Jaderná velmoc

Ve světě Jaderná velmoc došlo v průběhu let k bezpočtu významných vývojů a změn. Od svého vzniku Jaderná velmoc přitahoval pozornost a intriky lidí všech věkových kategorií a zájmů. Studie a objevy související s Jaderná velmoc byly zdrojem fascinace a debat a nadále mají významný dopad na dnešní svět. Jak se společnost vyvíjí, mění se i role a relevance Jaderná velmoc, což z něj činí extrémně relevantní a zajímavé téma, které je třeba prozkoumat a pochopit do hloubky. V tomto článku prozkoumáme důležitost a vývoj Jaderná velmoc, stejně jako jeho význam a dopad dnes.

Jaderné velmoci

Jaderná velmoc (někdy též jaderná mocnost) je země, která disponuje jadernými zbraněmi, a je schopná je vyrábět. Země patřící do tohoto tzv. jaderného klubu tím typicky získávají vyšší prestiž a význam v mezinárodní politice. K roku 2019 vlastní více než 90 % všech jaderných zbraní Rusko a USA.

Podle smlouvy o nešíření jaderných zbraní (Nuclear Non-Proliferation Treaty, NPT) je v současné době uznáváno pět jaderných velmocí: Rusko, USA, Spojené království, Francie a Čínská lidová republika. Dva další státy, Indie a Pákistán, které nebyly signatáři Dohody o nešíření jaderných zbraní, provedly jaderné testy – Indie v roce 1974 a Pákistán v devadesátých letech. Severní Korea odstoupila od dohody o jaderném odzbrojení v roce 2003, následně provedla vlastní jaderné testy. Z vlastnictví jaderných zbraní je podezírán Izrael, který se k tomu však nikdy oficiálně nevyjádřil a k dohodě o jaderném odzbrojení se nepřipojil.

Jadernou zbraň v minulosti vyvinula také Jihoafrická republika, ale vlastnictví jaderných zbraní se vzdala a veškeré zásoby zničila. Ze snahy vyrobit jaderné zbraně jsou podezírány také Írán a Saúdská Arábie.

Státy vlastnící jaderné zbraně

Mezi jaderné velmoci patří Spojené státy americké, které za druhé světové války atomovou bombu vyvinuly a 16. července 1945 uskutečnily první pokusnou jadernou explozi (viz projekt Manhattan). Druhou jadernou mocností se v roce 1949 stal Sovětský svaz, který při vývoji využíval také informace získané špionáží amerického programu. V roce 1953 Sovětský svaz předstihl Spojené státy americké a jako první vyvinul a otestoval termonukleární zbraň (vodíkovou bombu); Spojeným státům se to podařilo v roce 1954. Sovětské jaderné zbraně přešly po rozpadu SSSR oficiálně do vlastnictví Ruska.

Převážně díky informacím získaným spoluprací s USA vyvinula a v roce 1952 otestovala jadernou zbraň Velká Británie; v roce 1957 provedla také test vodíkové pumy. V roce 1960 uskutečnila svůj první jaderný test Francie, v roce 1968 pak uskutečnila i pokusný termonukleární výbuch. Poměrně překvapivě se jaderným testem v roce 1964 do jaderného klubu zařadila Čínská lidová republika; v roce 1967 pak otestovala i termonukleární pumu.

Ve spolupráci se SSSR vyvinula jaderné zbraně Indie, která první pokusný výbuch uskutečnila v roce 1974. V roce 1998 uskutečnil jaderný test Pákistán. V roce 2003 od NPT odstoupila Severní Korea, která v únoru 2005 oznámila, že vlastní jaderné zbraně; bez uskutečnění testu však o tomto tvrzení panovaly pochyby. Uskutečnění zkoušky jaderné zbraně oznámila Severní Korea 9. října 2006.

Přehled jaderných států a jejich kapacit

Stát Počet hlavic
(aktivní / celkem)
Datum první jaderné zkoušky Smlouva CTBT Způsob dopravení
USA USA 1 770 / 5 244 16. 7. 1945 („Trinity“) Signatář Ze vzduchu/země/vody
RuskoRusko Rusko 1 674 / 5 889 29. 8. 1949 („RDS-1“) Ratifikována Ze vzduchu/země/vody
Spojené království Spojené království 120 / 225 3. 10. 1952 („Hurricane“) Ratifikována Z vody
FrancieFrancie Francie 280 / 290 13. 2. 1960 („Gerboise Bleue“) Ratifikována Ze vzduchu/vody
Čína Čína 0 / 410 16. 10. 1964 („596“) Signatář Ze vzduchu/země/vody
IndieIndie Indie 0 / 164 18. 5. 1974 („Smiling Buddha“) Nepodepsána Ze vzduchu/země/vody
IzraelIzrael Izrael 0 / 90–200 podezření na 22. 9. 1979 Signatář Ze vzduchu/země/vody
PákistánPákistán Pákistán 0 / 170 28. 5. 1998 („Chagai-I“) Nepodepsána Ze vzduchu/země/vody
Severní KoreaSeverní Korea Severní Korea 0 / 30 9. 10. 2006 Nepodepsána Ze země/vody

