V tomto článku se ponoříme do fascinujícího světa Jan Petránek (novinář). Od svého dopadu na současnou společnost až po svůj význam v historii, Jan Petránek (novinář) hrál klíčovou roli v různých oblastech. Na těchto stránkách budeme analyzovat dopad Jan Petránek (novinář) na životy lidí a budeme zkoumat jeho vliv na kulturu, umění, politiku a technologie. Kromě toho prozkoumáme, jak se Jan Petránek (novinář) vyvíjel v průběhu času a přizpůsoboval se měnícím se okolnostem a výzvám moderního světa. Připravte se ponořit se na cestu, která vás povede k odhalení skutečné důležitosti Jan Petránek (novinář) v našich životech. Nenechte si to ujít!
Jan Petránek | |
---|---|
Jan Petránek v r. 2013 | |
Narození | 28. prosince 1931 Praha Československo |
Úmrtí | 10. listopadu 2018 (ve věku 86 let) Praha Česko |
Příčina úmrtí | srdeční selhání |
Povolání | spisovatel, novinář, komentátor, broadcaster, politický komentátor, textař a publicista |
Stát | Česko |
Témata | žurnalistika, rozhlasová žurnalistika a literární tvorba |
Ocenění |
|
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jan Petránek (28. prosince 1931 Praha – 10. listopadu 2018 Praha) byl český novinář, komentátor, literát a disident.
Absolvoval Českoslovanskou akademii obchodní Dr. Edvarda Beneše v Resslově ulici. V letech 1951–1968 pracoval jako redaktor Československého rozhlasu se zaměřením na zahraniční vztahy a kosmonautiku. Jako zahraniční korespondent působil v Indii, Pákistánu, Sovětském svazu, Vietnamu a Číně. Někdy v té době byl veden jako tajný spolupracovník zahraničně-politické rozvědky kategorie ideový spolupracovník s krycím jménem Klement.
Účastnil se vysílání rozhlasu během invaze Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968. V červenci 1969 sice pro rozhlas ještě v přímém přenosu komentoval přistání americké kosmické lodi Apollo 11 na Měsíci, ale v nastupující normalizaci už nesměl novinářskou profesi vykonávat a do roku 1989 pracoval jako topič ve státním podniku Mitas. Byl sledován komunistickou státní bezpečností, vedla na něj tzv. signální svazek k prověření podezření z trestné činnosti a měla jej za nepřátelskou osobu s krycím jménem Merkur.
Stal se signatářem Charty 77. Od roku 1987 přispíval do samizdatových Lidových novin, kde po sametové revoluci pracoval jako redaktor. Zaměřil se na analyzování událostí a poměrů v zemích bývalého Sovětského svazu, a to i po odchodu do penze v roce 1993. Vystupoval také na podvečerech v Divadle Kolowrat, které pořádalo Masarykovo demokratické hnutí.
Od roku 1969 byl členem skupiny Šanson – věc veřejná, pro kterou psal texty a také s ní vystupoval. Přeložil dějiny Spojených států a Středního východu.
Za svou mnohaletou publicistickou činnost uveden do Síně slávy Českého rozhlasu.