Kostely na Chiloé
V tomto článku se budeme zabývat tématem Kostely na Chiloé, které vyvolalo velký zájem a debatu v různých oblastech. Kostely na Chiloé je téma, které zaujalo pozornost akademiků, odborníků i široké veřejnosti díky svému významu v dnešní společnosti. Od svých počátků až do současnosti byl Kostely na Chiloé předmětem studia, analýzy a reflexe, což vedlo ke vzniku různých teorií, přístupů a názorů na tuto záležitost. V tomto článku budou prozkoumány nejdůležitější aspekty Kostely na Chiloé a také jeho dopad na různé aspekty každodenního života. Podobně budou zkoumány různé perspektivy, které existují kolem Kostely na Chiloé, s cílem nabídnout širokou a komplexní vizi tématu.
| Kostely v Chiloé | |
|---|---|
| Světové dědictví UNESCO | |
 | |
| Smluvní stát |  Chile |
  Chiloé | |
| Souřadnice | 42°30′ j. š., 73°46′ z. d. |
| Typ | kulturní |
| Kritérium | ii, iii |
| Odkaz | 971 (anglicky) |
| Oblast | Latinská Amerika a Karibik |
| Zařazení do seznamu | |
| Zařazení | 2000 (24. zasedání) |
Kostely na Chiloé jsou dřevěné kostely vystavěné na souostroví Chiloé v chilském regionu Los Lagos, které vznikaly od 17. století. Na seznamu světového dědictví figuruje 16 z nich. Kostely mají podobné architektonické schéma a formu. Jejich zachovalost i přes vlhké nepříznivé klima svědčí o vynikající zručnosti zdejších tesařů, kteří chrámy vystavěli.
Historie
Souostroví Chiloé začali kolonizovat Španělé v polovině 16. století. Spolu s prvními osadníky a průzkumníky přicházeli i církevní hodnostáři z řádů františkánů a mercedariánských rytířů, aby evangelizovali místní indiánské obyvatelstvo kmenů Chono a Huilliche. Nicméně až jezuité, kteří přišli v roce 1608, zásadním způsobem zformovali způsob organizace evangelizace, který se stal pro toto souostroví charakteristický. Jezuité byli v roce 1767 vyhnáni ze Španělska a jeho kolonií, evangelizační činnost po nich následně převzali františkáni.
Přírodní charakteristiky souostroví vytvářely specifické podmínky pro conquistu, kolonizaci a evangelizaci: ostrovní oblast a roztroušenou indiánskou populací, přirozená komunikace po moři, relativní nedostatek přírodních zdrojů, ale naopak bohaté zásoby dřeva.
Jezuité použili pro evangelizaci systém pohyblivých misijních výprav. Skupina kněží pravidelně obeplouvala souostroví a vždy se na několik dní zdržela v dané osadě s kaplí či chrámem. Po zbytek roku spravoval „farnost“ zaučený místní laik (tzn. nekněz). Kaple a chrámy vždy stavělo zdejší společenstvo věřících společně s misionáři. Podobně jako kostely v Chiloé, celá kultura souostroví jsou výsledkem mezikulturního kontaktu a hlubokému prolnutí mezi domorodou kulturou a evropskou.
Galerie
-
Kostel Panny Marie Loretánské v Achau (Iglesia Santa María de Loreto de Achao) -
Kostel Panny Marie Loretánské v Achau -
Kostel sv. Františka v Castru (Iglesia San Francisco de Castro) -
Kostel sv. Karla Boromejského -
Kostel Panny Marie Prostřednice všech milostí v Nercónu (Iglesia Nuestra Señora de Gracias de Nercón) -
Kostel v Chacau -
Kostel v Quinchau
.jpg)
.JPG)
.jpg)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostely na Chiloé na Wikimedia Commons - (španělsky) Informace o kostelích na stránkách chilského Consejo de monumentos nacionales
- (anglicky) (francouzsky) Informace o kostelích na stránkách whs.unesco.org
- (španělsky) Internetové stránky organizace „Přátele kostelů v Chiloé“
