Kočevsko CdZ-oblast Dolní Štýrsko 11 500

Lucembursko

Během druhé světové války se pokoušelo hnutí etnických Němců v Lucembursku pod heslem „Heim ins Reich“ o připojení Lucemburska k Třetí říši. Příslušníci hnutí byli přesvědčeni, že patří k německému národu. Většina obyvatelstva odmítla stát se součástí Říše, což vedlo ze strany Německa k těžkým sankcím a útlaku. Téma je zpracováno v dokumentárním filmu „Heim ins Reich“ (režie Claude Lahr) z roku 2004 a patří mezi nejúspěšnější lucemburskou filmovou produkci.

Vysídlování českého obyvatelstva

V létě 1943 byl jmenován státním ministrem pro Čechy a Moravu K. H. Frank. V Protektorátu zřídil SS-Ansiedlungsstab (osídlovací štáb), který zajišťoval veškerou kolonizační politiku. Ještě v posledních měsících války bylo usídleno v oblasti severovýchodně od Prahy kolem 1 300 německých kolonistů. Plány na vysídlení českého obyvatelstva se začaly realizovat již v roce 1940, kdy bylo na poradě německých zemských radů stanoveno vytvoření tzv. německého zemského mostu, při kterém mělo být poněmčeno území od Litoměřic ku Praze. Dále bylo schváleno vytvoření německého koridoru, který povede přes Prahu, Brno a Olomouc až k Ostravě. Na jižní Moravě měly být osídleny oblasti jižně od Brna, které měly být propojeny s rakouskými župami. Český národ měl být postupně rozdělován do malých izolovaných celků a asimilován německým živlem. V praxi byla tato politika zahájena jako rozšiřování vojenských cvičišť v oblasti Milovic, Brd a na Drahanské vrchovině. Násilné vysídlení v oblasti Vyškovska, Boskovicka a Blanenska začalo roku 1941. Bylo při něm vystěhováno 33 obcí a své domovy nuceno opustit přes 18 tisíc obyvatel. Od roku 1942 probíhala největší vysídlovací akce na území Čech, při které bylo v několika etapách vysídleno na 65 obcí s více než 30 000 obyvateli z oblasti Benešovska, Neveklovska a Sedlčanska.[zdroj?]

Galerie



Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Před anšlusem bombardoval Rakousko vlivný mnichovský vysílač tím, co všechno už Hitler pro Německo udělal a co by mohl udělat pro jeho rodnou zemi Rakousko. Anthony Rhodes, Propaganda: The art of persuasion: World War II, p27 1976, Chelsea House Publishers, New York.
  2. ↑ Propaganda byla směřována na Němce, kteří nežili v nacistickém Německu. Hitler doufal v plné vytvoření „německé diaspory“.Lynn H. Nicholas, Cruel World: The Children of Europe in the Nazi Web p. 194. ISBN 0-679-77663-X
  3. ↑ Jedním z pokusů, jak přilákat etnické Němce zpátky do Německa, bylo posílání lidových „Heimatbriefe“ tj. „Dopisů z rodné země“ německým imigrantům do Spojených států. Jejich reakce však byla celkem negativní. Goebbels také doufal, že tak němečtí Američané udrží Ameriku během války neutrální, ale ve skutečnosti tím vyvolal velkou nevraživost vůči nacistickým propagandistům. Rhodes, p. 147, Lynn H. Nicholas, Cruel World: The Children of Europe in the Nazi Web p. 194. ISBN 0-679-77663-X
  4. ↑ Eberhardt uvádí odhady pro příliv etnických Němců poskytnuté Szonakem a Łuczakem. Odhady sahají od 404 612 (Szobak) do 631 500 (Łuczak). Piotr Eberhardt, Political Migrations in Poland, 1939–1948, Warsaw 2006, p.24 Anna Bramwell tvrdí, že se 591 000 etnických Němců přestěhovalo do obsazených oblastí a detailně popisuje území původu kolonistů takto: 93 000 pocházelo z Besarábie, 21 000 z Dobrudži, 98 000 z Bukoviny, 68 000 z Volyně, 58 000 z Haliče, 130 000 z baltských států, 38 000 z východního Polska, 72 000 ze Sudet a 13 000 ze Slovinska. Anna Bramwell citing the ILO study, Refugees in the age of total war, Routledge, 1988, p.123, ISBN 0-04-445194-6
  5. ↑ Noviny v okupované Ukrajině vydávaly články o dřívější německé vládě nad Ukrajinou, například o Kateřině II. Veliké a Gótech.Karel C. Berkhoff, Harvest of Despair: Life and Death in Ukraine Under Nazi Rule p. 192. ISBN 0-674-01313-1
  6. ↑ Joseph Goebbels ve svém deníku popsal, že Belgie a Holandsko byly Heim ins Reich (zpátky v říši) už v roce 1940. K dalším oblastem, které byly okupované a zabrané Německem během 40. let, patřilo Lucembursko, Alsasko-Lotrinsko, Slovinsko, Čechy, Morava a části Polska. Strategie pro německou expanzi byla naplánovaná v Generalplanu Ost. Expanze pokračovala dále na východ do Polska, baltských států a Sovětského svazu, a tak se Německo rozšiřovalo od Severního moře až po pohoří Ural.
  7. ↑ Kapitola z knihy Evžena Hadamovského World History on the March oslavuje Hitlerovo německé ultimátum z Litvy jako „poslední fázi v pokroku dějin“. Hadamovsky on the Memel District (1939)
  8. ↑ Na území Velkopolska bylo nacistickým cílem dokončit „germanizaci“ a politické, kulturní, sociální a ekonomické připojení oblasti k německé Říši, došlo k přejmenování ulic a měst, konfiskacím polských podniků. Oblast zahrnovala 350 000 „etnických Němců“ a 1,7 milionu Poláků považovaných za germanizované, mezi ně patřilo až 200 000 dětí, které byly odebrány rodičům; k tomu ještě 400 000 Němců osadníků ze „staré Říše“. Pierre Aycoberry, The Social History of the Third Reich, 1933–1945, p 228, ISBN 1-56584-549-8. Byli ubytováni na opuštěných farmách místních vyhoštěných Poláků. Hitlerjugend a Svaz německých dívek vyslal své členy na „východní službu“. Ti zde pomáhali germanizaci území. Během války byli terčem útoků polských partyzánů (Armia Krajowa). Po tom, co nacistické Německo ve válce prohrálo, byli vyhnáni na zbylé území Německa.