Státy podezřelé z vlastnictví jaderných zbraní

     Signatáři Smlouvy o nešíření jaderných zbraní vlastnící jaderné zbraně (Čína, Francie, Rusko, Velká Británie, USA).
     Další státy vlastnící atomové zbraně, kteří nejsou signatáři Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (Indie, Severní Korea, Pákistán)
     Státy s předpokládaným vlastnictvím jaderných zbraní (Izrael).
     Podezření na atomový program (Írán, Saúdská Arábie)
     Státy sdílející jaderné zbraně v rámci NATO.
     Státy, které se vlastnictví jaderných zbraní vzdaly.
     Upuštěno od programu jaderných zbraní.

V roce 1986 zveřejnil britský tisk rozsáhlé informace o izraelském jaderném programu, které získal od Mordechaie Vanunu, který v tomto programu pracoval jako technik. Izrael není signatářem NPT a oficiálně se odmítá k vlastnictví jaderných zbraní jakkoli vyjádřit. Obvykle je však považován za de facto jadernou velmoc, podle Federace amerických vědců vlastní zhruba 80 jaderných bomb. Uniklá e-mailová korespondence amerického exministra zahraničí Colina Powella poukazuje na to, že Izrael v současnosti vlastní 200 aktivních jaderných hlavic, které jsou všechny údajně namířeny na Írán.

Írán je signatářem NPT a označuje svůj jaderný program za ryze civilní. Západní státy, hlavně USA, však Írán podezřívají ze snahy o zbrojní využití. Po období ekonomických sankcí uzavřel v roce 2015 mezinárodní dohodu, podle které výměnou za ukončení sankcí omezí svůj jaderný program.

Státy, které vlastnily jaderné zbraně v minulosti

Mnoho států mělo v historii na svém území dočasně umístěny jaderné zbraně cizích mocností, zvláště v období studené války. Krátce po sametové revoluci provedla československá armáda měření ke zjištění, zda byly sovětské jaderné zbraně umístěny i na území ČSSR (na základě dohody, kterou uzavřely SSSR a ČSSR, ve skladech, které byly pod správou sovětských jednotek). Toto měření nic takového nenaznačovalo, což vedlo k závěru, že se jaderné hlavice v Československu nenacházely. V roce 2007 však historik Petr Luňák přišel se studií, podle které ve skladech jaderné zbraně byly.

Také existovalo několik států, které se dobrovolně vzdaly vlastnictví jaderných zbraní, které měly pod svou kontrolou. Největším takovým případem je rozpad Sovětského svazu v roce 1991, po kterém zůstalo na území Ukrajiny, Běloruska a Kazachstánu velké množství jaderných zbraní. Všechny tyto tři státy všechny tyto zbraně předaly do roku 1996 Rusku; všechny jsou také signatáři NPT.

V 80. letech vyvinula jaderné zbraně Jihoafrická republika, přičemž existuje podezření, že v roce 1979, možná s Izraelem, uskutečnila jaderný pokus (viz incident Vela). JAR se, jako jediný stát, dobrovolně statusu jaderné velmoci zřekla a na počátku 90. let veškeré jaderné zbraně demontovala; 10. července 1991 podepsala NPT.

Odkazy

Reference

  1. Here’s how many nuclear warheads exist, and which countries own them. Defense News . 2019-06-17. Dostupné online. 
  2. Federation of American Scientists: Status of World Nuclear Forces, 2023 (anglicky)
  3. Přípravná komise pro Organizaci smlouvy o všeobecném zákazu jaderných zkoušek: Status of Signature and Ratification (anglicky)
  4. a b REVESZ, Rachael. Colin Powell leaked emails: Israel has '200 nukes all pointed at Iran', former US secretary of state says. The Independent . 2016-09-16 . Dostupné online. (anglicky) 
  5. DC Leaks / Colin Powell Archivováno 17. 9. 2016 na Wayback Machine. – e-mailová korespondence z 3. března 2015 (anglicky)
  6. ČTK. Velmoci se dohodly s Íránem na jaderném programu. E15.cz . 2015-07-14 . Dostupné online. 
  7. Petr Blažek: Jaderné hlavice, Československo a Varšavská smlouva po karibské krizi, 3. 12. 2002. In: Pražský web pro studenou válku, Vol. 1 No. 3
  8. Pavel Minařík: Odpověď na dotaz č. 23 na webu vojenstvi.cz
  9. Jan Gazdík: V ČSSR byly jaderné zbraně, armáda plánovala 130 úderů, iDnes, 13. 9. 2007

Související články

Externí odkazy