Ivan Iljin
V tomto článku prozkoumáme dopad Ivan Iljin na různé aspekty každodenního života. Od svého vlivu na ekonomiku až po svůj význam v kulturní sféře, Ivan Iljin zanechal významnou stopu v současné společnosti. Prostřednictvím hloubkové analýzy prozkoumáme, jak Ivan Iljin formoval sociální dynamiku a vytvořil nové příležitosti a výzvy. Od svého vzniku vzbudil Ivan Iljin velký zájem a vyvolal vášnivé debaty, takže je klíčové pochopit jeho důležitost a význam v dnešním světě. Prostřednictvím holistického pohledu se tento článek snaží osvětlit různé aspekty Ivan Iljin a jeho vliv na různé sféry lidského života.
| Ivan Iljin | |
|---|---|
 | |
| Narození | 28. březnajul. / 9. dubna 1883greg. Moskva |
| Úmrtí | 21. prosince 1954 (ve věku 71 let) Zollikon |
| Místo pohřbení | Donský klášter |
| Alma mater | Lomonosovova univerzita |
| Povolání | filozof, spisovatel, vysokoškolský učitel a publicista |
| Zaměstnavatelé | Lomonosovova univerzita Imperátorská moskevská univerzita Ruský institut vědy |
| Rodiče | Ekaterina Ilyina |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ivan Alexandrovič Iljin (rusky Ива́н Алекса́ндрович Ильи́н; 28. březnajul./ 9. dubna 1883greg. v Moskvě – 21. prosince 1954 v Zollikonu) byl ruský filosof, náboženský myslitel a publicista.
Život
Narodil se v aristokratické rodině rurikovského původu, jeho kmotrem byl car Alexandr III. Alexandrovič. V letech 1901 až 1906 vystudoval právo na Moskevské státní univerzitě a pod vlivem profesora Pavla Ivanoviče Novgorodceva se začal zajímat o filosofii. Svou doktorskou práci věnoval německé filosofii 19. století a roku 1911 vyjel na roční pobyt do západní Evropy, aby na ní pracoval. Soustředil se zejména na Hegelovu filosofii státu a práva.
I když únorovou revoluci roku 1917 spolu s ostatními liberály schvaloval jako osvobození národa, bolševická revoluce o půl roku později ho zklamala a později ji popsal jako nejhorší katastrofu v dějinách ruského státu. Roku 1918 se sice ještě stal profesorem práva na Moskevské univerzitě a uveřejnil svou práci o Hegelovi, ale jeho antikomunistické názory ho stále více zaváděly do konfliktu s novým režimem. Byl několikrát uvězněn a roku 1922 spolu s řadou jiných intelektuálů opustil Rusko na takzvané lodi filozofů.
V letech 1923 až 1934 působil Iljin jako profesor na berlínském Ruském vědeckém institutu. Stal se hlavním ideologem ruské „bílé“ (antikomunistické) emigrace a v letech 1927 až 1930 pro ni vydával časopis Kolokol (Zvon). V roce 1934 jej nacisté donutili odejít z práce a dali pod policejní dozor, ale s pomocí skladatele Sergeje Rachmaninova se roku 1938 Iljinovi podařilo emigrovat do Švýcarska. Usadil se v Ženevě, kde zůstal až do konce života.
Ostatky Ivana Iljina a jeho manželky byly z osobní iniciativy ruského prezidenta Vladimira Putina roku 2005 převezeny ze Švýcarska do Ruska a jsou dnes uloženy na hřbitově Donského kláštera v Moskvě. V roce 2009 nechal na své náklady prezident Putin postavit nový náhrobek na Iljinův hrob.
Fašistický myslitel
Iljin byl zastáncem fašismu a obdivoval italské a německé fašisty. Byl znepokojen tím, že Italové dospěli k fašismu dříve než Rusové a připisoval jim alespoň inspiraci u ruských Bílých. Ve dvacátých letech 20. století věřil, že bílí ruští exulanti, v jeho podání „mí bílí bratři, fašisté“, se vrátí k moci v Rusku, které bylo v té době ovládáno komunistickými revolucionáři. V letech 1922–1938 pobýval v Berlíně a pracoval ve státním institutu, kde sepisoval kritické analýzy sovětské politiky (např. v roce 1931 Svět nad propastí a Bolševický jed).
