Letecký útok na Prahu 14. února 1945

V následujícím článku prozkoumáme dopad Letecký útok na Prahu 14. února 1945 na různé aspekty společnosti. Letecký útok na Prahu 14. února 1945 je tématem zájmu a diskusí již dlouhou dobu a jeho vliv sahá do oblastí, jako je politika, kultura, ekonomika a každodenní život. Při zkoumání role Letecký útok na Prahu 14. února 1945 v těchto oblastech se ponoříme do mnoha dimenzí, které dnes tvoří jeho důležitost a relevanci. Doufáme, že prostřednictvím podrobné analýzy objasníme, jaké účinky má Letecký útok na Prahu 14. února 1945 na naše životy a jak utvářela svět, ve kterém žijeme.

Letecký útok na Prahu
Bombardér B-17
Druh událostinálet
StátProtektorát Čechy a Morava
MístoPraha
Datum14. února 1945
Čas12:25 až 12:27
Zemřelých701
Zraněných1184
Pohřešovanýchpřes 80
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Emauzský klášter a bývalé Ministerstvo sociální péče po náletu
Emauzský klášter po náletu
Obnovené věže Emauzského kláštera

Letecký útok na Prahu 14. února 1945 byla operace amerických vzdušných sil (USAAF). Praha se během druhé světové války stala cílem spojeneckého bombardování několikrát, ale nálet 14. února 1945 byl z nich co do počtů lidských obětí nejtragičtější.

Denní nálet bombardérů byl podle historiků součástí masivního bombardování Drážďan probíhajícího od 13. do 15. února, ale pro navigační chybu byla místo seřaďovacího nádraží v německých Drážďanech bombardována Praha, především v širší oblasti smíchovského nádraží. Šlo o první větší nálet, kterému byla Praha ve druhé světové válce vystavena. Civilní oběti náletu byly značné, vojenské škody naopak minimální, čehož využila jak německá, tak později komunistická propaganda.

Průběh

Nálet provedlo 62 amerických letounů B-17 z 91. a 398. bombardovací skupiny 1. letecké divize 8. letecké armády amerického armádního letectva (91st a 398th Bomber Group, 1st Air Division, 8th Air Force, USAAF) startujících ze základny v anglickém Nuthampsteadu. Dle hlášení obou skupin nálet trval pouze dvě minuty mezi 12:25 a 12:27.

Na Prahu bylo svrženo přibližně 150 tun trhavých a zápalných bomb v širokém pásu od Radlic až téměř po žižkovské nákladové nádraží – bombardování zasáhlo Radlice, Vyšehrad, Zlíchov, Nové Město, Nusle, Vinohrady, Vršovice a Pankrác. Nejvíce byla poškozena oblast od Palackého mostu (tehdy Mozartova) přes Karlovo náměstí na Vinohrady.

Následky

V důsledku náletu bylo zabito 701 a zraněno 1184 lidí; mezi oběťmi byli např. horolezkyně a malíř Vlasta a Otakar Štáflovi a Eva Ladová, dcera Josefa Lady. Oběti tvořili téměř výhradně civilisté. Bez přístřeší zůstalo 11 000 Pražanů. Přes 80 lidí zůstalo nezvěstných. Až v roce 1971 objevili stavaři ve sklepě domu na Vinohradské třídě 23 mrtvol do té doby nezvěstných lidí, kteří se udusili v zasypaném krytu.

Bombardováním bylo zasaženo přes 2500 pražských domů, z toho 68 bylo úplně zničeno, 88 velmi těžce poškozeno, 168 těžce poškozeno a 2351 poškozeno lehce. Zasažen byl např. Emauzský klášter, Faustův dům, Vinohradská synagoga, Grébovka (včetně Gröbovy vily), sochy na Palackého mostě, vozovna Pankrác nebo Vinohradské divadlo. Silně byl poškozen dům na rohu dnešní Resslovy ulice a Rašínova nábřeží, který musel být odstraněn; na jeho místě teprve v roce 1996 vyrostl Tančící dům. Mimo objekty bylo napočítáno dalších 67 zásahů. Zničeno nebo těžce poškozeno bylo také přibližně 40 tramvajových vozů.

