V tomto článku prozkoumáme dopad Nicanor Parra na moderní společnost. Od svého vzniku až po svůj vývoj v posledních letech hraje Nicanor Parra zásadní roli v různých aspektech každodenního života. Prostřednictvím podrobné analýzy prozkoumáme, jak Nicanor Parra ovlivnil způsob, jakým lidé komunikují, pracují a hrají si. Kromě toho prozkoumáme možné budoucí důsledky Nicanor Parra a jak by to mohlo dále formovat naši společnost v nadcházejících letech.
Nicanor Parra | |
---|---|
Narození | 5. září 1914 San Fabián |
Úmrtí | 23. ledna 2018 (ve věku 103 let) La Reina |
Povolání | básník, matematik, fyzik a akademik |
Stát | Chile |
Alma mater | Brownova univerzita Národní internátní škola Barrose Arany Lyceum Narcise Tondreaua Chilská univerzita Svatokateřinská kolej Oxfordská univerzita |
Žánr | poezie |
Témata | poezie |
Ocenění | Chilská národní cena za literaturu (1969) Cena FIL za literaturu v románských jazycích (1991) Cena královny Žofie za iberoamerickou poezii (2001) Premio Bicentenario (2001) Cervantesova cena (2011) … více na Wikidatech |
Děti | Colombina Parraová |
Příbuzní | Hilda Parraová, Violeta Parraová, Lalo Parra, Roberto Parra Sandoval, Lautaro Parra a Óscar Parra (sourozenci) |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Nicanor Parra Sandoval (5. září 1914, San Fabián de Alico – 23. ledna 2018 Las Cruces, provincie San Antonio) byl chilský básník a matematik, nositel Cervantesovy ceny za rok 2011.
V roce 1954 vydal sbírku Poemas y antipoemas (Básně a antibásně), kterou založil nový styl, jejž nazval antipoezie. Ta se vyhraňuje vůči představě autora jako božského a výjimečného tvůrce napojeného na tajemné zdroje inspirace, která spojuje klasickou poezii romantickou i poezii avantgardní. Parra usiloval o poezii maximálně ironickou a civilní, byla proto také někdy nazývána "konverzační".
Cervantesovu cenu, nejprestižnější literární ocenění ve španělsky mluvícím světě, získal jako třetí Chilan (po Gonzalu Rojasovi (2003) a Jorgem Edwardsovi (1999)).