Insigniáda

Dnes je Insigniáda tématem velkého významu a zájmu širokého spektra publika. Ať už se jedná o osobu, událost, trend nebo historickou událost, Insigniáda upoutal pozornost jednotlivců všech věkových kategorií a prostředí. Tento článek podrobně zkoumá význam a dopad Insigniáda v dnešní společnosti a zdůrazňuje jeho důsledky a vliv na různé aspekty každodenního života. Od svého vzniku až po vývoj v průběhu času zanechal Insigniáda významnou stopu v současném světě a tento článek se snaží do hloubky analyzovat jeho význam.

Insigniáda je označení pro boj o univerzitní insignie Univerzity Karlovy, který se odehrál v roce 1934.

Prvopočátky insigniády

Samotná insigniáda začala 24. listopadu 1934Karolinu, ale její počátky lze sledovat již v roce 1920. Toho roku byl totiž přijat zákon č. 135/1920 Sb., o poměru pražských univerzit, který stanovil, že česká univerzita v Praze je pokračováním staré Karlovy univerzity, a proto také Karolinum, univerzitní archiv, insignie, knihy a jiné památky této univerzity jsou vlastnictvím české Karlovy univerzity, a mají jí být německou pražskou univerzitou vráceny. Zákon bývá často zván též lex Mareš; protože u jeho zrodu stál český národně-demokratický politik, dvojnásobný rektor Univerzity Karlovy a význačný fyziolog, profesor František Mareš.

Události roku 1934

Až do roku 1934 nebyl zákon realizován a univerzitní insignie byly stále v držení německé univerzity; české univerzitě byly pouze, mnohdy po složitých dohadováních, zapůjčovány. Akademický senát a rektorát německé univerzity jakékoliv předání insignií odmítaly, což vyvolávalo politické napětí.

O vydání insignií začal intenzivně usilovat botanik prof. Karel Domin, tehdejší rektor Univerzity Karlovy. 13. února 1934 mu dal krajský civilní soud za pravdu, a toto rozhodnutí bylo potvrzeno i soudem nejvyšším. Když však dala německá strana najevo, že i přes soudní rozsudek insignie vydat nehodlá, začal se ve věci dosti angažovat i pravicově zaměřený Svaz československého studentstva, který žádal po německé univerzitě okamžité vydání insignií. Naopak, levicová studentská organizace Jednota nemajetných a pokrokových studentů se proti snahám vedení univerzity razantně stavěla. Většina českého studentstva však stála na straně profesora Domina. 21. listopadu 1934 vydal ministr školství a národní osvěty dr. Jan Krčmář výnos o předání univerzitních insignií. 24. listopadu 1934 proběhlo u Karolina shromáždění pravicových studentů, které přerostlo v pouliční bouře. Na straně jedné stáli čeští nacionalisté, zejména studenti, na straně druhé čeští příslušníci levice a němečtí nacionalisté. Během výtržností došlo ke rvačkám a k útokům na německé a židovské obchody (vytloukání výloh apod.). Důvody Čechů k tehdejším útokům na židovské obchody nejsou dodnes zcela objasněny – zda se tak stalo v důsledku čistě protižidovských nálad, nebo kvůli tomu, že pražští Židé mluvili povětšinou německy.

Výsledky a důsledky insigniády

Čeští studenti si svými protesty vydání insignií nakonec vynutili. Na shromáždění před právnickou fakultou pak tehdejší rektor Karel Domin a nastupující rektor František Mareš za velkého pohnutí všech přítomných insignie ukazovali přítomným studentům. Na stranu studentů bojujících za vydání insignií se postavil (k nevoli některých svých spolustraníků) i tehdejší pražský primátor a předseda Ústavního soudu Československé republiky Karel Baxa.

Vydáním insignií do českých rukou však celá záležitost neskončila. Následujícího dne zahájil levicový tisk v čele s Rudým právem a Haló novinami tažení proti „zfašizovaným studentům“. Manifest českých a slovenských spisovatelů sdružených v Obci československých spisovatelů, který české nacionalistické studenty tvrdě kritizoval, podepsali mimo jiné i Vítězslav Nezval, Karel Čapek, Ivan Olbracht, Zdeněk Nejedlý, Josef Hora či Konstantin Biebl. Oproti tomu manifest zvaný Slovo k československému národu, který podepsali mimo jiné Josef Svatopluk Machar, Karel Červinka, Karel Babánek, Vilém Bitnar, Karel Horký, Antonín Klášterský, František Sekanina, František Xaver Svoboda či Vincenc Červinka , demonstrující studenty a vedení univerzity podpořil. Na podporu českých studentů aktivně vystupoval i Rudolf Medek.

Insigniáda ve svých důsledcích přispěla k politické polarizaci tehdejší československé společnosti, a přispěla ke zhoršení vztahů mezi českou a německou univerzitou.

Reference

  1. Národní listy, 8. 12. 1934, str. 3.
  2. Seznam obou skupin intelektuálů online, Národní politika 8. 12. 1934, str. 3. Dostupné online.
  3. Nové Československo nepotřebuje třídní literatury. S. 2. Národní listy . 1934-11-30 . S. 2. Dostupné online. 

Literatura

Externí odkazy