Nálet nezničil žádný významný vojenský cíl; způsobil pouze lehké škody na pražském železničním uzlu, které byly opraveny během několika hodin.

Velké ztráty na životech byly způsobeny také netečností civilního obyvatelstva vůči leteckým poplachům, které byly za války poměrně časté, avšak většina předchozích náletů mířila na cíle mimo Prahu. Lidé se domnívali, že Praze – jakožto českému městu – nehrozí skutečné nebezpečí, případně (mylně) že je dokonce uvedena v seznamu zakázaných cílů spojeneckého letectva. Dalším důvodem bylo pozdní vyvolání poplachu (pět minut před dopadem prvních bomb) a velmi krátké trvání náletu, kvůli němuž byl čas na ukrytí velmi krátký. Náletu neodolaly ani některé protiletecké kryty. K ničivosti útoku přispěl i fakt, že německé letectvo (jehož úkolem bylo mj. chránit města a strategické cíle před nálety) bylo ke konci války ve špatném stavu a že pražský hasičský sbor musel o den dříve odjet pomáhat hasit hořící Drážďany.

Tehdejší oficiální, nacisty kontrolovaný tisk využil nálet k odsouzení Spojenců i české exilové vlády a označil jej za teroristickou akci. 18. února se na náměstí Míru uskutečnila tryzna za české oběti, které se účastnili i předseda protektorátní vlády Richard Bienert a německý státní ministr Karl Hermann Frank; pro německé oběti se obdobná tryzna uskutečnila před Rudolfinem.

Příčina náletu

Bombardování Prahy bylo způsobeno navigačním omylem. Někteří navigátoři amerických bombardérů hlásili do vysílaček, že se nacházejí nad cílovým městem shozu pum: „... někde nad Drážďany“; jiní chybu rozpoznali, avšak byli nuceni následovat skupinu. Po celou dobu letu z Velké Británie panovala naprostá mlha, skupiny se vlivem silného větru odchýlily jihovýchodně od svého kurzu, navíc se při přeletu Německa porouchal palubní radiolokátor hlavního navigátora skupiny. Navigátoři se tak museli orientovat podle bodů na zemi, kde zaměnili Plzeň za iniciační navigační bod Zwickau, protože je od Prahy vzdálena zhruba stejně jako Zwickau od Drážďan. Faktorem mohl být i nedostatek paliva pro dosažení důležitějšího cíle.

Praha nepatřila mezi náhradní cíle bombardování, na které se měl svrhnout náklad bomb, kdyby se nepodařil shoz na primární cíl (tím byla Saská Kamenice). Spojenecká bombardování českého území způsobila značné škody nacistům. Omyly, ke kterým došlo, se staly vděčným soustem jak nacistické, tak komunistické propagandy.

Pamětnice bombardování Jaroslava Peková vzpomínala na setkání v roce 1990 s letcem, který se na bombardování podílel a podle kterého nešlo o navigační chybu, bomby shazovali na určené místo.

Památníky

  • Pamětní deska v Apolinářské ulici
    Pamětní deska v Apolinářské ulici
  • Pomník Obětem náletu 14. února 1945 v Praze – Radlicích
    Pomník Obětem náletu 14. února 1945 v Praze – Košířích
  • Vlasta a Otakar Štáflovi, pamětní deska, Mánesova 20
    Vlasta a Otakar Štáflovi, pamětní deska, Mánesova 20
  • Pamětní deska obětí náletu 14. 2. 1945, Karlovo náměstí 37/500
    Pamětní deska obětí náletu 14. 2. 1945, Karlovo náměstí 37/500

