V dnešním světě se Horolezectví stalo tématem velkého významu a zájmu. Postupem času získal Horolezectví větší význam v různých oblastech, od technologie po politiku, včetně kultury a umění. Odborníci i široká veřejnost projevili rostoucí zájem dozvědět se více o Horolezectví, jeho důsledcích, výzvách a příležitostech. V tomto článku prozkoumáme Horolezectví do hloubky, analyzujeme jeho různé aspekty a jeho dopad na dnešní společnost. Od jeho vzniku až po budoucí projekci se ponoříme do podrobné analýzy, která nám umožní plně porozumět důležitosti Horolezectví dnes.
Horolezectví
Lezec s množstvím jistících prostředků na ledové stěně
Horolezectví lze považovat za druh sportu, zvláštní zálibu, pro někoho ale třeba i životní styl nebo druh relaxace. Horolezectví dnes zahrnuje tak širokou škálu činností, jeho zcela přesná definice není možná.
Odvětví horolezectví mají společného asi jenom podobné pohyby při postupu ve vertikálnímterénu. U některých odvětví existují specifická pravidla lezení.
Druhy horolezectví
Horolezectví lze dělit podle terénu, na kterém se leze:
Volné lezení neboli free climbing, je způsob horolezetví, kdy lezec nevyužívá lezeckých pomůcek a není jištěn vůči pádu.
Horolezci nepůsobící na horách se někdy označují jen jako lezci. Pro pohyb na horách se také používá označení alpinismus, skialpinismus (kombinace horolezectví a lyžování) a jiné.
Různé podmínky přinášejí různé problémy i taktiky při jejich překonávání. Obecně horolezectví na horách přináší náročnější klimatické podmínky, větší nároky na odolnost a větší nebezpečí. Vysoká nadmořská výška znamená snížený tlak, nedostatek kyslíku a riziko výškové nemoci. Ve sportovně pojatém lezení na skalách, umělých stěnách a boulderingu se zase provádějí různé náročné pohyby („kroky“) vyžadující mimo jiné extrémní sílu a koordinaci pohybů s využitím přenášení váhy a rozkladu působení sil. Základem pohybu při lezení je pravidlo tří pevných bodů, některé pokročilejší techniky však nevyžadují oporu tří končetin při pohybu (například visy za ruce či koleno, dynamické skoky, nebo při drytoolingu zavěšení za koleno v lokti při visu za cepín).
Obecně se horolezectví považuje za nebezpečný sport, ale to platí jen pro určité způsoby lezení. Například lezení na umělé stěně nebo po pevné skále s fixním jištěním může být bezpečnější.
Ve sportovně pojatém lezení je pro hodnotu výkonu důležitý tzv. styl přelezu.
On sight (OS) – přelez stylem RP takzvaně na první pohled, tedy bez předchozího seznámení s cestou. Lezec nesmí ani pozorovat ostatní při zdolávání stejné trasy nebo si od nich nechat radit kroky. Je nejvýše uznávaným stylem pro přelezení cesty. V současné době se v důsledku lezení maximálně obtížných cest v převisech a stropech jako OS připouští i přelezy cest s trvale nainstalovanými expreskami v nýtech a za překážku se nepovažují ani obílené chyty od magnezia z předchozích přelezů, i když striktně vzato by měl být takovýto styl označen jako PP (viz dále). Důvodem pro tuto změnu je nemožnost vycvakávání expresek v silně převislých stěnách po každém pokusu.
Flash – přelez stylem RP na první pokus bez odsednutí. Lezec už viděl cestu lézt někoho jiného (počítá se i zhlédnutí na videu), nebo mu někdo při lezení radí.
Rot punkt, Red point (RP) – lezec je jištěn pomocí lana zdola, začíná pod cestou bez připravených expresek či jiných prostředků. Zakázáno je odpočívání na jistících bodech. Po případném pádu končí pokus o vylezení dané cesty. Lezec má možnost se s cestou blíže seznámit ještě před nástupem. V současné době se v důsledku lezení maximálně obtížných cest v převisech a stropech jako RP připouští i přelezy cest s trvale nainstalovanými expreskami v nýtech, i když striktně vzato by měl být takovýto styl označen jako PP (viz dále). Důvodem pro tuto změnu je nemožnost vycvakávání expresek v silně převislých stěnách po každém pokusu.
Pink point (PP) – lezec je jištěn pomocí lana zdola, v jistících bodech už jsou nacvakány expresky, což činí výstup poněkud lehčím než v případě RP. Zakázáno je odpočívání na jistících bodech. Po případném pádu končí pokus o vylezení dané cesty. Lezec má možnost se s cestou blíže seznámit ještě před nástupem.
Rotkreuz (RK, též Red Cross) – po pádu lezec nechá lano v posledním dosaženém jištění a po spuštění do místa, kde se dá stát bez pomoci rukou (no hand rest), případně na zem, cestu doleze bez odpočinku.
All free (AF) – povolen je odpočinek na jistících bodech, po pádu se může pokračovat ve výstupu a je možnost prostudovat si plánovanou trasu.
Top rope (TR nebo Red circle, RC) – lezec je jištěn pomocí lana shora, které prochází jištěním nad lezcem. Ten se tak nevystavuje riziku pádu, s výjimkou kyvadlového pádu, pokud není jištění přímo nad lezcem.
Free solo (FS) – lezec není nijak jištěn. Oproti jiným způsobům je psychicky náročnější a riskantnější. Vzhledem k psychické náročnosti jde o nejnáročnější způsob přelezení, vzhledem k rizikům není příliš praktikován. Poněkud bezpečnější verzí je Deep water solo (DWS), kdy se bez jakéhokoli jištění zdolávají cesty nad hlubokou vodou. Lezec zde riskuje pouze pád do vody.
Odkazy
Reference
↑ pravidla pískovcového lezení. skaly.horosvaz.cz . . Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-11.
↑Seznam věcí na víkend ve skalních horách s blízkým nástupem
Literatura
MAŠÁT, Martin. Hřebeny a okolí : horolezecký průvodce s útržky historie. 1. vyd. : Martin Mašát, 2020. 180 s. ISBN978-80-270-6849-4. Kapitola Začátky lezení v okolí Prahy; Přehled prvních známých horolezeckých výstupů.