V dnešním světě se Josef Václav Sládek stal relevantním tématem velkého zájmu široké veřejnosti. Ať už kvůli svému dopadu na společnost, historickému významu nebo vlivu na populární kulturu, Josef Václav Sládek je tématem, které nadále vyvolává diskuse a kontroverze. Od svých počátků až po vývoj v současném světě Josef Václav Sládek upoutal pozornost akademiků, odborníků, nadšenců a zvědavců. V tomto článku důkladně prozkoumáme všechny aspekty související s Josef Václav Sládek a nabídneme komplexní a podrobný přehled, který čtenáři umožní lépe porozumět jeho důležitosti a relevanci v dnešním světě.
Josef Václav Sládek | |
---|---|
kresba Jana Vilímka | |
Narození | 27. října 1845 Zbiroh, Rakouské císařství |
Úmrtí | 28. června 1912 (ve věku 66 let) Zbiroh, Rakousko-Uhersko |
Místo pohřbení | Slavín (hrobka) |
Pseudonym | František Vlna |
Povolání | novinář, básník, spisovatel, překladatel |
Národnost | česká |
Alma mater | Univerzita Karlova |
Témata | literatura, poezie, žurnalistika, překlad, pedagogika a editace |
Příbuzní | Václav Sládek (sourozenec) Božena Fridová (švagrová) |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
původní texty na Wikizdrojích | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Josef Václav Sládek (27. října 1845 Zbiroh – 28. června 1912 Zbiroh) byl český spisovatel, básník, novinář a překladatel. Patří mezi zakladatele české poezie pro děti, spisovatele vlastence a představitele realismu. Byl jmenován členem České akademie císaře Františka Josefa I.
Narodil se ve Zbirohu v domě č. p. 28 jako první z pěti dětí zednickému mistru Petru Sládkovi (1816–1908) a jeho manželce Antonii, dceři zbirožského pekaře Josefa Mizery (1829–1893). Jeho sourozenci: Františka Topinková (1847–1898), Wilhelmína Müllerová (1851–1877), Benygna Nová (1854–1923) a Václav Sládek.
Ve zbirožské obecné škole se mu v letech 1851–1856 jako nadanému žáku věnoval farář Pavel Šimandl, který mu zpřístupnil svou knihovnu, vyučoval jej literatuře a připravil pro další studium. V roce 1857 Sládek začal studovat na piaristickém gymnáziu na Panské ulici v Novém Městě v Praze při kostele svatého Kříže. (Od roku 1953 zde sídlí Střední průmyslová škola sdělovací techniky.) Pro neshody s třídním učitelem Eusebiem Durdíkem a kvůli německému vyučovacímu jazyku přešel v roce 1862 na české akademické gymnázium v Praze. Zde byli jeho spolužáky např. Jaromír Čelakovský, Svatopluk Čech, Emanuel Engel nebo Václav Robert z Kounic. Maturitní zkoušku zde složil v roce 1865.
Ve studiu pokračoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde si kromě kursu filozofie zvolil fyziku a matematiku. Matematika však pro něj byla obtížná, a proto si v druhém semestru vybral přírodopis. Jelikož jeho rodiče chtěli, aby byl knězem, odmítli ho podporovat při studiích, a nakonec se s ním rozešli ve zlém. Po rozchodu s rodiči se živil kondicemi. Později začal psát básně, vydával je a pracoval v nakladatelstvích spojených s lumírovci.
Roku 1868 odjel do USA, kde vedl dobrodružný život. V Americe strávil dva roky (do roku 1870), procestoval ji od Michiganu po Kalifornii a pracoval v mnoha zaměstnáních, většinou jako dělník. Zajímal se o osudy Indiánů a černochů, s nimiž pracoval, ale také o život Čechoameričanů. Pobyt v USA ho ovlivnil na celý život. Byl orientován především na anglo-americkou literaturu.
Po návratu z Ameriky roku 1872 získal městské právo v Praze, bydlel na Smíchově a vyučoval angličtinu na Českoslovanské obchodní akademii v Resslově ulici (1872–1900), externě také na České technice. Později působil i jako lektor na pražské univerzitě. Pro pedagogické působení napsal učebnici a čítanku se slovníčkem.
