Jan Opolský

V dnešním článku se ponoříme do fascinujícího světa Jan Opolský. Budeme zkoumat jeho původ, jeho vývoj v čase, jeho dopad na současnou společnost a jeho možné budoucí důsledky. Od svého vzniku až po současný stav hrál Jan Opolský zásadní roli v různých aspektech lidského života a je důležité pochopit jeho důležitost pro lepší pochopení světa kolem nás. V tomto článku budeme zkoumat Jan Opolský z různých pohledů a nabídneme podrobnou analýzu jeho vlivu v dnešním světě. Připravte se na cestu objevování a poznávání Jan Opolský!

Jan Opolský
Narození15. července 1875
Nová Paka
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí20. května 1942 (ve věku 66 let) nebo 25. května 1942 (ve věku 66 let)
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Povolánímalíř, spisovatel a básník
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Opolský (15. červenec 1875 Nová Paka – 20. květen 1942 Praha) byl český básník a prozaik, představitel symbolismu.

Život

Narodil se v rodině advokátního koncipienta Josefa Opolského. Otec i matka Kateřina, rozená Menčíková, pocházeli z Nové Paky. V rodném městě chodil do obecné i do měšťanské školy a pak se v dílně novopackého malíře a majitele malířské dílny Václava Kretschmera (1849-1921) vyučil a stal kopistou. Jako malíř byl zaměstnán až do roku 1914. O jeho malířské zručnosti svědčí obraz dochovaný v novopackém muzeu (pravděpodobně podle svatební fotografie).

Brzy osiřel, matka mu zemřela v deseti letech, otec v devatenácti. S jejich předčasnou smrtí se často vyrovnával ve svém díle. 23. srpna 1902 se oženil s dcerou novopackého obchodníka Františkou Endovou. Od roku 1914 pracoval jako prokurista v textilní firmě Oty Krtetschmera; když byla firma v roce 1921 přemístěna do Prahy, přestěhoval se i Jan Opolský. V roce 1935 odešel do penze.

Hrob Jana Opolského na hřbitově v Nové Pace

Zemřel v Praze a byl pochován na městském hřbitově v Nové Pace.

Přátelé

Jana Opolského ovlivnili novopačtí přátelé, obchodník železem Josef Anton (říkalo se, že má největší knihovnu na okrese), učitel Břetislav Jampílek (znalec duchovních a okultních nauk) a spisovatel Karel Sezima, který v Nové Pace pobýval. Celoživotní přátelství spojovalo Jana Opolského s Josefem Karlem Šlejharem (rodákem ze Staré Paky), kterému věnoval některé své texty. Po příchodu do Prahy se seznámil s dalšími autory - Jiřím Karáskem ze Lvovic, Viktorem Dykem a Antonínem Klášterským.

Dílo

Zapomenutý autor

Od vyzrálé prvotiny Svět smutných (1899) se jeho dílo již příliš nevyvíjelo a je pro něj typická tragika a pesimismus. Nový směr v duchu novoromantismu zaznamenal až v pozdní sbírce Čtení z hvězd a obelisků (1935). Většina děl Jana Opolského byla vytištěna, s ohledem na jeho silný zájem o výtvarné umění a krásnou knihu, malými náklady jako bibliofilie. Více než 60 let (mezi 1944 a 2000) nebyla jeho poezie ani próza vydávána a byl z české literatury prakticky vymazán. Výjimkou byl výbor z díla Představení v soumraku z roku 1968, který vydal Odeon v roce 1968 v edici Světová četba (svazek 390), ale v nákladu pouhých 1 500 výtisků.

