V tomto článku bude k Občanské právo přistupováno z různých přístupů, abychom nabídli úplný a podrobný pohled na toto téma/osobu/datum. Bude analyzován jeho původ, vývoj, dopad na společnost a možné budoucí implikace. Uskuteční se prohlídka nejdůležitějších aspektů souvisejících s Občanské právo, stejně jako dat a faktů, které čtenáři umožní získat o tématu hluboké znalosti. Kromě toho budou zahrnuty odborné posudky a posudky, které obohatí obsah a poskytnou širší pohled. Účelem tohoto článku je nabídnout komplexní pohled na Občanské právo, který je informativní, zajímavý a užitečný pro čtenáře.
Občanské právo hmotné, popřípadě zkráceně jen občanské právo (jehož součástí však není občanské právo procesní), je patrně nejrozsáhlejší právní odvětví českého právního řádu. Původně se rozsah tohoto pojmu v podstatě kryl se soukromým právem, postupně se však z něho začaly některé oblasti vydělovat jako samostatná právní odvětví. V České republice je zpravidla považováno za samostatné právní odvětví například obchodní právo nebo pracovní právo, v minulosti bylo za relativně samostatné právní odvětví označováno také družstevní právo.
Občanské právo hmotné upravuje zejména:
Základním pramenem občanského práva hmotného je občanský zákoník. Věda, která se věnuje občanskému právu, se někdy nazývá civilistika, a právník, který se tomuto právu věnuje, civilista.
Základní zásady soukromého, resp. občanského práva definuje český občanský zákoník ve svém § 3 takto:
Prvním občanských zákoníkem na českém území byl obecný zákoník občanský (ABGB) z roku 1811, který v českých zemích platil až do 31. prosince 1950, kdy ho nahradil tzv. střední občanský zákoník (č. 141/1950 Sb.) s působností již i pro Slovensko. Po provedené rekodifikaci v první polovině šedesátých let byl vydán nový občanský zákoník v roce 1964 (č. 40/1964 Sb.), který platil až do 31. prosince 2013. Od 1. ledna 2014 je účinný současný občanský zákoník (č. 89/2012 Sb.).