V tomto článku pečlivě prozkoumáme téma Marlène Jobertová s cílem nabídnout širokou a úplnou představu o jeho důležitosti a relevanci v současném kontextu. Prostřednictvím hloubkové analýzy se budeme zabývat různými pohledy a přístupy, které čtenáři umožní plně porozumět složitosti a důsledkům Marlène Jobertová v různých kontextech. V tomto smyslu se ponoříme do základních aspektů souvisejících s Marlène Jobertová a poskytneme relevantní informace, statistické údaje a expertní názory, které obohatí znalosti o tomto tématu. Kromě toho budeme zkoumat praktické případy a osobní zkušenosti, které budou konkrétně ilustrovat vliv Marlène Jobertová v současné společnosti. Tento článek bude nepochybně nezbytným čtením pro ty, kteří se zajímají o hluboké pochopení různých dimenzí Marlène Jobertová.
Marlène Jobertová | |
---|---|
Rodné jméno | Marlène Jobert |
Narození | 4. listopadu 1940 (83 let) Alžír, Alžírsko |
Alma mater | Národní vyšší konzervatoř dramatického umění Regionální konzervatoř v Dijonu |
Aktivní roky | 1966–1998 |
Choť | Walter Green |
Děti | Eva Greenová a Joy Green |
Příbuzní | Elsa Lunghini (neteř) Joséphine Jobert (bratrova dcera) |
César | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Marlène Jobertová, nepřechýleně Jobert (* 4. listopadu 1940,[p 1] Alžír, Alžírsko), je francouzská výtvarnice, herečka, zpěvačka, textařka a autorka knih pro děti. V roce 1999 s ní Česká televize provedla rozhovor v rámci cyklu Francouzské rozhovory. Její českou dabérkou bývá obvykle Libuše Švormová.
Je dcerou italské herečky Elsy Lunghiniové, matkou herečky Evy Greenové a tetou herečky Josephine Jobertové.
Původně chtěla být výtvarnicí nebo módní návrhářkou. Ještě během svých studií výtvarného umění také začala hrát amatérsky divadlo a vystupovat v krátkých skečích během koncertů hudební skupiny svého bratra. Herectví se jí nakonec zalíbilo natolik, že jej posléze studovala na Státní konzervatoři v Dijonu a v Paříži. Během svých studií pracovala jako filmová statistka, fotomodelka a reklamní výtvarnice.
V roce 1963 debutovala jakožto divadelní herečka po boku svého učitele Yvese Montanda ve hře Tisíc klaunů v Théâtre Montparnasse. Pro francouzský film ji objevil režisér Jean-Luc Godard. Její jemný půvab, pihovatá tvář a rusé vlasy spolu s jemným a neokázalým civilním herectvím způsobily, že začala pak být obsazována do mnoha dalších filmů. Zpočátku hrála zejména v kriminálních filmech a thrillerech a před kamerou se setkala například s Linem Venturou nebo Jean-Paulem Belmondem. Později začala být obsazována i do jemnějších melodramat, z nichž vyniká zejména snímek Nahá láska z roku 1981.
Kromě své výtvarné a herecké činnosti činnosti je také uznávanou spisovatelkou knih pro děti. Známá je také jako příležitostná zpěvačka a písňová textařka.