Nanni Moretti je téma, které v průběhu let upoutalo pozornost mnoha lidí. S dopadem, který přesahuje generace, je Nanni Moretti předmětem debat, analýz a úvah v různých oblastech. Od svých počátků až po dnešní význam Nanni Moretti nepřestává fascinovat odborníky i fandy. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Nanni Moretti, od jeho historického významu až po jeho vliv na moderní společnost. Prostřednictvím podrobné analýzy se pokusíme lépe porozumět dopadu, který Nanni Moretti měla a nadále má na naše životy.
Nanni Moretti | |
---|---|
Nanni Moretti (2011) | |
Rodné jméno | Giovanni Moretti |
Narození | 19. srpna 1953 (70 let) Bruneck |
Povolání | filmový režisér, herec, scenárista, střihač, vodní pólista, filmový herec, filmový producent a režisér |
Ocenění | Grand Jury Prize of the Venice Film Festival (1981) Stříbrný medvěd (1986) Jury Grand Prix (1986) Cena za nejlepší režii v Cannes (1994) European Film Academy Critics Award (1994) … více na Wikidatech |
Nábož. vyznání | ateismus |
Choť | Silvia Nono |
Děti | Pietro Moretti |
Rodiče | Luigi Moretti a Agata Apicella Moretti |
Příbuzní | Franco Moretti (sourozenec) |
Funkce | prezident poroty Filmového festivalu v Cannes |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Giovanni „Nanni“ Moretti (* 19. srpna 1953, Bruneck) je italský filmový režisér, producent, scenárista a herec. Za film Pokoj mého syna získal v roce 2001 Zlatou palmu na festivalu v Cannes. Tamtéž získal roku 1994 cenu za nejlepší režii díky filmu Drahý deníčku, který zároveň dostal cenu FIPRESCI na Evropských filmových cenách. V Cannes bodoval například i film Mia madre roku 2015, když získal cenu ekumenické poroty. Nominace na Zlatou palmu se dočkaly snímky Ecce Bombo, Apríl, Kajman, Máme papeže! a Tre piani. Jeho film Mše skončila získal Stříbrného lva na Berlinale roku 1986, snímek Sogni d'oro Velkou cenu poroty na festivalu v Benátkách v roce 1981. Má ve sbírce též osm Donatellových Davidů, a to za herectví, režii, produkci i dokument. Je znám svým levicovým zaměřením, v mládí se angažoval v komunistické mládeži, později patřil k organizátorům protestů proti Silviu Berlusconimu, na nějž útočí i Morettiho film Kajman. V mládí byl rovněž závodním vodním pólistou. V roce 2012 převzal v Praze na Febiofestu cenu Kristián za přínos světové kinematografii.