V dnešním světě zaujímá Jabloňový hřbet ústřední místo v našich životech. Ať už svým dopadem na společnost, módu, vědu nebo kulturu, Jabloňový hřbet vzbuzuje neustálý zájem a vyvolává různé názory a debaty. Od jeho počátků až po jeho vliv na současnost je přítomnost Jabloňový hřbet nepopiratelná a nevyhnutelná. V tomto článku podrobně prozkoumáme význam Jabloňový hřbet a jeho roli v různých aspektech každodenního života a také jeho vývoj v čase.
Jabloňový hřbet | |
---|---|
Pohoří na mapě Sibiře | |
Nejvyšší bod | 1706 m n. m. (Kontalakskij Golec) |
Délka | 650 km |
Sousední jednotky | Stanové pohoří Vitimská plošina Cagan-Churtej |
Světadíl | Asie |
Stát | Rusko |
Horniny | žula |
Souřadnice | 52°3′ s. š., 113°35′ v. d. |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jabloňový hřbet (rusky Я́блоновый хребе́т, burjatsky Яаблан дабаан) je pohoří v ruském Zabajkalsku. Táhne se v délce přes 650 kilometrů od údolí Chiloku severovýchodním směrem až k hornímu toku Oljokmy, kde na něj navazuje Stanové pohoří. Maximální šířka hřbetu činí 80 km. Nejvyšší horou je Kontalakskij Golec, která má 1706 metrů nad mořem. Horský hřeben tvoří rozvodí mezi Pacifikem a Severním ledovým oceánem, pramení zde přítoky Amuru, Leny a Jeniseje. Hory tvoří východní hranici Burjatska, na jejich úpatí leží města Ulan-Ude a Čita.
Hory pocházejí z období paleozoika a jsou tvořeny převážně žulou, břidlicí a pískovcem, rostou zde modříny, borovice a jedle, ve výškách nad 1400 metrů převládá tundra. Těží se cín a hnědé uhlí.
Oblast prozkoumal v 18. století Peter Simon Pallas. Název pohoří nepochází od jabloní, které tu nerostou, ale z burjatského výrazu jabacha („jít“), podle množství průsmyků, které domorodcům umožňovaly cestovat přes hory.