Mezi lety 1870–1898 byl redaktorem Národních listů. V roce 1873 se stal spoluvydavatelem časopisu Lumír, ve kterém od roku 1877 působil jako redaktor a brzy jako vedoucí redaktor, jímž zůstal až do konce svého působení, tj. do roku 1898. V letech 1897–1898 žil v zahradním domku na okraji parku zámečku ve Vysoké u Příbramě.
Své básně, povídky a články uveřejňoval také v dalších časopisech, např. v Květech, Světozoru nebo Osvětě.
Dne 15. září 1873 se oženil s Emílií Nedvídkovou (1851–1874), dcerou továrníka a starosty okresu Počáteckého Aloise Nedvídka, do které byl zamilován od roku 1867. Poprvé se setkali, když bylo Emílii patnáct let, na plese v roce 1867, těsně před Sládkovým odjezdem do USA. V srpnu 1874 Emílie zemřela po porodu mrtvého dítěte.
Podruhé se Josef Václav Sládek oženil 14. července 1879. Sládkova druhá manželka Marie Veselá (27. 1. 1857 – 18. 9. 1936) pocházela po matce Antonii ze sklářského rodu Kavalírů. Její matka byla dcerou zakladatele skláren Františka Kavalíra a sestrou Josefa a Eduarda Kavalierů (sklárny Sázava, Nusle). Mariina sestra Anna Veselá (1860–1940) byla operní pěvkyní a primadonou Národního divadla v Praze, teta Anna Kavalírová (1825–1893), básnířka, byla provdána za Josefa Václava Friče.
Manželé Sládkovi měli jedinou dceru Helenu (1880–1946). Ta se v dětství přátelila s Herbertem a Alicí Masarykovými, s nimiž se potkávala v Americkém klubu dam, kam společně docházeli manželé Masarykovi i Sládkovi. Oba manželské páry spojoval mimo jiné zájem o anglosaskou kulturu a USA, odkud pocházela Charlotta Masaryková a kde Sládek, jak je zmíněno výše, strávil dvě léta, kdežto T. G. Masaryk zde před 1. světovou válkou absolvoval několik kratších pobytů.
Jeho památce se věnuje Museum Josefa Václava Sládka ve Zbirohu.
Sládkovým typickým tématem je český venkov, kde se postava rolníka (oráče) stává symbolem národa a jeho odolnosti. Ve svých dílech hledá lidské hodnoty, častým námětem je pro něj domov, dětství, rodný kraj.
Láska k venkovu a lidovým postavám vedla až k ohlasovému rázu jeho poezie (Starosvětské písničky, České znělky). Sládek si venkovský svět zidealizoval s blízkostí přírody. Venkovský život mu připadá poetičtější než život ve městě. Sládek si uvědomuje i stinné stránky venkovského života, uvědomuje si cenu práce a váží si jí.
Jeho verš je jednoduchý, rytmický a melodický, slovník je bohatý na zdrobněliny (deminutiva). To vedlo ke zhudebnění jeho básní Karlem Bendlem a Josefem Bohuslavem Foersterem.
Zpěvné verše, prostým jazykem s humorem a laskavostí učí lásce k vlasti, přírodě a rodičům.
Přeložil 33 dramat od Williama Shakespeara, překládal též Burnse, Longfellowa, Harta, Lermontova, Byrona, Coleridge a další.
Překládal i z dalších jazyků (dánština, švédština, polština, maďarština, španělština, …), tyto překlady však už nejsou tak kvalitní jako překlady z angličtiny[zdroj?] a byly pro Sládka poněkud okrajovou záležitostí.
Méně známá je skutečnost, že Sládek přeložil českou hymnu Kde domov můj do angličtiny, kde „země česká, domov můj“ překládá jako „Czechia, my fatherland“.
Dále se zachovalo velké množství novinových a časopisových článků a fejetonů, jejichž náměty čerpá z pobytu v USA.
Byl také nadšeným amatérským fotografem. V USA zhotovoval svým hostitelům portréty za nocleh a jídlo. Později fotografoval prosté venkovské motivy a momentky, někdy režírované. V 90. letech byl členem redakční rady Fotografického věstníku a o svém koníčku napsal dva články do dalších časopisů (Fotografie momentní v Lumíru 1886 a Šternberk na Sázavě ve Zlaté Praze 1885). Řadu jeho snímků uchovává muzeum Zbiroh.
Josef Václav Sládek, či spíše jeho dílo hraje roli v divadelní hře Afrika fiktivního autora Járy Cimrmana.