V tomto článku se budeme věnovat tématu Jan Hostivít Pospíšil, které se dnes stalo velmi aktuálním. Jan Hostivít Pospíšil upoutal pozornost lidí na celém světě díky svému vlivu na různé aspekty každodenního života. Od svého vzniku Jan Hostivít Pospíšil vyvolal rozsáhlou debatu a dal vzniknout mnoha protichůdným názorům. V tomto textu budou analyzovány různé pohledy na Jan Hostivít Pospíšil a také jeho důsledky v dnešní společnosti. Budou také prozkoumána možná řešení nebo alternativy k řešení tohoto fenoménu s cílem poskytnout komplexní a obohacující vizi Jan Hostivít Pospíšil.
Jan Hostivít Pospíšil | |
---|---|
Jan Hostivít Pospíšil | |
Narození | 30. května 1785 Kutná Hora České království |
Úmrtí | 8. října 1868 (ve věku 83 let) Hradec Králové Rakousko-Uhersko |
Povolání | překladatel, tiskař a vydavatel |
Choť | Kateřina Antonie Pospíšilová |
Děti | Jaroslav Pospíšil Antonie Dušánková Kateřina Herrmannová Marie Zeisková |
Příbuzní | Jaroslav Pospíšil (vnuk) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jan Hostivít Pospíšil (30. května 1785 Kutná Hora – 8. října 1868 Hradec Králové) byl český tiskař, nakladatel a knihkupec. Roku 1808 koupil tiskárnu v Hradci Králové a vybudoval z ní centrum obrozenecké kultury. Otevřel i pobočky v Pardubicích, Chrudimi a v Praze. Jeho nákladem vyšlo přes 400 knižních titulů, mimo jiné Komenského Orbis pictus v pěti jazycích v úpravě Josefa Chmely a roráty ve skvostné vazbě. Vydal také množství kramářských písní, modliteb, duchovních písní a výročních zpráv gymnázií. Přeložil několik povídek z němčiny. Patřil k významným obrozencům a k nejvýznamnějším českým tiskařům 19. století; požíval velké úcty.
Narodil se jako Jan Pospíšil 30. května 1785 v Kutné Hoře ve velmi chudé rodině. Ve škole absolvoval jen tři třídy, protože kvůli obživě rodiny musel pást krávu. Jeho štěstím ale bylo, že se dostal do učení ke kutnohorskému knihtiskaři Františku Korcovi. Po vyučení byl přijat jako písař k šepmistrovskému úřadu.[p 1] Během napoleonských válek nakrátko vstoupil do dobrovolnického sboru myslivců, kde získal hodnost strážmistra; brzy se ale vrátil zpět do úřadu.
Roku 1808 se oženil s Kateřinou Ptačovskou z Kutné Hory a z prostředků poskytnutých tchánem koupil malou tiskárnu v Hradci Králové. Do té doby zanedbaný podnik se pod novým vedením rychle rozvíjel. Pospíšil zprvu tiskl především na zakázku — úřední formuláře, oběžníky, výroční zprávy gymnázií (Hradec Králové, Litomyšl, Rychnov nad Kněžnou, Broumov), modlitby, duchovní a kramářské písně. V Hradci Králové se brzy spřátelil s místními obrozenci, jako byli Josef Liboslav Ziegler, Josef Chmela a Václav Kliment Klicpera. S jejich pomocí založil roku 1818 nakladatelství českých knih. Vydavatelská činnost byla tehdy nevýnosná a riziková, řada knih se prodala se ztrátou. Honorářem pro autora byla často jen sláva a volné výtisky, které mohl prodávat.
V Pospíšilově tiskárně vzniklo brzy středisko obrozenecké literatury. Vydávaly se práce Klicpery, Rettigové, Hanky, Pešiny a dalších, někdy samostatně, jindy v rámci almanachů (1823–25). Profesor Josef Chmela prováděl korektury a zpočátku i sázel některé práce. Pro svou pohostinnost získal Pospíšil od profesora Zieglera přezdívku Hostivít, kterou od té doby používal ve svém jménu.
Roku 1815 byl obžalován za nepovolené šíření kramářské písně Ach škoda, přeškoda, že těch šajnů není, která připomínala nedávný státní bankrot, a za trest musel strávit osm dní ve vězení.
Roku 1826 koupil od vdovy Veroniky Šollové koncesi na knihkupectví v Praze. První dva roky ho vedl pod původním jménem, později pod svým. Roku 1830 převzal vydávání časopisu Jindy a nyní, po roce 1834 přejmenovaného na Květy české. Pražskou tiskárnu předal roku 1842 svému nejstaršímu synu Jaroslavu.
V roce 1849 (podle jiných zdrojů již 1842) otevřel rovněž tiskárnu v Pardubicích a zakrátko ji přestěhoval do Chrudimi.
Pospíšil patřil k významným nakladatelům i představitelům kultury ve východních Čechách. Vydal přes čtyř sta knižních titulů. Vždy si dával záležet i na vnějším vzhledu knih. K jeho známým publikacím patřil např. Orbis pictus v pěti jazycích v úpravě Josefa Chmely nebo skvostné roráty; uváděl ale také do literatury mladé české autory. Roku 1848 vydal první hradecký časopis, Polabský Slovan. Podpořil časopis Čechoslav, vydávaný Josefem Jaroslavem Langerem. Požíval velké úcty. K jeho hostům patřil např. František Palacký, ale i slovenští buditelé Jozef Miloslav Hurban a Ľudovít Štúr.
Roku 1856 přenechal tiskárny synům a odešel do důchodu (na výměnek). Závěr jeho života byl těžký. Roku 1864 ovdověl. V posledních letech byl známý tím, že na procházkách po Hradci Králové rozdával náhodným kolemjdoucím knihy. Zemřel v Hradci Králové 8. října 1868, pohřben byl v Kuklenách.
Pospíšil měl čtrnáct dětí, z nichž se dvanáct dožilo dospělosti.
Přeložil následující literární díla:
Byl rovněž autorem oslavných jubilejních publikací: