V dnešním světě se Mezon stalo tématem velkého významu a zájmu širokého spektra lidí. Od vědců a odborníků v oboru až po širokou veřejnost, Mezon upoutal pozornost všech a vyvolal intenzivní debatu a diskusi v různých oblastech. S fascinující historií a vývojem ovlivnil Mezon různé aspekty společnosti, kultury a každodenního života. V tomto článku prozkoumáme mnoho aspektů Mezon a analyzujeme jeho dopad, implikace a význam v současném světě.
Mezon je částice, která reaguje na silnou interakci a má nulový nebo celočíselný spin. Mezony jsou tedy současně hadrony a bosony. Někdy se nazývá jako středně těžká částice.
Hideki Jukawa, který částici v roce 1935 předpověděl a v roce 1949 za tento objev obdržel Nobelovu cenu, pro ni navrhl název mesotron. Tento název, vycházející z řeckého mesos (střední), měl vyjadřovat, že jeho hmotnost je mezi hmotností elektronu a protonu. Název upravil Werner Heisenberg vypuštěním „tr“, které přebývalo proti řeckému vzoru.
Mezony jsou složené částice, které obsahují vždy jeden kvark a jeden antikvark. Výsledný mezon však musí být bezbarvý, tzn. musí být barevně neutrální částicí.
Podle vzájemné orientace spinů kvarku a antikvarku, z nichž je daný mezon složen, se mezony s nulovým orbitálním momentem hybnosti rozlišují mezony skalární (spin kvarku je orientován opačně než spin antikvarku, takže výsledný spin mezonu je ) a vektorové mezony (spiny kvarku a antikvarku mají stejný směr, takže výsledný spin mezonu je ). Existují i mezony s vyšším celočíselným výsledným spinem, spiny kvarků se v nich skládají i s orbitálním momentem hybnosti (např. mezony a4(2040) a f4(2050) mají spin 4).
Antičásticemi mezonů jsou částice, v nichž je původní kvark zaměněn odpovídajícím antikvarkem a původní antikvark zaměněn odpovídajícím kvarkem, tedy také mezony, v některých případech totožné s částicí (např. mezony η, h, ω, φ, f, J/ψ). V případě mezonů nelze proto hovořit o antihmotě.