V současné době se Huculové stalo tématem velkého významu v různých oblastech. Ať už v sociální, politické, ekonomické nebo kulturní sféře, Huculové upoutal pozornost lidí všech věkových kategorií a profesí. Tento fenomén vzbudil velký zájem díky svému dopadu na společnost a jeho aktuálnosti v dnešní době. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Huculové a analyzujeme jeho vliv na různé aspekty každodenního života. Od svého vzniku až po současnou evoluci Huculové vyvolal diskuse a debaty, které se neustále zvyšují. Prostřednictvím této analýzy se snažíme dále porozumět důležitosti Huculové a důsledkům, které má na naši společnost.
Huculové Гуцули | |
---|---|
Huculové, 1934 | |
Populace | |
25 290 | |
Ukrajina | 21 400 |
Rumunsko | 3 890 |
Jazyk(y) | |
ukrajinština | |
Náboženství | |
Ukrajinská řeckokatolická církev, pravoslaví, katolická menšina | |
Příbuzné národy | |
Bojkové, Lemkové, Doliňané |
Huculové (ukr. гуцули, sg. гуцул; rum. Huţuli, sg. Huţul, pol. Huculi, sg. Hucuł) jsou východoslovanské etnikum obývající svahy Karpat na rumunsko-ukrajinském pomezí, zejména oblast Čornohory (části Zakarpatské, Ivanofrankivské a Černovické oblasti Ukrajiny a rumunských žup Maramureš a Suceava v historické Bukovině). Centrem Huculů v Zakarpatské oblasti je město Jasiňa a v Ivanofrankivské oblasti město Kolomyja, většina Huculů však žije v horských vesnicích.
Samotní Huculové v minulosti označovali sami sebe za „Rusíny“. V současnosti se vlivem asimilace většina Huculů hlásí k ukrajinské národnosti, jen malá část k rusínské národnosti; někteří rumunští Huculové pak udávají také rumunskou národnost. Ukrajinskými úřady jsou pokládáni za Ukrajince. Avšak spíše než sebeidentifikace s národem existuje u Huculů silné vědomí územní příslušnosti. Nábožensky jsou Huculové převážně řeckokatolíci a pravoslavní.
Huculové hovoří svébytným a vůči standardní ukrajinštině méně srozumitelným nářečím rusínštiny. Mají vlastní zvyky, kulturu a kroje. Život v huculských horských vesnicích popsala mj. spisovatelka Olha Kobyljanska. Cenným svědectvím o kultuře a tradici Huculů a celé multietnické Verchovyny je dílo Stanisława Vincenze.
Od jména byl odvozen i název pro horské plemeno koní chované původně v rumunské Bukovině. Je to tzv. huculský kůň (hucul).
Po skončení první světové války si obyvatelé kraje vytvořili Huculskou republiku. Ta však trvala pouhé čtyři měsíce.