Odkazy

Literatura

  • ŠTYRSA, Josef. Kamarád ze skal. Ilustrace Theodor Pištěk. 1. vyd. Praha: STN, 1959. 130 s. 
  • PLAVEC, Michal, VOJTÁŠEK, Filip, KAŠŠÁK, Peter. Praha v plamenech. Cheb : Svět křídel, 2008.
  • UHLÍŘ, Jan Boris. Bomby na Prahu. Praha : Prostor 2011.
  • PLAVEC, Michal. Strach nás ochromil : tragický nálet na Prahu 14. února 1945 v souvislostech. Cheb: Svět křídel, 2012. 214 s. ISBN 978-80-87567-03-6. 
  • PLAVEC, Michal. Krvavá Popeleční středa 1945. Lidové noviny. 2015-2-9. 
  • ŠTYRSA, Josef. Kamarád ze skal. Ilustrace Theodor Pištěk. 2. vyd. Praha: ASA, 2017. 176 s. ISBN 978-80-87353-09-7. 

Reference

  1. ↑ a b c HOŠKOVÁ, Viktorie. Nečekané bombardování Prahy. Spojence před 75 lety nad město poslala porucha radaru i oblačnost. iROZHLAS . Český rozhlas, 2020-02-14 . Dostupné online. 
  2. ↑ Druhý spojenecký nálet na Prahu: Jen ve Kbelích 117 mrtvých. ČT24 . Česká televize, 2020-03-25 . Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f g RAJLICH, Jiří. Tragický americký nálet na Prahu 14. února 1945 . Praha: Vojenský historický ústav Praha . Dostupné online. 
  4. ↑ a b ŠVEC, Pavel. Přesně před 67 lety rozbombardovali spojenci Prahu, zemřelo 700 lidí. iDNES.cz . MAFRA, 2012-02-14 . Dostupné online. 
  5. ↑ a b LUSTIGOVÁ, Martina. Před 60 lety Praha zažila americký nálet. Radio Prague International . Český rozhlas, 2005-02-20 . Dostupné online. 
  6. ↑ a b ŠVAMBERK, Alex. Před sedmdesáti lety padaly na Prahu bomby. Novinky.cz . Borgis, 2015-02-14 . Dostupné online. 
  7. ↑ a b c d e f g VOJTÁŠEK, Filip. Před 75 lety padaly na Prahu bomby. Omylu spojenců propagandisticky využili nacisté, mýty kolem něj ale žijí dodnes. Deník N . N Media, 2020-02-14 . Dostupné online. 
  8. ↑ a b c d e f PADEVĚT, Jiří. Krvavá Popeleční středa – Po náletu na Prahu zůstalo v troskách přes 700 mrtvých | Krvavá léta | Televize Seznam. Praha: , 2020. Dostupné online. 
  9. ↑ Oficiální stránky 398. bombardovací skupiny, operační hlášení ze 14. února 1945
  10. ↑ Osudy Myslbekových sousoší z Palackého mostu. stary-web.zastarouprahu.cz . . Dostupné online. 
  11. ↑ Jan B. Uhlíř, Bomby na Prahu,Prostor 2011
  12. ↑ WIRNITZER, Jan. Bomby na protektorát zkrátily válku. Zneužila je hnědá i rudá propaganda. iDNES.cz . MAFRA, 2015-05-14 . Dostupné online. 
  13. ↑ ŠVEC, Petr. Zažila bombardování Prahy. Po letech potkala pilota, který pumy házel. iDNES.cz . MAFRA, 2010-02-18 . Dostupné online. 
  14. ↑ ŠTRUPL, Vladimír. Pomník Obětem 2. světové války (Na věčnou paměť Obětem náletu v Radlicích 14. února 1945) . ulice Kostelní, Praha 5-Radlice, u kapličky svatého Jana Nepomuckého: www.vets.cz, 2006-02-21 . Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-0005-32287. Dostupné online. 
  15. ↑ ŠTRUPL, Vladimír. Pomník Obětem náletu (Na věčnou paměť Obětem náletu v Radlicích 14. února 1945) . ulice Kostelní, Praha 5-Radlice, u kapličky svatého Jana Nepomuckého: www.vets.estranky.cz (archivní vets), 2006-02-21 . Centrální evidence válečných hrobů: je evidován, CZE-0005-32287. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Enciclo
Wikious
Sapientia
Scientia
Boobota
Anandapedia
Sagapedia
Wikithot