V dnešním článku budeme hovořit o Letopisy Narnie, což je dnes vzrušující a relevantní téma. Letopisy Narnie je téma, které vyvolalo velký zájem a diskuse v různých oblastech, od politiky po vědu, včetně světa zábavy a kultury. Ať už kvůli svému dopadu na společnost, historickému významu nebo vlivu na každodenní životy lidí, Letopisy Narnie je i nadále relevantním tématem, které nenechává nikoho lhostejným. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Letopisy Narnie, analyzujeme jeho důležitost a dopad dnes a pokusíme se osvětlit téma, které se týká nás všech.
Letopisy Narnie | |
---|---|
Lev, čarodějnice a skříň Princ Kaspian Plavba Jitřního poutníka Stříbrná židle Kůň a jeho chlapec Čarodějův synovec Poslední bitva | |
Autor | Clive Staples Lewis |
Původní název | The Chronicles of Narnia |
Překladatel | CooBoo |
Země | Spojené království |
Jazyk | britská angličtina |
Žánr | fantasy román, román pro děti a hrdinská fantasy |
Datum vydání | 16. října 1950 – 4. září 1956 |
Vydavatel | Geoffrey Bles (díly 1–5) The Bodley Head (díly 6–7) HarperCollins (nyní; celosvětově) |
Počet knih | 7 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Letopisy Narnie (v anglickém originále The Chronicles of Narnia) je sedmidílný cyklus fantasy knih pro děti britského autora Clive Staples Lewise. Pojednávají o dobrodružství několika dětí, které se dostávají do fantastické země Narnie. Žijí zde mluvící zvířata, existuje magie (která však má jiný význam než v klasickém pojetí – není autonomní silou, ale Stvořitelem daný řád, podle něhož funguje Narnijský svět) a dobro se musí postavit zlu, v čemž děti sehrají klíčovou úlohu. Knihy jsou alegorií základních konceptů křesťanství.
Lewis původně přemýšlel o Letopisech Narnie už kolem roku 1939, ale první knihu Lev, čarodějnice a skříň dokončil až v roce 1949. Čarodějův synovec, předposlední vydaná, ale poslední napsaná kniha, byla dokončena v roce 1954. Lewis nepsal knihy v pořadí, v jakém byly původně vydány, ani nebyly vydány v současném chronologickém pořadí, v jakém jsou uváděny. Původní ilustrátorka Pauline Baynesová vytvořila pro knihy o Narnii kresby perem a tuší, které se dosud používají ve vydávaných edicích. Za Poslední bitvu, závěrečnou knihu ságy, získal Lewis v roce 1956 Carnegieho medaili. Jako Letopisy Narnie sérii poprvé označil kolega, autor dětských knih Roger Lancelyn Green, v březnu 1951 poté, co si přečetl a diskutoval s Lewisem o jeho nedávno dokončené čtvrté knize Stříbrná židle, původně nazvané Noc pod Narnií.
Lewis popsal vznik Lva, čarodějnice a skříně v eseji nazvané „Všechno začalo obrázkem“:
V knize Lev, čarodějnice a skříň vše začalo obrázkem, na němž faun s deštníkem nesl balíčky zasněženým lesem. Tento obrázek jsem měl v hlavě asi od svých šestnácti let. Jednoho dne, když mi bylo asi čtyřicet let, jsem si řekl: „Zkusíme o něm vytvořit příběh“
Krátce před začátkem druhé světové války bylo mnoho dětí evakuováno na anglický venkov v očekávání útoků nacistického Německa na Londýn a další velké městské oblasti. V důsledku toho přišly 2. září 1939 tři školačky jménem Margaret, Mary a Katherine bydlet do The Kilns v Risinghurstu, Lewisova domu tři míle východně od centra Oxfordu. Lewis později naznačil, že díky této zkušenosti si nově začal vážit dětí, a koncem září začal psát dětský příběh na zvláštní list papíru, který se dochoval jako součást jiného rukopisu:
Tato kniha je o čtyřech dětech, které se jmenovaly Ann, Martin, Rose a Peter. Nejvíce je však o Petrovi, který byl nejmladší. Všichni museli náhle odjet z Londýna kvůli náletům a proto, že otec, který byl v armádě, odešel do války a matka vykonávala nějakou válečnou práci. Poslali je k jednomu matčinu příbuznému, který byl velmi starý profesor a žil sám na venkově.
V knize „Všechno to začalo obrazem“ C. S. Lewis pokračuje: "Všichni jsme byli na cestách: Zpočátku jsem měl jen velmi malou představu o tom, jak bude příběh pokračovat. Ale pak do něj náhle vpadl Aslan. Myslím, že v té době se mi o lvech zdálo hodně často. Kromě toho nevím, kde se Lev vzal a proč přišel. Ale jakmile tam byl, strhl celý příběh dohromady a brzy za sebou strhl i šest dalších Narnijských příběhů.“
Ačkoli se Lewis hájil tím, že o zdroji své inspirace pro Aslana nic neví, Jared Lobdell, který pátral v Lewisově historii, aby prozkoumal vznik série, naznačuje jako pravděpodobný vliv román Charlese Williamse Místo lva z roku 1931.
Rukopis Lva, čarodějnice a skříně byl dokončen koncem března 1949.
Název Narnie vychází z italského města Narni, které se latinsky píše Narnia. Green napsal:
Když se Walter Hooper zeptal, kde našel slovo Narnie, Lewis mu ukázal Murrayův Malý klasický atlas, vyd. G. B. Grundyho (1904), který získal, když četl „klasiky“ s panem Williamem T. Kirkpatrickem v Great Bookhamu (1914-1917). Na desce 8. atlasu je mapa antické Itálie. Lewis podtrhl jméno městečka Narnie, protože se mu líbilo, jak zní. Narnie, italsky „Narni“, se nachází v Umbrii, na půli cesty mezi městy Řím a Assisi.