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Heim ins Reich na anglické Wikipedii a Heim ins Reich na německé Wikipedii.

  1. ↑ „Heim ins Reich“. www.unz.de . . Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-08-19. 
  2. ↑ Tiskovina je uschována v Rakouské národní knihovně.
  3. ↑ Heim-ins-Reich'-Verlag
  4. ↑ Plakát se nachází v Rakouské národní knihovně.
  5. ↑ Heim ins Reich! Anschluß-Kundgebung, Dienstag, 28. April 1925 abends in Kells Saal „Zum Auge Gottes“, Erste Wiener Vereinsbuchdruckerei, Wien 1925, in: Bildarchiv und Graphiksammlung der Österreichischen Nationalbibliothek, Wien, (německy)
  6. ↑ In der Schlosskirche sprachen sich am 1. Juli 1934 60 Pfarrer, Presbyter und evangelische Christen gegen die Gleichschaltung der Kirchen durch den NS-Staat aus.
  7. ↑ Joachim Conrad: NOLD, Hubert Leopold Christian. In: Biographisch-Bibliographisches Kirchenlexikon (BBKL). Band 24, Bautz, Nordhausen 2005, ISBN 3-88309-247-9, Sp. 1132–1138.
  8. ↑ Hans-Jürgen John: Vor 65 Jahren: „Nix wie hemm.“ In: Saarbrücker Zeitung vom 13. Januar 2000.
  9. ↑ Im nationalistischen Taumel. In: Saarbrücker Zeitung vom 24. April 2004.
  10. ↑ Wolfgang Benz u. a. (Hrsg.): Enzyklopädie des Nationalsozialismus. dtv 33007 München 1997, ISBN 3-608-91805-1, S. 505.
  11. ↑ GEBHART, Jan: Migrace českého obyvatelstva v letech 1938–1939
  12. ↑ Shelley Baranowski. Nazi Empire, German Colonialism and Imperialism, from Bismarck to Hitler . Book Site, 2009, .
  13. ↑ Von der Herkunft der Gottscheer. wwwu.uni-klu.ac.at . . Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-08-19. 
  14. ↑ Lars Bosse: Volksdeutsche Umsiedler im „Reichgau Wartheland“, Magisterarbeit Christian-Albrechts-Universität, Kiel 1992.
  15. ↑ Wie Hitler den Krieg erzwang. www.kleinezeitung.at . . Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-08-19. 
  16. ↑ Martin Broszat, Norbert Frei (Hrsg.): Das Dritte Reich im Überblick. Chronik – Ereignisse – Zusammenhänge, München 1992, ISBN 3-492-11091-6, str. 257
  17. ↑ K. Kammer, E.Bartsch: Nationalsozialismus. Begriffe aus der Zeit der Gewaltherrschaft 1933–1945. Orig.-Ausg., neu bearb. Ausg. des Jugendlexikon Nationalsozialismus, Hamburg 1992, ISBN 3-499-16336-5, S.220
  18. ↑ Luxemburg, der misslungene Anschluss

Související články

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Heim ins Reich na Wikimedia Commons
  • Jörg Kronauer Heim ins Reich?
  • Michael Kroner „Heim ins Reich“ und was daraus wurde
  • R.L. Koehl RKFDV: German Resettlement and Population Policy 1939–1945 (Cambridge MA, 1957).
  • Anthony Komjathy and Rebecca Stockwell German Minorities and the Third Reich: Ethnic Germans of East Central Europe between the Wars (New York and London, 1980).
  • Valdis O. Lumans Himmler's Auxiliaries: The Volksdeutsche Mittelstelle and the German National Minorities of Europe, 1933–1945 (Chapel Hill NC and London, 1993).
  • Das Gottscheer Land
Nacismus
Organizace
Historie
Ideologie a rasismus
Mimo Německo
Související
Enciclo
Wikious
Sapientia
Scientia
Boobota
Anandapedia
Sagapedia
Wikithot