Jaroslav Vozáb
V dnešním světě je Jaroslav Vozáb téma, které ve společnosti vyvolává velký zájem a debatu. Jaroslav Vozáb po léta přitahoval pozornost lidí všech věkových kategorií, pohlaví, sociálních tříd a národností díky své relevanci a složitosti. Jak čas plyne, Jaroslav Vozáb je i nadále aktuální téma, které vzbuzuje protichůdné názory a probouzí v lidech emoce. Ať už kvůli svému dopadu na každodenní život, historickému významu nebo vlivu na budoucnost, Jaroslav Vozáb se stal bodem společného zájmu, který nás motivuje k zamyšlení a hledání odpovědí. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty a perspektivy související s Jaroslav Vozáb s cílem přispět k pochopení a analýze tohoto zajímavého a významného tématu.
| Jaroslav Vozáb | |
|---|---|
| Narození | 16. prosince 1919 Neuměřice  Československo |
| Úmrtí | 3. dubna 1988 (ve věku 68 let) Praha Československo |
| Místo pohřbení | Velvary |
| Významné role | překladatel ve filmu Marečku, podejte mi pero! |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jaroslav Vozáb (16. prosince 1919 Neuměřice – 3. dubna 1988 Praha) byl český překladatel a herec, od roku 1968 až do své smrti člen Divadla Járy Cimrmana. Je pohřben ve Velvarech, kde vyrůstal.
Ovládal několik jazyků* , původním povoláním byl překladatel v zahraničním vysílání Československého rozhlasu. Jako tlumočník se také seznámil s divadlem Járy Cimrmana (na jeho zájezdu do Vídně) a natolik si s ním padl do noty, že se záhy zařadil mezi herce jeho souboru. Díky svému věku byl zde jakýmsi nestorem, a svým kultivovaným, mírným a bezelstným projevem se typově hodil především na dobrácké, submisivní a často ženské role. Proslulé jsou zejména jeho výkony v pohádce Dlouhý, Široký a Krátkozraký jako princezna Zlatovláska a ve hře Vizionář jako uhlobaron Ptáček.
Jedinečný hlas a dikci Jaroslava Vozába využila autorská dvojice Smoljak–Svěrák i v řadě svých filmů, a po nich také další tvůrci. Přestože šlo vždy jen o malé až epizodní role, díky Vozábovu nezaměnitelnému projevu jsou nepřehlédnutelné. Několikrát se jednalo o úlohu tlumočníka, tedy přímo na tělo. K nim patří i jeho asi nejznámější vystoupení, ve filmu Marečku, podejte mi pero! s větou "Hujer, metelesku blesku".
* díky této skutečnosti ztvárňoval též role, které hovoří cizím jazykem, a sice německy1, anglicky2 a maďarsky3.[zdroj?]
Divadelní role
- Cimrman v říši hudby – inženýr Wagner1
- Dlouhý, Široký a Krátkozraký – Zlatovláska
- Dobytí severního pólu – poručík Beran2, lékárník Vojtěch Šofr
- Domácí Zabijačka – Zvěřinová
- Hospoda na mýtince – Kulhánek
- Lijavec – Formánek
- Němý Bobeš – Marta/hostinský/sluha
- Posel z Liptákova – matka (Posel světla); Ptáček (Vizionář)
- Vražda v salonním coupé – stevard3, továrník Bierhanzel
- Vyšetřování ztráty třídní knihy – zemský školní rada
Filmové role (výběr)
- Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974) – moderátor výstavy psů
- Marečku, podejte mi pero! (1976) – tlumočník
- Na samotě u lesa (1976) – notář Grulich
- Kulový blesk (1979) – inspektor Drahota
- Postřižiny (1980) – farář
- Trhák (1980) – Mejzl
- Jára Cimrman ležící, spící (1983) – tlumočník
- Slavnosti sněženek (1983) – Trnka
- Rozpuštěný a vypuštěný (1984) – Bierhanzlův sluha Pazdera
- Jak básníci přicházejí o iluze (1985) – biolog
- Nejistá sezóna (1988) – Květoslav Straka
Odkazy
Reference
- ↑ LAIN, Jiří. Mé vzpomínky na Jaroslava Vozába, aneb Jak město Velvary o slavného rodáka přišlo . Obec Neuměřice, rev. 2013-04-18 . Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-01-02.
- ↑ KOVAŘÍK, Petr; FRAJEROVÁ, Blanka. Klíč k českým hřbitovům. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2013. 343 s. ISBN 978-80-204-2984-1. Kapitola Okres Kladno, s. 48.
