V dnešním světě se J. Hans D. Jensen stalo tématem velkého významu a zájmu široké veřejnosti. Jeho dopad přesahuje hranice a pokrývá různé aspekty každodenního života, od zdraví po ekonomiku, včetně technologií a kultury. _Var1 upoutal pozornost akademiků, vědců, obchodníků, aktivistů a široké veřejnosti a vyvolal všechny typy debat, vyšetřování a akcí. Jeho vliv je nepopiratelný a jeho studium je klíčové pro lepší pochopení světa, ve kterém žijeme. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty J. Hans D. Jensen a jeho význam v naší současné společnosti, analyzujeme jeho dopad na globální úrovni a zamyslíme se nad jeho možnými budoucími důsledky.
J. Hans D. Jensen | |
---|---|
Rodné jméno | Hans Daniel Jensen |
Narození | 25. června 1907 Hamburk |
Úmrtí | 11. února 1973 (ve věku 65 let) Heidelberg |
Alma mater | Hamburská univerzita Kielská univerzita |
Povolání | fyzik, vysokoškolský učitel a jaderný fyzik |
Zaměstnavatelé | Univerzita Heidelberg Univerzita Hannover |
Ocenění | Nobelova cena za fyziku (1963) velký záslužný kříž s hvězdou a šerpou Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (1965) |
Politická strana | Národně socialistická německá dělnická strana |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Johannes Hans Daniel Jensen (25. června 1907 – 11. února 1973) byl německý jaderný fyzik. Během druhé světové války pracoval na německém jaderném projektu a přispěl k dělení izotopů uranu. Po válce pracoval jako profesor např. na California Institute of Technology. V roce 1963 získal spolu s Marií Göppert-Mayer polovinu Nobelovy ceny za fyziku "za objevy týkající se orbitalů v atomových jádrech".
Mezi lety 1926 a 1931 studoval fyziku, matematiku, fyzikální chemii a filosofii na Freiburské univerzitě a Hamburské univerzitě, kde v roce 1932 získal doktorát a kde si v roce 1936 udělal habilitaci.
V roce 1937 se stal neplaceným přednášejícím na Hamburské univerzitě a začal spolupracovat s Paulem Harteckem, ředitelem fyzikálně-chemického oddělení. Harteck začal 1. září 1939 pracovat na německém jaderném projektu a přivedl do něho i Jensena. Ten výrazně přispěl k dělení uranu. Jensen a Harteck vytvořili dvojitou centrifugu, aby usnadnili efekt dělení.
V roce 1946 se stal profesorem teoretické fyziky na dnešní Hannoverské univerzitě a v roce 1949 na Heidelberské univerzitě.
V roce 1963 získal s Marií Göppert-Mayer polovinu Nobelovy ceny za fyziku za návrh modelu struktury atomových jader; druhou polovinu ceny získal Eugene Wigner za nesouvisející práci v teorii atomového jádra a elementárních částic, zejména za objev a aplikaci fundamentálních principů symetrie.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku J. Hans D. Jensen na anglické Wikipedii.