Poezie

  • Svět smutných (první sbírka, navazující na Karla Hlaváčka; vydal Josef Pelcl, Praha, 1899)
  • Klekání (vydal Josef Pelcl, Praha, 1900)
  • Jedy a léky (vydal dr. Eduard Grégr, Praha, 1901)
  • Pod tíhou života (vydal B. Kočí, Praha, 1909)
  • Verše o životě a smrti (vydal F. Borový, Praha, 1918)
  • Muka a zdání (vydal Stanislav Minařík, Praha, 1921)
  • Dědictví (vydal Ludvík Bradáč, Praha-Král. Vinohrady, 1923)
  • Hvězda mořská (vydal Ludvík Bradáč, Praha, 1925)
  • Z těžkého srdce (vydal Ludvík Bradáč, Praha, 1925)
  • Belveder (dřevoryty K. Vika, vydalo Sdružení českých umělců grafiků, Praha, 1931)
  • Hory a doly a lesy (vydal Literární odbor Umělecké besedy, Kruh českých spisovatelů, Praha 1931)
  • O studni krásy (vlastním nákladem, Praha, 1932)
  • Panu O. Kretschmerovi (vydáno vlastním nákladem, Praha, 1934)
  • Čtení z hvězd a obelisků (vydala Umělecká Beseda, Praha, 1935)
  • Kameje (dřevoryt František Kobliha, vydali F. Karásek, arch. F. Kozák, doc. Ing. B. Pračka, Praha, 1935)
  • Visuté zahrady (vydal Müller a spol., Turnov, 1935)


Próza

Prózy Jana Opolského nejsou stylově vzdálené od jeho básní, jedná s o miniatury bez dějové složky.[p 1]

  • Kresby uhlem (drobné lyrické prózy s minimalizovaným dějem, vydal B. Kočí, Praha, 1907)
  • Hrst ironie a satiry (kritické postřehy k současnosti, Stopa, Praha, 1911)
  • Demaskovaní (dřevoryty Pravoslav Kotík, vydal B. Kočí, Praha, 1916)
  • Nová země (vydal Plaček, Pacov, 1918)
  • Galerie zvířat (vydal A. Král, Praha-Smíchov, 1921)
  • Z těžkého srdce (vydal Ludvík Bradáč, Praha, 1925)
  • Malé prosy (vydal Müller a spol., Turnov, 1926)
  • Upír a jiné prósy (vydal B. Kočí, Praha, 1926)
  • Ze tmy do tmy (dřevoryty František Kobliha (vydáno vlastním nákladem, Praha, 1926)
  • Medailony : básně a prosy (vydal František Kobliha, Praha, 1927)
  • Pohádka o pěvci (vydal Spolek graf. umělců Hollar, Praha, 1927)
  • Vitrina (vydal Arthur Novák, Praha, 1927)
  • Stradivari (il. František Kobliha, vydal Svatopluk Klír a F.J. Klír, Kladno 1928)
  • Víry i tůně(vydal Dr. Štěpán Jež, Praha, 1928)
  • Melusina (k rytině Karla Purkyně, vydal Jarmil Krecar, Praha, 1929)
  • Černé lesy (František Kobliha ; úvodní báseň v próze Jan Opolský, nákladem vlastním, Praha, 1930)
  • Miniatury (vydal Štěpán Jež, Praha, 1930)
  • Pod patinou věků (vydal Dr. Štěpán Jež, Praha, 1937)

Eseje o malířích a graficích

  • Životní úskalí Albrechta Dürera (vydal Hollar, Praha, 1935)
  • Dílo F. Koblihy (vydal S.Č.U.G. Hollar, Praha, 1937)
  • G. Courbet (vydal Hollar, Sdružení českých umělců grafiků, Praha, 1937)

Posmrtná vydání

  • Hranolem křišťálu (ilustrace: Alois Fišárekvydal Jos. R. Vilímek, Praha, 1944)
  • Růžena Jesenská (vydala Česká akademie věd a umění, Praha, 1944)
  • Představení v soumraku (výběr, uspořádání a předmluva Ivan Slavík, vydal Odeon, Praha, 1968)
  • Staré lesy (básně a drobné prózy, vybrali a doprovodnými texty opatřili Václav Cílek a Pavel Kostiuk ; ilustrace Vladimír Merta, vydala Malá Skála, Praha, 2010)
  • Sám všechen život býti (výbor z díla, edičně připravil a doslov napsal Petr Fabian, vydal Dybbuk, Praha, 2013)

Ostatní kulturní činnost

Jan Opolský u Viktora Dyka, 1927
  • Dětský hymnus na slova Jana Opolského zhudebnil Josef Bohuslav Foerster (Státní nakladatelství Praha, 1928 a 1929)
  • 1928 byl zvolen řádným členem České akademie věd a umění
  • 1928-1931 s 1932-1937 byl členem redakční rady Lumíra

Spolupracoval s grafickým sdružením Hollar, byl členem Kruhu českých spisovatelů a Umělecké besedy. Přátelil se s Josefem Karlem Šlejharem, Jiřím Karáskem ze Lvovic, Viktorem Dykem, Hanušem Jelínkem a dalšími.

