Nejistá sezóna

V dnešním článku prozkoumáme fascinující svět Nejistá sezóna. Od jeho počátků až po jeho dnešní dopad se ponoříme do různých aspektů, které činí Nejistá sezóna tématem obecného zájmu. V následujících několika řádcích budeme analyzovat její význam ve společnosti, pokroky, které v průběhu času zaznamenal, a budoucí projekce, které se kolem Nejistá sezóna předpokládají. Toto je fascinující téma, které nenechává nikoho lhostejným a které si zaslouží být prozkoumáno z různých úhlů pohledu, abychom plně pochopili jeho důležitost v dnešním světě.

Možná hledáte: rozhlasový pořad Nejisté sezóny.
Nejistá sezóna
Země původuČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Jazykčeština
Délka89 min.
Žánrhořká komedie
ScénářZdeněk Svěrák
Ladislav Smoljak
RežieLadislav Smoljak
Obsazení a filmový štáb
Hlavní roleLadislav Smoljak
Zdeněk Svěrák
Petr Brukner
Jaroslav Vozáb
Jaroslav Weigel
Jan Hraběta
ProdukcePetr Čapek
HudbaPetr Skoumal
KameraRichard Valenta
KostýmyJaroslav Weigel
StřihJiří Brožek
Petr Sitár
Výroba a distribuce
Premiéra1. duben 1988
DistribuceÚstřední půjčovna filmů
Nejistá sezóna na FPČSFDKinoboxuIMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nejistá sezóna je hořká filmová komedie Ladislava SmoljakaZdeňka Svěráka vyrobená roku 1987 a uvedená roku 1988, která zachycuje peripetie malého amatérského divadelního souboru při přípravě nové hry a snaze o její oficiální schválení. Děj je založen na autentických zkušenostech Divadla Járy Cimrmana, vystupují v něm jeho herci a obsahuje skutečné úryvky z jeho her, Cimrmanovo jméno zde však ani jednou nezazní (je nanejvýš odkazován jako „Mistr“).

Celý děj filmu se odehrává v Divadle Solidarita, skutečném tehdejším působišti Divadla Járy Cimrmana. Prakticky celý snímek byl natočen bez postsynchronního zvuku, tedy „naživo“. To mu dodává dokumentární charakter.

Film

Děj

V úvodu se členové fiktivního malého pražského „Divadla starých forem“ loučí se scénou, odkud se musí vystěhovat do nevyhovujícího kulturního domu. Kromě toho, že je interiér nevzhledný, sdílejí ho s dalšími pořádanými akcemi, takže musí po každém představení bourat a uklízet scénu a pak ji znovu stavět. Přesto se pouští do studování nové hry, kterou z organizačních důvodů musí uvést do konce toho roku.

Značnou část snímku tvoří rozličné „tlachání“ herců v šatně a pak zejména proces zkoušení, kdy sledujeme vymýšlení a úpravy různých detailů přímo „za pochodu“. Herci divadla jsou amatéři a mají svá občanská povolání, pročež někdy dochází k časovým kolizím a pozdním příchodům, které zdržují práci. Občas to vede až ke svárům, i mezi vedoucím tandemem Kydal–Rybník, kteří jsou také autory repertoáru. Zhruba v půli filmu postihne ansámbl tragédie, když na infarkt zemře herec Šubrt. Z nedostatku jiných možností ho nahradí kulisák Melichar, který se přes počáteční nejistotu docela dobře ujme.

Výrazným dějovým motivem je boj autorů se schvalovací komisí, která vyjadřuje málo pochopení pro jejich svérázný styl a humor. Díky různým ústupkům se nakonec podaří dosáhnout povolení hru uvést. Při ostré premiéře si herci dokonce dovolí vykročit ze schváleného scénáře a použít některé zcenzurované pasáže. V samém závěru se Kydal a Rybník znovu setkávají s představiteli schvalovací agentury, kteří jim naznačí, že hra se jim sice nezamlouvá, ale i vzhledem k jejímu úspěchu u publika ji strpí.

Vyznění

Film je v podstatě autobiografickou sondou do skutečného života Divadla Járy Cimrmana za normalizace. Řada dialogů je založena na skutečně proběhlých rozhovorech mezi herci v šatně a na skutečných situacích při zkoušení a při schvalovacím procesu. Díky přirozené humornosti dialogů i obsahu her je celkové vyznění komické, jde však o komedii hořkou a s výrazným satirickým podtónem kritizujícím rigiditu a omezenost kulturních orgánů tehdejšího Československa (některé dialogy s hodnotiteli svou absurditou až připomínají hry Václava Havla). Ovšem byť je tato kritika poměrů ještě poměrně subtilní a krotká, skutečnost, že byl film schválen do distribuce, svědčí o tom, že vliv a síla komunistické cenzury už v této době byla na ústupu.

