V dnešním světě je Lombardsko-benátské království téma, které vyvolává velký zájem a debatu mezi odborníky i širokou veřejností. Od svých počátků až po dnešní vývoj upoutal Lombardsko-benátské království pozornost milionů lidí po celém světě. Prostřednictvím různých pohledů a přístupů se tento článek snaží prozkoumat a analyzovat různé aspekty Lombardsko-benátské království a nabízí komplexní vizi, která nám umožňuje porozumět jeho důležitosti a dopadu na společnost. Tento článek si klade za cíl nabídnout kompletní a obohacující vizi Lombardsko-benátské království, od jeho nejdůležitějších aspektů až po možné výzvy a budoucí důsledky.
Království lombardsko-benátské Regno Lombardo-Veneto Königreich Lombardo-Venetien Österreichisches Italien
| |||||||||
Hymna Gott erhalte Franz den Kaiser („Bůh zachovej nám Františka císaře“) | |||||||||
Motto A.E.I.O.U. | |||||||||
Geografie
| |||||||||
Rozloha
|
46 991 km² roku 1850
| ||||||||
Obyvatelstvo | |||||||||
Národnostní složení
|
|||||||||
Státní útvar | |||||||||
Vznik
|
1815 – z rozhodnutí Vídeňského kongresu
| ||||||||
Zánik
|
1866 – připojení Benátska k Italskému království
| ||||||||
Státní útvary a území | |||||||||
|
Království lombardsko-benátské (italsky Regno Lombardo-Veneto, německy Königreich Lombardo-Venetien) bylo politickým celkem, který vznikl v severní Itálii po porážce Napoleona Bonaparta podle rozhodnutí Vídeňského kongresu z 9. června 1815 jako součást Rakouského císařství. Království zaniklo roku 1866, když poslední zbytky jeho území anektovalo Italské království.
Vídeňský kongres spojil dohromady oblasti Lombardie, které byly pod nadvládou Habsburků již od 16. století, rakouští Habsburkové ji drželi v letech 1713–1796, a oblasti Benátska, které se dostalo pod rakouský vliv po roce 1797, jako samostatný územní celek v rámci Habsburské monarchie. Království se administrativně skládalo ze dvou nezávislých částí, které měly svojí místní vládu. Lombardská část se skládala z provincií Milán, Como, Bergamo, Brescia, Pavia, Cremona, Mantova, Lodi-Cream, a Sondrio. Benátsko se skládalo z Benátek, Verony, Padovy, Vicenza, Trevisu, Roviga, Belluna a Udiny.
Prvním lombardsko-benátským králem byl císař František I., který vládl od roku 1815 dalších dvacet let až do své smrti. Od roku 1835 do roku 1848 Ferdinand I. Dobrotivý.
Po lidové revoluci 22. března 1848 (tzv. Pět dnů milánských) Rakušané uprchli z Milána a to se následně stalo hlavním městem Lombardské prozatímní vlády (Governo Provvisorio della Lombardia). Následujícího dne proti rakouské nadvládě povstaly Benátky a vyhlásily Benátskou prozatímní vládu (Governo Provvisorio di Venezia). Poté, co rakouská armáda ve dnech 24.–25. července 1848 porazila sardinské oddíly u Custozy, 6. srpna vstoupila do Milána a 24. srpna 1849 do Benátek, kde následně obnovila rakouskou správu.
Rakouský císař František Josef I. poté vládl v Království lombardsko-benátském po zbytek jeho existence. Císařův mladší bratr Maxmilián, který se později stal mexickým císařem, byl v letech 1857–1859 místokrálem v Miláně. Roku 1859 byla Curyšským mírem po druhé italské válce za nezávislost Lombardie anektována rodícím se sjednoceným italským státem. Benátky byly k Italskému království připojeny po prusko-rakouské válce pražským mírem roku 1866. Dějiny Království lombardsko-benátského tak skončily.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kingdom of Lombardy-Venetia na anglické Wikipedii.