V dnešním světě je Monokultura tématem neustálého zájmu a debat. Ať už kvůli své historické relevanci, dopadu na současnou společnost nebo významu pro populární kulturu, Monokultura je tématem, které nadále přitahuje pozornost akademiků, vědců, nadšenců a lidí obecně. V průběhu let se Monokultura vyvíjel a jeho význam rostl, což generuje nekonečné zkoumání a výzkum jeho mnoha aspektů. V tomto článku se budeme snažit ponořit hlouběji do tématu Monokultura, prozkoumat jeho původ, jeho vývoj a jeho dopad na současný svět.
Monokultura je buď porost v daném místě, tvořený jedním druhem rostliny nebo když je používána převážně jedna odrůda rostlin (například u banánovníku) či plemeno živočichů, což je typické pro intenzivní zemědělství či lesnictví. Zpravidla se o monokultuře mluví, pokud tento druh v daném místě výrazně dominuje (tj. nemusí tvořit úplně 100 % pokryvnosti), např. pšeničné pole je monokulturou, i když je v něm řídce zastoupen i plevel. Některé definice, včetně stávající klasifikace Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů (ÚHÚL), definují monokulturu jako porosty se zastoupením dalších rostlin (dřevin) do 10 %.
Monokultury se vyskytují i v přírodě pokud některý druh získá výraznou (dočasnou nebo trvalou) konkurenční výhodu a ovládne daný ekosystém. Za poměrně stabilní přírodní monokultury lze považovat např. rákosiny, některé druhy ostřicových porostů, olšiny nebo některé druhy bučin (tzv. porosty Fagetum nudum).
Člověk při své činnosti vytváří umělé monokultury (například trávník), neboť jeho cílem je zpravidla pěstování jedné plodiny, jednoho druhu. Mezi negativní vlivy monokulturního hospodaření patří snižování biodiverzity, vyšší náchylnost k působení škůdců či chorob, nebezpečí eroze, vyčerpání živin z půdního horizontu a nižší schopnost zadržovat srážkovou vodu (vyšší riziko povodní). Negativní vlivy rostou s vyšším procentním podílem takových monokultur v dané krajině. Naopak mozaika menších i když monokulturních polí s četnými okraji a přechodovými zónami snižuje nebo zcela eliminuje negativní ekologické vlivy umělých monokultur.
Příkladem monokultur vytvořených člověkem jsou:
Člověkem nepřímo vytvořené monokultury:
Některé umělé monokultury (smrkové a borové lesy, polní kultury), zejména jsou-li pěstované na rozsáhlých plochách, vykazují nízkou rezistenci proti rozvratu působenému rušivými vlivy (přemnožování škůdců a rozvoj chorob, klimatické extrémy...) a při ponechání přirozenému vývoji díky rychle probíhající sukcesi směřují relativně rychle k návratu původní vegetace a následně ke stádiu klimaxu. Jiné umělé monokultury (akátové lesy, porosty křídlatek) mohou být naopak poměrně rezistentní a při bezzásahovém režimu může být návrat k původní přirozené vegetaci (klimaxu) velmi pomalý nebo nemožný.
U lesních monokultur stejně jako u smíšených lesů hrají rozhodující roli při hodnocení jejich stability (rezistence a resilience) zejména tyto faktory: