Iluminace

V dnešním článku budeme hovořit o Iluminace, tématu, které v poslední době vyvolalo velký zájem. Iluminace je problém, který ovlivňuje širokou škálu lidí, protože má dopad na různé aspekty každodenního života. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty a perspektivy související s Iluminace s cílem poskytnout úplný a podrobný přehled o tomto tématu. Prozkoumáme jeho historii, současný dopad i možné budoucí důsledky. Kromě toho budeme analyzovat různé názory a přístupy k Iluminace, abychom tomuto tématu poskytli širší pochopení. Připojte se k nám v této kompletní analýze Iluminace!

Tento článek je o barevném obrazu ve středověkých rukopisech. Další významy jsou uvedeny na stránce Iluminace (rozcestník).
Kristus mezi symboly čtyř apoštolů (Aberdeenský bestiář, 12. stol.)

Iluminace (z lat. illūminātiō, osvětlení, ozdobení) je výtvarný, často barevný obrazový doprovod textu ve středověkých rukopisech. Písař nejprve rozvrhl a nalinkoval stránku, do řádků napsal text a na vhodných místech vynechal místo pro iluminace. Člověk, který kreslil iluminace, byl iluminátor.

Iniciály a rubriky

Jedním z nejčastějších druhů iluminace jsou ozdobné iniciály, zvětšená první písmena na začátku jednotlivých knih a kapitol. Rukopisy byly většinou psané v latině a většina iluminátorů patrně latinsky neuměla, někteří byli dokonce negramotní. Písař tak musel iluminátorovi malým písmenem naznačit, jaká iniciála na místo patří, protože iluminátor by se mohl z neznalosti jazyka splést. Jednoduché obvykle červené iniciály a rubriky se mohly psát perem a inkoustem a charakterizují prostší, méně nákladné rukopisy. Písař, který je psal, se nazýval rubrikátor. Obyčej velkých, ručně psaných a malovaných iniciál a rubrik zachovávali ještě první knihtiskaři, kteří se snažili napodobit vzhled rukopisů. Teprve později se začaly ozdobné iniciály tisknout ze štočků (dřevorytů), případně i v červené barvě.

Nákladnější a honosnější rukopisy, například bohoslužebné knihy pro královskou potřebu, se vyznačují malovanými iluminacemi a iniciálami, někdy na zlaceném podkladu. Barvy si iluminátor připravoval sám a nanášel je v několika vrstvách kvůli odstínu. Iluminace mohly být čistě ornamentální, ale také figurální, například ilustrace k textu, a od 14. století se ornamentální výzdoba začala rozbíhat i po okrajích stránky kolem textu. Obrázky příběhů, krajin a událostí se osamostatňují a tvoří malá výtvarná díla, takže je přesnější hovořit o miniaturách.

Historie

Iluminace mají dávný původ a již ve starověkém Egyptě se svitky zpestřovaly obrázky a ilustracemi, kreslenými perem nebo štětcem. V Evropě se starověké rukopisy na papyru zachovaly jen ve zlomcích, vzácně s kreslenými ilustracemi, ale bez iniciál. Ty se objevují až od 5.–6. století, kdy také městské písařské dílny nahrazují klášterní skriptoria. Jak se v nich písařské umění předávalo, vytvářely se velmi charakteristické písařské a malířské školy. Bohatě zdobené rukopisy raného a vrcholného středověku jsou převážně náboženské, od 13. století přistupuje i poezie, beletrie a odborná literatura. V náročných rukopisech pozdního středověku iluminace často pokračovaly až po okrajích stránky. V pozdním středověku se vyskytovaly i rukopisy nedokončené, kde je pro iniciály a iluminace vynecháno místo, ale iluminace chybí. To platí ještě víc pro prvotisky.

Vysokou úroveň knižní iluminace a grafiky vykazují od raného středověku i rukopisy perské a arabské, jak ornamentální, tak také – přes zákaz zobrazování v islámu – figurální. Podobně jako v rukopisech indických, čínských a japonských jsou však ilustrace vytvářeny podobnou technikou jako písmo a je asi lepší hovořit o grafickém zpracování textu a stránek než o iluminacích. Naopak v evropském knižním umění se text a ilustrace zřetelně oddělují, což se pak projevuje i v tisku. Velké ozdobné iniciály se těšily velké oblibě v renesanci i v barokní době, tiskaři vytvářeli i různé ozdobné rámečky a linky, které ale zřetelně kontrastují se sázeným tiskem.

Jisté oživení iluminací a iniciál přineslo hnutí za obnovu řemesel (Arts and Crafts, William Morris) a později bibliofilské tisky. Malíř Adolf Kašpar vydal po první světové válce několik Nerudových fejetonů ručně opsaných a ilustrovaných v malém formátu.

Galerie

Odkazy

Literatura

  • Ottův slovník naučný, heslo Iniciála. Sv. 12, str. 646
  • Ottův slovník naučný, heslo Miniatura. Sv. 17, str. 386
  • Voit, Petr, Encyklopedie knihy. Praha: Libri 2008

Související články

Externí odkazy