Zajímavost

Mezi přátele Jana Opolského patřili Viktor Dyk a František Kobliha. O tom svědčí půvabná fotografie karetní společnosti, uveřejněná v Pestrém týdnu v roce 1929. (Na snímku zprava manželka Viktora Dyka, František Kobliha, Jan Opolský, Viktor Dyk.)

Galerie

  • Matriční záznam o narození a křtu, Jan Opolský, 1875
    Matriční záznam o narození a křtu, Jan Opolský, 1875
  • Matriční záznam o sňatku, Jan Opolský, 1902
    Matriční záznam o sňatku, Jan Opolský, 1902
  • Portrét Jana Opolského s manželkou, 1902
    Portrét Jana Opolského s manželkou, 1902
  • Jan Opolský 1923
    Jan Opolský 1923
  • Hugo Boettinger (dr. Desiderius): Jan Opolský (1925)
    Hugo Boettinger (dr. Desiderius): Jan Opolský (1925)

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Matrika narozených, Nová Paka, 1866-1882, s.266. 195.113.185.42:8083 . . Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-02-15. 
  2. ↑ Lidové noviny, 28.5.1942, s.5 (zpráva o pohřbu Jana Opolského)
  3. ↑ Nová Paka (web města):Václav Kretschmer
  4. ↑ Městské muzeum Nová paka: Obraz Jana Opolského s chotí. www.muzeum.cz . . Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-08-12. 
  5. ↑ a b HORČÍKOVÁ, Lucie. Jan Opolský a jeho prozaické dílo v dobovém literárním kontextu. Praha, 2010. Diplomová práce. Filozofická fakulta UK, Ústav české literatury a literární vědy. Vedoucí práce Marie Moravcová. Dostupné online.
  6. ↑ Matrika oddaných, Nová Paka, 1872-1910, snímek 325[nedostupný zdroj]
  7. ↑ a b c d OPELÍK, Jiří. Lexikon české literatury - Osobnosti, díla, instituce - M-O. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0708-3. Kapitola Jan Opelík. 
  8. ↑ Nová Paka: Jan Opolský
  9. ↑ Václav Cílek, Pavel Kostiuk, In: Jan Opolský: Staré lesy, (Malá Skála, Praha, 2010)
  10. ↑ Ivan Slavík, In: Jan Opolský: Představení v soumraku (Odeon, Praha, 1968)
  11. ↑ OPOLSKÝ, Jan. Klekání . Praha: Josef Pelcl, 1900 . Dostupné online. 
  12. ↑ OPOLSKÝ, Jan. Hrst ironie a satiry . Praha: Stopa, 1911 . Dostupné online. 
  13. ↑ OPOLSKÝ, Jan. Galerie zvířat . Praha: A. Král, 1921 . Dostupné online. 
  14. ↑ OPOLSKÝ, Jan. Upír a jiné prósy . Praha: B. Kočí, 1926 . Dostupné online. 

Poznámky

  1. ↑ Jak upozorňuje Lucie Horčíková ve své diplomové práci, vyznačuje se dílo Jana Opolského též hlubokou znalostí popisovaných materiálů a řemeslných postupu (a to nejen malířství, ale např. i sochařství a sklářství).

Literatura

  • OPELÍK, Jiří. Lexikon české literatury - Osobnosti, díla, instituce - M-O. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0708-3. Kapitola Jan Opelík. 
  • HORČÍKOVÁ, Lucie. Jan Opolský a jeho prozaické dílo v dobovém literárním kontextu. Praha, 2010. Diplomová práce. Filozofická fakulta UK, Ústav české literatury a literární vědy. Vedoucí práce Marie Moravcová. Dostupné online.
  • SLAVÍK IVAN: Básník miniatur a devadesátá léta. In:OPOLSKÝ, Jan. Představení v soumraku. Praha: Odeon, 1968. Kapitola Předmluva. 

Externí odkazy

Enciclo
Wikious
Sapientia
Scientia
Boobota
Anandapedia
Sagapedia
Wikithot