Hermann Kövess von Kövessháza

V tomto článku provedeme podrobnou analýzu Hermann Kövess von Kövessháza, prozkoumáme jeho nejdůležitější aspekty a jeho dopad na současnou společnost. Od svých počátků až po vývoj v průběhu času hrál Hermann Kövess von Kövessháza zásadní roli v různých kontextech a vyvolal debaty a kontroverze kolem jeho významu a důsledků. Na těchto stránkách budeme zkoumat jeho vliv v různých oblastech a také jeho význam v každodenním životě lidí. Není pochyb o tom, že Hermann Kövess von Kövessháza v historii poznamenal před a po a zanechal nesmazatelnou stopu v kultuře, politice, ekonomice a v mnoha dalších oblastech. Připojte se k nám na této cestě objevovat vše, co Hermann Kövess von Kövessháza nabízí a jak dodnes formuje náš svět.

Hermann Kövess von Kövessháza
Hermann Kövess von Kövessháza jako polní maršál (1918)
Hermann Kövess von Kövessháza jako polní maršál (1918)
Vrchní velitel Ozbrojených sil Rakousko-Uherska
Ve funkci:
4. listopadu 1918 – 19. prosince 1918
PředchůdceKarel I.
Nástupcenikdo (úřad zanikl)
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
SložkaOzbrojené síly Rakousko-Uherska
HodnostPolní maršál

Narození30. března 1854
Temešvár
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí22. září 1924 (ve věku 70 let)
Vídeň
Rakousko Rakousko
Příčina úmrtícévní mozková příhoda
Místo pohřbeníHřbitov Kerepesi
ChoťEugenie Hye von Glunek
RodičeAlbin Viktor Kövess von Kövesshaza (otec)
Johanna Regina Sterzing (matka)
DětiAdalbert Kövess von Kövesshaza
Eugen (Jenő) Kövess von Kövesshaza
Géza Kövess von Kövesshaza
PříbuzníAnton von Hye (tchán)
Alma materVojenská technická akademie
Profesevoják
Oceněnírytíř Řádu italské koruny (1882)
Řád Takova (1900)
Řád zähringenského lva (1904)
Řád Bertholda I. (1904)
rytíř Císařského řádu Leopoldova (1908)
… více na Wikidatech
CommonsBaron Hermann Kövess von Kövessháza
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hermann Albin Josef Kövess von Kövessháza (30. března 1854 Temešvár22. září 1924 Vídeň) byl

poslední vrchní velitel Ozbrojených sil Rakousko-Uherska.

Život

Rodina

Kövess byl synem generálmajora Albina Viktora Kövesse von Kövessháza (1821-1890) a Johanny Reginy Sterzingové (1836-1898), dcery transylvánského lékárníka. 5. října 1892 se v Gmundenu oženil s Eugenií svobodnou paní Hye von Glunek (1861–1941), dcerou učitele práv a rakousko-uherského ministra Antona svobodného pána Hye von Glunek. Pár měl tři syny: Adalbert († 1914), Eugen (Jenő) a Géza (1896–1977). Poslední jmenovaný byl zaměstnán jako doktor historie ve Vojenském historickém muzeu a jeho vedením byl v roce 1950 nakrátko pověřen.

Vojenská kariéra

Polní podmaršál Kövess v roce 1915
Polní podmaršál Kövess v roce 1915

Od roku 1864 navštěvoval Kövess reálnou školu v Ofenu a od podzimu 1865 vstoupil do kadetského institutu v Hainburgu. V roce 1868 zahájil výcvik na Inženýrské akademii ve Znojmu, v roce 1869 přešel na nyní přestěhovanou a přejmenovanou Technickou vojenskou akademii ve Vídni. 18. srpna 1872 nastoupil jako poručík k rakousko-uherskému ženijnímu pluku č. 2 (Vídeň). V roce 1875 se stal poručíkem a jako takový navštěvoval válečnou školu v letech 1876 až 1878. V roce 1878 byl přikázán do Hermannstadtu jako důstojník štábu 16. pěší divize. V roce 1879 byl důstojníkem štábu u 12. jízdní brigády. Od roku 1882 Kövess pracoval jako kapitán na generálním štábu ve Vídni. V roce 1885 působil jako velitel roty u pěšího pluku č. 38. Od listopadu 1886 do listopadu 1888 byl důstojníkem generálního štábu I. armádního sboru v Krakově. V roce 1889 nastoupil do štábu 56. pěšího pluku ve Wadowicích. 1. května 1890 byl povýšen na majora a přidělen k 26. pěšímu pluku v Granu. V listopadu 1894, ve věku 40 let, byl povýšen na podplukovníka a byl zaměstnán u 72. pěšího pluku v Preßburgu.V roce 1895 byl velitelem praporu detašovaného do Castelnuova. 1. listopadu 1896 se Kövess stal plukovníkema sloužil u pěšího pluku 52. Od března 1898 do října 1902 velel 23. pěšímu pluku v Budapešti. V říjnu 1902 převzal velení 15. pěší brigády 8. divize Franze Conrada v Innsbrucku a v listopadu byl povýšen na generálmajora. V listopadu 1906 sám převzal velení císařské a královské 8. armádní divize a v květnu 1907 byl povýšen na polního podmaršála. V dubnu 1910 se stal inspektorem opevnění v Jižním Tyrolsku. V červnu 1911 převzal funkci velícího generála XII. sboru v Hermannstadtu a byl 1. listopadu 1911 povýšen na generála pěchoty.

