V dnešním světě se Ladislav Mňačko stal tématem velkého významu a zájmu široké škály lidí. Ať už díky svému dopadu na společnost, své relevanci v profesní oblasti nebo významu v historii je Ladislav Mňačko tématem, které nenechává nikoho lhostejným. Jeho vliv se rozšiřuje po celém světě a různými způsoby ovlivňuje různé kultury a kontexty. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Ladislav Mňačko a analyzujeme jeho důležitost a dopad na různé aspekty každodenního života.
Ladislav Mňačko | |
---|---|
Narození | 29. ledna 1919 Valašské Klobouky |
Úmrtí | 24. února 1994 (ve věku 75 let) Bratislava |
Povolání | spisovatel, dramatik, novinář, básník, publicista, scenárista, prozaik, redaktor a televizní scenárista |
Žánr | próza |
Významná díla | Jak chutná moc |
Ocenění | Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy, in memoriam (2022) |
Politická příslušnost | Komunistická strana Československa |
multimediální obsah na Commons | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ladislav Mňačko (29. ledna 1919 Valašské Klobouky – 24. února 1994 Bratislava) byl slovenský spisovatel moravského původu a všestranný publicista. Nejpřekládanější slovenský spisovatel – jeho knihy vyšly v 26 jazycích.
Narodil se ve Valašských Kloboukách na Moravě ale dětství a mládí prožil v Martině, kde jeho otec dostal místo poštmistra.
Aktivně se účastnil druhé světové války v řadách partyzánů. Časově však nestihl povstání na Slovensku, a proto se připojil k partyzánskému hnutí na východní Moravě, k ploštinské skupině. Na začátku 50. let patřil jako jeden z oddaných komunistickému režimu k nejprominentnějším novinářům. S postupem času však nejen ztratil nadšení pro komunismus, přiřadil se dokonce k jeho nekompromisním odpůrcům.
V roce 1948 byl dopisovatelem v Palestině. Do zahraničí jako dopisovatel cestoval často, navštívil mj. i Izrael (1948, 1954, 1967, 1968), Albánii (1949), Čínu a Mongolsko (1957), Zakarpatskou Ukrajinu (1956), Maďarsko (1957), SSSR (1960), Francii (1963), Itálii (1964, 1965, 1968), NSR (1964), NDR (1965), Rakousko (1965, 1968), Vietnam (1966).
V roce 1959 s výrazným úspěchem vydal autobiografický román Smrt si říká Engelchen (zfilmováno v roce 1960 Ivanem Balaďou a v roce 1963 Jánem Kadárem). Známá je též novela Jak chutná moc z roku 1967 – otřesné podobenství, jak hypnotizující moc může mít totalitní režim.
Na počátku 60. let popsal zákulisí politických procesů 50. let v knize Opožděné reportáže, jejíž význam bývá srovnáván dokonce s pracemi Alexandra Solženicyna.
V roce 1961 se v Izraeli jako novinář zúčastnil soudu s Adolfem Eichmannem; proces zpracoval v reportážní knize Já, Adolf Eichmann (1961).
V roce 1966 byl jmenován zasloužilým umělcem – za výrazný podíl na rozvoji slovenské kultury. Na podzim roku 1967 odešel do emigrace v Izraeli na protest proti postoji Československa v izraelsko-arabské válce, odkud se však po několika měsících vrátil, jeho první manželka – židovského původu ale v Izraeli zůstala natrvalo. Druhá emigrace, tentokrát podstatně delší, následovola hned po srpnové intervenci vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968, po které se usadil v Rakousku u Eisenstadtu ve vesnici Großhöflein. V prosinci roku 1969 byl vyloučen ze svazu spisovatelů za „zradu socialistických spisovatelů a za politický avanturizmus“. V exilu se pak věnoval intenzivně psaní. Vznikla zde řada scénářů pro televizi, z nichž devět bylo realizováno, a osm prozaických knih, mj. politické eseje Agresoři a Sedmá noc a satirický román s orwellovským nádechem Soudruh Münchhausen, vydaný v exilovém nakladatelství Index.
V roce 1989 se vrátil do Československa. Vystupoval rozhodně proti rozdělení společného státu a po jeho rozpadu v roce 1993 si za své bydliště zvolil Prahu. Zemřel v roce 1994 v Bratislavě. Pohřben je v slovenské obci Lukovištia v okrese Rimavská Sobota.
Ladislav Mňačko byl dvakrát ženat. Jeho první žena Hedviga Mňačková byla tvůrkyní obálek a ilustrací některých jeho knih (Izrael, Albánská reportáž). Po rozvodu se v roce 1968 znovu oženil. Druhá manželka, Eva Mňačková, rozená Bottová, odkázala pozůstalost Ladislava Mňačka včetně jeho pracovny Památníku národního písemnictví.
Řadu Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy byl Ladislavu Mňačkovi udělen in memoriam 28. října 2022, za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidských práv.