Ve věku kolem dvaceti let Lewis četl množství latinských autorů, v jejichž dílech našel minimálně sedm odkazů na Narnii.
V některých pozdějších vydáních (americké, třetí české) jsou knihy řazeny podle vnitřní chronologie:
První české vydání v překladu Renaty Ferstové vyšlo v nakladatelství Orbis pictus v letech 1991-3, druhé v nakladatelství Návrat domů v letech 1998-9. Třetí v novém překladu Veroniky Volhejnové, s úpravou odvolávající se na film a proslulými původními ilustracemi Pauline Baynesové vydává od roku 2005 nakladatelství Fragment.
Knihy byly několikrát přeloženy do češtiny, ovšem v různých překladech se liší i jména hlavních postav:
Lewis často zdůrazňuje, že čas v Narnii ubíhá jinak než v našem světě (což je v anglosaských mýtech a pověstech běžné) - většinou rychleji a nelineárně. Proto se Lucie, která projde do Narnie vchodem ve skříni jako první (Lev, Čarodějnice a skříň) a stráví u fauna Tumnuse několik hodin, může se vrátit zpět pro ostatní děti, aniž by v domě utekl nějaký čas.
Když se děti vracejí po roce do Narnie (Princ Kaspian), ocitají se v místech svého hradu Cair Paravel, který však nepoznávají, neboť v Narnii mezitím uběhly stovky let.
Při třetí návštěvě opět po roce (Plavba Jitřního poutníka) v Narnii uběhly jen tři roky, při čtvrté po půl roce (Stříbrná židle) asi padesát let.
V našem světě mezi dějově prvním (Čarodějův synovec) a posledním (Poslední bitva) dílem uběhne asi 60 let, profesor Diviš je svědkem stvoření i zániku Narnie.
Autor se nechal inspirovat antickou mytologií; v jeho díle vystupují fauni (faun pan Tumnus byl vůbec první bytostí, se kterou se první lidská návštěvnice Narnie - Lucinka - setkala), kentauři, minotaurové, najády. Dále se tu objevují mluvící zvířata, která jsou navíc velikostí přizpůsobena lidem. Magie je prezentována hlavně jako prastará síla, dětští hrdinové ji nepoužívají.
Překlad Renaty Ferstové vyšel v nakladatelství Orbis Pictus (1991–1993) a později (s řadou drobných oprav) v Návratu domů (1998–1999).
V roce 2005 vydalo nakladatelství Fragment překlad Veroniky Volhejnové, který je pokládán za volnější, ovšem zvolená jména se většinou více blíží originálu (například země anglicky zvaná Calormen se v prvním překladu jmenuje Kalornie, ve druhém Kalormen).
Někteří autoři[kdo?] kritizují Letopisy Narnie pro jejich výrazný křesťanský podtext, dále i pro připisovaný sexismus a rasismus.
Z křesťanského podtextu a kvůli paralelám se základními tématy křesťanské teologie kritizují Letopisy Narnie obvykle ti, kteří odmítají křesťanství.[kdo?] Mezi tato témata patří Aslanovo obětování se za Edmunda, jeho smrt a znovuožití, které ukončuje vládu Bílé čarodějnice, dále pak např. Aslanův poslední soud v Poslední bitvě, respektive jeho eticko-filosofická rovina podle Lewisovy interpretace. Na více místech jsou kritizovány konkrétní projevy nevíry, noetického materialismu a relativismu.
Letopisy někteří[kdo?] obviňují ze sexismu. Ženy mají být hlavními představitelkami zla (Bílá a Zelená čarodějnice) a mužům nemá být takto špatná role přisuzována. V knihách se objevuje i mnoho zlých mužských postav, opačně pak ženské postavy výrazně pozitivní (zvláště Lucinka). V Poslední bitvě je uvedeno, že Zuzana ztratila zájem o Narnii a dala přednost „rtěnkám, punčochám a pozváním na večírky“, což někteří vykládají jako odsudek sexuální dospělosti a aktivity, zvláště u žen. Lewisovi obhájci[kdo?] uvádějí, že se zde jedná o kritiku materialismu a komercionalismu, případně obhajobu dětského světa proti světu dospělých.
Letopisy byly zejména v poslední době[kdy?] označovány i za rasistické.[kdo?] Knihy jsou psány anglocentricky, všechny děti, které přišly do Narnie, byly Angličané, všechny cesty do Narnie vedly z Anglie a je mnoho paralel mezi (idealizovanou) anglickou středověkou společností a narnijskou aristokracií.
Kritici Letopisů Narnie[kdo?] považují za rasistické zobrazení jiných národů, hlavně Kalormenců jako inherentních nepřátel Narnie a Aslana. Kalormenský bůh Taš je satanská postava, která vyžaduje krvavé oběti a pokládá zlé skutky za službu sobě. Kalormňané jsou popisováni jako snědí (a text je někdy označuje jako darkies, což je v moderní angličtině jednoznačně urážlivý termín, zhruba odpovídající slovu „černouši“) a americký publicista Gregg Easterbrook ve svém článku pro The Atlantic dokonce označil Kalormence za jednoznačnou alegorii pro muslimy. V knihách vystupují i některé kladné kalormenské postavy a naopak většina zlých postav má světlou pleť (obě Čarodějnice, král Miraz a strýc Ondřej).
V tomto článku byl použit překlad textu z článku The Chronicles of Narnia na anglické Wikipedii.