Ačkoliv Jára Cimrman není ve filmu jmenován („ani jednou, přátelé“), souvislost je evidentní jak z účasti cimrmanovských (ne)herců a techniků, tak zejména z obsahu předváděných dramatických kusů, přičemž nechybí ani úryvky z charakteristických cimrmanologických seminářů (kde je Cimrman důsledně zmiňován jako „Mistr“). Ve snímku se vyskytují pasáže z představení Němý Bobeš, Dobytí severního pólu, Dlouhý, Široký a Krátkozraký a zejména Posel z Liptákova, jehož hra Vizionář je zde předvedena postupně prakticky celá.

Obsazení

Ve filmu účinkují především herci Divadla Járy Cimrmana, kteří si zahráli „sami sebe“ pod mírně změněnými jmény (křestní jména byla až na výjimky zachována, příjmení postav mají někdy také zřejmou souvislost: Weigel → Špaček, Kašpar → Melichar). Z tehdy aktivních herců zde nevystupuje jen Pavel Vondruška, kterého údajně popuzovala jedna pasáž scénáře a jméno jeho postavy „Pavel Vrzáň“ (místo něj ho zahrál Miloň Čepelka, který jako člen souboru, který odmítal hrát ve filmech, nebyl do filmu vůbec plánován, ačkoliv sám do filmu o Divadle Járy Cimrmana chtěl). Postavu herce Šubrta, inspirovanou zemřelým Františkem Petiškou, ztvárnil Josef Vondráček. V jedné ze svých posledních rolí před smrtí se zde objevil Jaroslav Vozáb (zemřel pouhé dva dny po premiéře filmu).

Také další postavy hráli vesměs neherci, často v roli odpovídající jejich skutečnému zaměstnání – např. roli divadelní organizátorky Markové hrála skutečná pracovnice divadla Solidarita Jana Vokrojová. Ředitele schvalovací agentury (tedy v podstatě zápornou roli sebe sama) si pak dokonce zahrál Ludvík Toman, dřívější dlouholetý ústřední dramaturg Filmového studia Barrandov. Jednu z mála svých filmových rolí zde vytvořil také režisér Karel Kachyňa.

Hlášky

Film obsahuje celou řadu hlášek, které se staly populárními. Některé z nich pocházejí z her (např. „My nesmíme ani naznačovat“), jiné z ostatních dialogů (nejslavnější asi „zlatý prciny“).

Výběr:

  • „Až půjdu přes most Karla do Divadla národa na Stěnu čerta, uznám, že jste zvítězili. Ale bude to vítězství Pyrrhy, dříve Pyrrhovo vítězství.“
  • „V podstatě je to zábava vkusná, která si jistě svého diváka najde.“
  • „Já nevím, ale mně to tedy k smíchu nepřišlo. Denně to slyšíme v rozhlase.“
  • „Zvedněte tu rukavici!“

Zajímavosti

V 5. díle zábavného pořadu Veselé příhody z natáčení vyprávějí Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák mystifikační historky ze zákulisí vzniku filmu.

Obsazení

Toto je přehled herců (tučně členové Divadla Járy Cimrmana) a jimi ztvárněných rolí ve filmu Nejistá sezóna, přičemž v závorce je vždy kurzívou uvedeno jméno skutečné osoby, kterou daná filmová role představuje (ve většině případů je touto osobou herec, který roli hraje):

Ladislav Smoljak režisér Ladislav Kydal (de facto sám sebe)
Zdeněk Svěrák vedoucí souboru Zdeněk Rybník (de facto sám sebe)
Petr Brukner herec Petr Bouček (de facto sám sebe)
Jaroslav Vozáb herec Květoslav Straka (de facto sám sebe)
Jaroslav Weigel herec Jaroslav Špaček (de facto sám sebe)
Jan Hraběta herec Jan Rdousil (de facto sám sebe)
Miloň Čepelka herec Pavel Vrzáň (de facto Pavel Vondruška)
Josef Vondráček herec MUDr. František Šubrt (de facto František Petiška)
Jan Kašpar kulisák Jan Melichar (de facto sám sebe)
Genadij Rumlena kulisák Rudolf Žemla (de facto sám sebe)
Michal Weigel kulisák Michal Kubíček (de facto sám sebe)
Robert Bárta kulisák Robert Vávra (de facto sám sebe)
Václav Verner kulisák Václav Gelner (de facto sám sebe)
Bořivoj Penc autoklempíř
Václav Kotek nadstrážmistr VB
Jiří Šrámek Piha
Jana Vokrojová Marková
Karel Kachyňa Karhan
Zeno Fifka ředitel OKD
Drahomíra Fialková kulturní inspektorka Mrzenová
Jaroslav Konečný Malát
Ludvík Toman ředitel agentury (de facto sám sebe)
Boca Abrhámová Karásková

Odkazy

Reference

  1. a b Nejistá sezóna (1987). : Dostupné online. 
  2. DVD Jáchyme, hoď ho do stroje!, kapitola Bonusy – Rozhovory: Ladislav Smoljak

Literatura

  • Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak: Filmové komedie Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka, Kruh, Hradec Králové 1991, ISBN 80-7031-504-0

Externí odkazy