Koto

V dnešní době se Koto stalo tématem velkého zájmu a významu ve společnosti. Postupem času sehrál Koto zásadní roli v různých aspektech každodenního života a ovlivnil lidi všech věkových kategorií a životních stylů. Protože se Koto neustále vyvíjí a získává různé dimenze, je důležité důkladně analyzovat jeho dopad v různých oblastech, od zdraví po ekonomiku. V tomto článku se blíže podíváme na mnoho aspektů Koto a jeho vliv na každodenní život a také na budoucí perspektivy, které může přinést.

Koto

Koto (japonsky: 箏) je japonský strunný hudební nástroj. Je odvozený od čínského ku-čengu a podobá se nástrojům jako je yatga (Mongolsko) a kajagum (Korea).

Vzhled

Koto je široké zhruba 180cm a vyrábí se ze dřeva pavlovnie. Po celé šířce nástroje je přes pohyblivé kobylky napnuto třináct strun, na které se hraje palcem, ukazováčkem a prostředníkem. Je možné použít trsátka (cume), vyráběná ze slonoviny, která se navlékají na prsty. Existují také varianty kota se 17, 20, 21 a 25 strunami. Nástroj se ladí změnou pozice kobylek (dži, 柱, kotodži, 筝柱).

Historie

Předchůdcem kota je čínský guženg, který se do Japonska dostal v 7. a 8. století. Koto tak patří mezi citery, podobně jako korejský kajagum nebo vietnamský dan tranh. Ve středověku se využívalo při rituálech v chrámech a svatyních, poté si jej oblíbili na císařském dvoře. Hrou na koto se proslavili Jacuhaši Kengjó (八橋 検校, 1614–1685) nebo Mičio Mijagi (宮城 道雄, 1894–1956), z novodobých umělců například Ronnie Montrose, Yusef Lateef nebo hudební skupina Rin'.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Koto (instrument) na anglické Wikipedii.

  1. VAINDL, Ladislav. Japonský nástroj koto se musí často ladit. plzensky.denik.cz. 2011-02-23. Dostupné online . 
  2. Hudební kurz japonštiny: šakuhači, šamusen, koto. ČT24 . . Dostupné online. 
  3. Flétnista Pavel Foltýn zanechává výrazné české stopy v Japonsku. A v Čechách zase japonské. Vltava . 2017-03-02 . Dostupné online. 

Externí odkazy