V Hitlerovi viděl ochránce civilizace před bolševismem. Byl názoru, že vůdce „má nesmírné zásluhy o celou Evropu“, protože zabránil dalším revolucím podle ruského vzoru. Konstatoval, že Hitlerův antisemitismus je odvozen z ideologie ruských Bílých, litoval, že Evropa Hitlerovo hnutí nechápe a vyzýval k tomu, aby se Rusové na nacismu podíleli.
Ve svých pozdějších přednáškách po odjezdu do Švýcarska hovořil o tom, že Rusko se ocitlo pod komunistickým jhem vinou dekadentního Západu, avšak přijde den, kdy se díky křesťanskému fašismu osvobodí a přinese svobodu i dalším. Rusko nemělo být vnímáno jako komunistické nebezpečí, ale jako budoucí pramen křesťanské spásy.
Inspirace pro Vladimíra Putina
Když SSSR v roce 1945 vyhrál válku a rozšířil své impérium na západ, Iljin začal psát pro budoucí generace Rusů. Své dílo označoval za malou lucernu v hluboké tmě. Na začátku 21. století bylo jeho dílo využito k podpoře autoritářské ideologie ruského prezidenta Vladimira Putina.
Odkazy
Reference
- ↑ „V Moskvě sostojalas ceremonija perezachoroněnija pracha geněrala A. I. Děnikina i filosofa I. A. Iljina“, Russkaja linija, 3. října 2005.
- ↑ Путин возложил цветы к могилам "государственников" - Деникина, Ильина, Солженицына. NEWSru.com . 2022-04-21 . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-04-21.
- ↑ ILJIN, Ivan. Pisma o fašizme. Mussolini socialist. Vozroždenije. 1926-03-16, s. 2.
- ↑ ILJIN, Ivan. Pisma o fašizme. Biografija Mussolini. Vozroždenije. 1926-01-10, s. 3.
- ↑ ILJIN, Ivan. Nacional-socializm. Petrohrad: D. K. Burlaka (ed.), I. A. Iljin – pro et contra, Izdavatělstvo Russkovo christianskovo gumanitarnovo instituta, 1933, 2004. S. 477–484.
- ↑ a b SNYDER, Timothy. Cesta k nesvobodě. : Paseka, Prostor, 2019. 368 s. ISBN 978-80-7432-981-4. Kapitola 1.
- ↑ ILJIN, Ivan. O russkom fašizme. Russkij kolokol. 1927, roč. 1927, čís. 3, s. 56,64.
- ↑ TSYGANKOV, Daniel. Beruf, Verbannung, Schicksal. Iwan Iljin und Deutschland. : Archiv für Rechts- und Sozialphilosophie, 2001. S. 44–60.
- ↑ GRIER, Philip T. The Complex Legacy of Ivan Iljin. : James P. Scanlan (ed.), M. E. Sharpe, Armonk, 1994. S. 165–186.
- ↑ KRIPKOV, Oleg D. To Serve God and Russia: Life and Thought of Russian Philosopher Ivan Il'in. : Grier, 1994. S. 72, 73, 240, 304.
- ↑ INGOLD, Felix Philipp. Von Moskau nach Zellikon. Neue Zürcher Zeitung. 2000-11-14, roč. 2000.
- ↑ Co pohání Putina v jeho mocenských choutkách?. Novinky.cz . Borgis, 2022-12-14 . Dostupné online.
- ↑ BYKOV, Dmitrij. Изгнание как колонизация. Почему наш эмигрант всегда был самым востребованным русским товаром . Novaja gazeta, 13.04.2023 . (Комментарий. Культура). Dostupné online. (rusky)
Literatura
- LOSSKIJ, Nikolaj. Dějiny ruské filosofie (původním názvem: История русской философии). Překlad : Alan Černohous. 1. vyd. Velehrad: Refugium Velehrad-Roma, 2004. 663 s. ISBN 80-86715-26-4. Kapitola "Iljin Ivan Alexandrovič", s. 607–610.
- SNYDER, Timothy. Cesta k nesvobodě (původním názvem: The Road to Unfreedom: Russia, Europe, America). : Paseka, Prostor, 2019. 368 s. ISBN 978-80-7432-981-4. Kapitola 1.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ivan Iljin na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ivan Iljin
