V tomto článku prozkoumáme téma Milunka Savić z jedinečné a neotřelé perspektivy. Milunka Savić je téma, které v posledních letech upoutalo pozornost mnoha lidí, a prostřednictvím tohoto psaní jej navrhujeme do hloubky analyzovat. Ponoříme se do vyčerpávající analýzy, která se snaží objasnit všechny relevantní aspekty Milunka Savić, od jeho počátků až po jeho dopad na dnešní společnost, přes jeho možné důsledky do budoucna. K tomu budeme mít spolupráci odborníků v oboru a také svědectví lidí, kteří ve svém životě zblízka zažili vliv Milunka Savić. Jsme si jisti, že tento článek poskytne úplnou a obohacující vizi tématu, které i dnes vyvolává debatu a fascinaci.
Milunka Savić | |
---|---|
Fotografie během první světové války | |
Narození | 28. června 1892 Koprivnica, Novi Pazar, Srbské království |
Úmrtí | 5. října 1973 (ve věku 81 let) Bělehrad, Jugoslávie |
Vojenská kariéra | |
Hodnost | četařka |
Doba služby | 1912–1919 |
Sloužil | Srbské království Království SHS |
Války | Druhá balkánská válka První světová válka |
Bitvy | Bitva na Kolubaře |
Vyznamenání | Řád čestné legie Řád sv. Jiří Řád sv. Michala a sv. Jiří Croix de guerre |
multimediální obsah na Commons |
Milunka Savić (srbsky Милунка Савић; 28. června 1892 Koprivnica – 5. října 1973 Bělehrad) byla srbská bojovnice a válečná hrdinka, která se zúčastnila bojů druhé balkánské a první světové války. Je považována za ženu, která dosáhla největšího množství vojenských vyznamenání v historii.
Do srbské armády vstoupila v roce 1913, kdy během mobilizace v rámci druhé balkánské války zastoupila svého bratra, ostříhala si vlasy a úspěšně se před odvodní komisí vydávala za muže. Posléze se vyznamenala během bojů s Bulhary a byla povýšena na kaprála. Po zranění hrudníku a hospitalizaci však bylo odhaleno její pravé pohlaví. Bylo jí nabídnuto, aby se stala zdravotní sestrou, což odmítla. V bojích první světové války se zúčastnila bitvy na Kolubaře i ústupu srbské armády na Korfu. Poté bojovala na soluňské frontě a při bitvě na řece Crna na podzim roku 1916 sama zajala 23 bulharských vojáků. Během války byla několikrát dekorována vojenskými řády a vyznamenáními a byla povýšena do hodnosti četaře. Po válce byla v roce 1919 demobilizována, načež se přestěhovala do Bělehradu. Za druhé světové války byla deset měsíců držena v koncentračním táboře Banjica. Zemřela v Bělehradě v roce 1973.
V roce 2022, power metalová skupina Sabaton na její počest udělala píseň se jménem Lady Of The Dark.