Tento článek se bude věnovat tématu Mezinárodní uznání Státu Palestina, které bylo předmětem zájmu a debat v různých oblastech. Mezinárodní uznání Státu Palestina upoutal pozornost výzkumníků, odborníků i široké veřejnosti díky své relevanci v současném kontextu. Za účelem poskytnutí komplexního a podrobného pohledu na Mezinárodní uznání Státu Palestina budou analyzovány relevantní aspekty, historické pozadí, budoucí perspektivy a možné důsledky. Tento průzkum nám umožní pochopit význam Mezinárodní uznání Státu Palestina v dnešní společnosti a jeho vliv v různých oblastech. V celém článku budou zkoumány různé přístupy, názory a empirické důkazy, které přispějí k obohacení pochopení Mezinárodní uznání Státu Palestina a jeho důsledků.
Mezinárodní uznání Státu Palestina je předmětem sporů mezi mnoha státy světa. Stát Palestina vyhlásil Jásir Arafat 15. listopadu 1988 v exilu a od té doby není celosvětově uznáván. OSN mu po založení přidělila pozorovatelský status „nestátní entity“.
Ihned po vyhlášení autonomie stát uznalo 114 zemí, především islámsky a komunisticky orientovaných. Většina z nich udržovala diplomatické vztahy také s největším odpůrcem samostatného státu – s Izraelem, který autonomii nikdy neuznal a společně s USA stojí v čele koalice proti založení Palestinského státu. Přesto palestinský cestovní pas uznávalo v roce 1995 pouze 29 zemí světa.
Pro palestinské postavení v OSN se po vyhlášení samostatného státu mnoho nezměnilo, Organizace pro osvobození Palestiny již totiž od roku 1974 jako zástupce nestátní entity a mělo možnost vystupovat ve Valném shromáždění Organizace spojených národů. V roce 1993 se po půlročním jednání Izrael a Organizace pro osvobození Palestiny navzájem uznaly podpisem Deklarace o zásadách palestinské autonomie v Oslu.
Už v roce 1989 bylo sedmi státy navrženo palestinské členství v organizaci UNESCO a 31. 11. 2011 proběhlo hlasování o přijetí. Pro Palestince proběhlo úspěšně, když bylo 107 pro, 14 proti, 52 se zdrželo a 12 se neúčastnilo hlasování. Jako reakci přestaly Spojené státy a Izrael platit členské příspěvky, čímž organizace přišla o zhruba čtvrtinu příjmů, těmto státům ovšem upřela podle svých stanov hlasovací právo.
29. listopadu 2012 schválilo Valné shromáždění status Palestiny jako nečlenského státu, čímž posílilo její mezinárodní postavení. Pro hlasovalo 138 států, 9 hlasovalo proti a 41 se zdrželo. Odpůrci argumentovali především nebezpečím Palestiny pod vládou kontroverzní skupiny Hamás, která stojí na seznamu teroristických skupin téměř všech západních zemí světa. EU hlasovala nejednotně, Palestinu uznalo 14 zemí, 12 se zdrželo (včetně Německa nebo Spojeného království) a Česká republika vystoupila jako jediná proti.
Později Palestinu uznala dále např. roku 2014 nově ustanovená švédská vláda.
Bývalé Československo patřilo mezi státy, které autonomii uznaly; od února 1989 se v Praze nachází palestinské velvyslanectví. Pohled samostatné České republiky na otázku autonomie se ovšem od té doby změnil a při hlasování o samostatnosti se jako jediná evropská země přiklonila k bloku Izraele, USA a Kanady. Ústavním zákonem se ČR před rozdělením Československa nicméně zavázala uznávat všechny státy, jež uznávala ČSFR.
Vláda ČSSR vyslovila souhlas pro uznání vyhlášení palestinského státu svým usnesením č. 307 ze dne 18. 11. 1988. Forma tohoto vyjádření se shoduje s textem rezoluce Valného shromáždění OSN 43/177, které bere na vědomí „vyhlášení Státu Palestina“.