První světová válka

Generál Kövess s německým generálem Georgem Fuchsem
Generál Kövess s německým generálem Georgem Fuchsem

Když vypukla válka, byla skupina Kövess v srpnu 1914 podřízena 3. armádě a pokusila se bránit Bukovinu a linii Dněstr. V bitvě u Gnila Lipa však byly tyto jednotky Rusy vrženy zpět. 30. srpna také Kövess obdržel zprávu o smrti svého nejstaršího syna Bely (Adalbert), který zemřel jako strojvedoucí poblíž Uhnowa. Koncem října 1914 se konal XII. Sbor provedl protiútok u Starého Samboru, aby ulehčil obleženému Przemyslu. V listopadu 1914 byla 2. armáda stažena z Karpat a s XII. sbor převelen k Pilice v oblasti Belchatow k zákopové válce v polském Slezsku. Začátkem května 1915 byl díky karpatskému průlomu německé 11. armády mezi Gorlice-Tarnow a ruskou frontou před XII. sbor v rozkladu. Útok z oblasti Radom na Vislu byl obnoven. 21. července 1915 se Kövessovi podařilo ve spolupráci s německým sborem Landwehr pod velením generála Woyrscheaby dobyl pevnost Ivangorod a přinutil se svým sborem překročit Vislu. 28. září 1915 byl Kövess jmenován velitelem nově organizované 3. armády.

V říjnu 1915 byl ve spojení se skupinou armád Mackensen spolu s německou 11. armádou ( Max von Gallwitz ) zahájen útok proti Srbsku a dobytí Bělehradu. 3. armáda se v druhé fázi útoku zaměřila na dobytí Černé Hory a Albánie. Po dobytí Lovćenu (11. ledna), obsazení Cetinje (13. ledna) a Tirany (9. února) byl 26. února 1916 povýšen na generálplukovníka.

Maršál Kövess s ministrem války Stögerem-Steinerem von Steinstättenem
Maršál Kövess s ministrem války Stögerem-Steinerem von Steinstättenem

Od března 1916 byla 3. armáda s armádní skupinou arcivévody Eugena na jihotyrolské frontě, v červenci se uskutečnila ofenzíva proti Italům, která začala v polovině května, ale byla opět zrušena, protože fronta v Haliči se zhroutila výsledkem ruské Brusilovovy ofenzívy. 20. října 1916 převzal Kövess velení 7. armády, která bránila karpatský hřeben na rumunské hranici. V červenci 1917 spojenecká protiofenzíva dobyla zpět Bukovinu a ztracené Černovice byly osvobozeny jednotkami pod velením Kövesse. Za to mu bylo uděleno uherské baronství spojené s doživotním sídlem v domě magnátů. 5. srpna 1917 byl Kövess také povýšen na polního maršála. Od ledna 1918 Kövess velel armádní skupině v Transylvánii, která se skládala z císařské a královské 7. a 1. armády. Po bukurešťském míru 7. května 1918 byl tento velký spolek opět rozpuštěn.

Císař Karel I. (vlevo) a generálplukovník Kövess (vpravo) v roce 1917
Císař Karel I. (vlevo) a generálplukovník Kövess (vpravo) v roce 1917

Jako nástupce Arthura Arze von Straußenburg byl Kövess nakonec 4. listopadu 1918 (den po příměří s Itálií) císařem Karlem I. jmenován posledním vrchním velitelem armády. Kövessovi tedy nezbývalo než velet ústupu a demobilizaci ozbrojených sil nařízenou Karlem I. 6. listopadu. Práci mu neusnadňovala ani skutečnost, že Maďarsko 31. října 1918 ukončilo unii s Rakouskem a maďarské pluky pouze plnily rozkazy maďarského ministra války Bély Lindera. Vracející se vojáci byli okamžitě podřízeni jejich příslušné velitelské pravomoci nástupnickými státy monarchie. Po příjezdu do Vídně 9. listopadu 1918 Kövess v německém Rakousku řešil rozpuštění císařské a královské armády až do 3. prosince 1918, 19. prosince 1918 rezignoval na velení.

Zemřel 22. září 1924 ve Vídni na cévní mozkovou příhodu.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hermann Kövess von Kövesshaza na německé Wikipedii.

  1. Bürgertum in der Habsburgermonarchie. Wien: Böhlau volumes <1-9> s. Dostupné online. ISBN 3-205-05368-0, ISBN 978-3-205-05368-2. OCLC 23286366 
  2. ANNO, Neue Freie Presse, 1918-11-11, Seite 5. anno.onb.ac.at . . Dostupné online. 

Literatura

Externí odkazy